Václav Menčík

český malíř, grafik a pedagog

Václav Menčík (22. listopadu 1926 Brno5. listopadu 2013) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog.

Václav Menčík
Narození22. listopadu 1926
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. listopadu 2013 (ve věku 86 let)
?
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, grafik, pedagog, učitel, ilustrátor a fotograf
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Studoval na reálném gymnáziuOlomouci. Pod vedením pedagoga Aloise Kučery jej zaujala díla významných evropských výtvarníků jako byli Rembrandt, Vincent van Gogh, Paul Cézann, Pablo Picasso, Georges Braque nebo Francis Bacon. Z českých umělců ho oslovila tvorba Josefa Matěje Navrátila a Karla Purkyně. V letech 1945 – 1951 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP) v ateliéru Emila Filly a Josefa Nováka. Po absolutoriu v roce 1951 se stal asistentem Emila Filly na VŠUP a působil zde do roku 1953.

V roce 1954 patřil mezi zakladatele umělecké skupiny Trasa. Vystavoval s ní od roku 1957, kdy skupina uspořádala první výstavu v brněnské Galerii mladých, až do roku 1969.[1][2]

V roce 1967 se připojil k výtvarné skupině Radar. Společně s umělci ze skupiny se zúčastnil pouze karlovarské výstavy v roce 1971 „25 malířů, grafiků a sochařů z Prahy“.[2] Od roku 1968 byl zaměstnán a pracoval na VŠUP jako docent. V letech 1970 – 1972 vedl ateliér malby po Zdeňku Sklenářovi a do roku 1991učil na katedře architektury. V 1993 byl jmenován profesorem.[3]

V roce 1993 se stal členem sdružení Jednota umělců výtvarných a v roce 1995 členem skupiny Tolerance 95.[4] Po sametové revoluci se již neúčastnil aktivit obnovené skupiny Trasa. S ohledem na přátelství s Jaroslavem Bartošem, Ottou Sukupem a Zdeňkem Vodičkou (* 1931) vystavoval s „novým Radarem“ v roce 1994 v Galerii Vltavín.[2]

Tvorba editovat

Pro umělce měla významný přínos spolupráce s Emilem Fillou i jeho tvorba. Pod jeho vlivem ve své tvorbě směřoval ke kubismu. Grafice se věnoval ve své volné tvorbě. Používal moderní umělecký sítotisk (serigrafii[5]) a základní kubistické prvky. Na konci padesátých let dvacátého století se přiklonil k italskému neorealismu. V dalším desetiletí se však vrátil ke „svému“ českému kubismu a zůstal mu věrný do konce svého uměleckého života.

Základem umělecké práce se stalo zobrazování lidské tváře a lidského těla. Vytvořil a rozvíjel svůj osobitý styl v rámci rozměrných figurativních kompozic. V jeho malířské tvorbě byly patrné prvky existencionalismu. Tvorbou poukazoval na útrapy a nesnáze lidského života. Volil širokou škálu barvených odstínů červené, modré, fialové. Inspiraci čerpal z válečného období, které zažil jako mladík. Výrazně jeho tvorbu ovlivnila východní kultura s filozofií jógy, kterou praktikoval několik let. V pozdějších letech se věnoval již jen malbě.[1]

Václav Menčík přispíval také do časopisů a novin (Mladý hlasatel, Proud, Mladá fronta atd.). V roce 1996 se prezentoval samostatnou výstavou v pražské Galerii 33. V roce 2000 vystavoval v turnovské Galerii Granát. V roce 2005 byla vydána autobiografie „Václav Menčík“.[6]

Jeho díla vlastní Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Galerie výtvarného umění v Ostravě, také Východočeská galerie v Pardubicích a další.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Menčík Václav [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  2. a b c TUČKOVÁ, Kateřina. Skupina RADAR. dspace.cuni.cz. 2014-09-03. Dostupné online [cit. 2024-04-13]. 
  3. Václav Menčík. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  4. Výtvarná skupina Tolerance '95. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  5. Serigrafie. www.serigrafie.cz [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  6. Kniha Václav Menčík [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat