Otevřít hlavní menu

Tchoř tmavý (Mustela putorius), také zvaný kuna tchoř[2] je šelma z čeledi lasicovitých.
Domestikací byla z tchoře tmavého vyšlechtěna fretka domácí.[3]

Jak číst taxoboxTchoř tmavý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď lasicovití (Mustelidae)
Rod Mustela
Binomické jméno
Mustela putorius
Linnaeus, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stavba tělaEditovat

Velikostí se řadí mezi kunu a lasici, jde tedy o menší šelmu, dlouhou od 33 do 44 cm, s ocasem o délce 10–18 cm. Váha se pohybuje od 500 do 1200 g, přičemž samice je menší než samec. Svrchní strana těla je tmavohnědá s prosvítající podsadou medové barvy. Spodní strana těla je černá. Okolí čenichu a okraje boltců jsou bělavé.[4]

Myslivci jej kdysi nazývali tchoř žabař (zatímco světlejší tchoř stepní byl nazýván tchořem mlynářem).[5]

VýskytEditovat

Vyskytuje se v Evropě a západní části Asie, v Alpách až do výšky 2000 m. n. m. Žije u vod, v polích, na okrajích lesů (nikoli v lesích) i poblíž lidských budov.[4] V České republice se v důsledku úbytku vhodných biotopů (vlhká a podmáčená území) vyskytuje už jen vzácně.

BionomieEditovat

 
Stopy tchoře

Přes den se ukrývá v hromadách kamení či větví, využívá i kůlny a stodoly, rád osidluje opuštěné nory králíků nebo jezevců. Potravu loví zejména v noci. Dobře běhá, lezení po stromech ani plavání mu nečiní potíže.[6][7][8]

Tchoř je teritoriální; samci si udržují stálý revír o výměře 3–5 km², který brání před jinými samci. Také samice si udržují revíry, ty jsou ale menší než revíry samců a mohou se i překrývat. Hranice teritoria si zvířata značí výměškem análních pachových žláz.[9] Tentýž výměšek používají na svou obranu v případě nebezpečí.[8]

PotravaEditovat

Loví zejména ptáky (do velikosti bažanta) a drobné savce (do velikosti ježka), ale také větší hmyz, u vody pak žáby a ryby (za kořistí se umí i potápět). Upřednostňuje živou potravu před mršinami.[4] Nepohrdne ani plody rostlin.[8]

RozmnožováníEditovat

K páření dochází od března do května. V době námluv jsou tchoři hlasově silně aktivní, jejich hlasité skolení a křičení se rozléhá okolím. Při samotném páření drží sameček samičku zuby za šíji, přičemž samička zůstává nehybná.[10]

Samice tchoře bývá březí 41 až 42 dní a pak rodí jednou ročně tři až sedm mláďat (výjimečně až 12), vážících méně než 10 g. Mláďata jsou po vrhu samicí pečlivě olízána. Mají bílou hedvábnou srst, která v následujících týdnech na příslušných místech tmavne. Rodí se slepá, oči otevírají asi po jednom měsíci. Jeden měsíc trvá též doba kojení.[10] Samostatně žrát umí i dříve.[11] V tuto dobu jsou mláďata pohybově velmi aktivní, samice je jen těžko usměrňuje a opakovaně je stiskem za šíji vrací do hnízda. Samec se na výchově dále nepodílí. Po třech měsících jsou mláďata zcela samostatná a dosahují hmotnosti dospělého jedince. Rodina se v tuto dobu rozpadá.[10]

NepřáteléEditovat

Tchoř se v přírodě stává obětí větších predátorů jako lišky, vlka, kočky divoké, kočky domácí [12], dravců a sov. Je ohrožen i člověkem. Kvůli kožešině každoročně hyne velký počet tchořů. Ještě více pak následkem ztráty přirozeného prostředí.[10]

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id1770/
  3. https://www.zooliberec.cz/fretka-domaci.html
  4. a b c JIŘÍK, Karel. Atlas zvěře. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 174. 
  5. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Tchoř světlý, s. 275. 
  6. Tchoř tmavý - Kdelovit.cz. www.kdelovit.cz [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  7. Další šelmy - Svět šelem. www.svet-selem.cz [online]. [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  8. a b c Tchoř tmavý. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 
  9. https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=792
  10. a b c d Iltis im Natur Lexikon [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. (německy) 
  11. Hanzák - Savci, str. 273
  12. Heptner, V.G; Sludskii, A.A: Mammals of the Soviet Union, Volume II, Part 2, Carnivora (Hyaenas and Cats). Smithsonian Institution Libraries and The National Science Foundation. Washington D.C. 1992. Kapitola Wildcat, str. 498.

Externí odkazyEditovat