Pěnice hnědokřídlá

druh ptáka rodu Curruca
(přesměrováno z Sylvia communis)

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je malým druhem pěvce z čeledi pěnicovitých (Sylviidae).

Jak číst taxoboxPěnice hnědokřídlá
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Zpěv pěnice hnědokřídlé
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnicovití (Sylviidae)
Rodpěnice (Sylvia)
Binomické jméno
Sylvia communis
Latham, 1787
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

editovat

Polytypický druh se 4 subspeciemi:[2]

 
Sylvia communis
in Nederlandsche Vogelen (en:Dutch Birds), Vol. 2 (1789)
  • délka: 13–15 cm
  • rozpětí křídel: 19–23 cm.
  • hmotnost: 12–17 g.

Menší než vrabec. Svrchní stranu těla má šedohnědou, spodinu bělavou a boky světle hnědé. Ramenní letky a velké krovky jsou rezavohnědě vroubené. Ocas má tmavý, se světlými vnějšími okraji, krk bílý a končetiny hnědé. Je pohlavně dimorfní. Samci mají šedou hlavu, široký bílý proužek kolem oka, narůžovělou hruď a okrově červené duhovky. Samice mají hlavu hnědavou, hruď světle béžovou a duhovky hnědé. Mladí ptáci se podobají samicím.

Zpěv, kterým se samci ozývají z vyvýšených míst nebo za krátkého třepotavého letu, je rychlý, hlasitý a složený z řady žvatlavých zvuků. Vábí tlumeným „vehd–vehd“ nebo „void–void“, varuje hrubým „varr“.

Rozšíření

editovat

Hnízdí ve většině Evropy s výjimkou severní Skandinávie, v Malé, západní a střední Asii a severozápadní Africe. Ve střední Evropě se zdržuje od dubna do září. Náleží mezi druhy tažné na dlouhou vzdálenost, zimuje v subsaharské Africe, Arábii a Pákistánu. K hnízdění vyhledává otevřené krajiny s porosty keřů, nejlépe trnitých, paseky, okraje lesů, remízky a parky.

Výskyt v Česku

editovat

V České republice se vyskytuje na většině území od nížin až po 1800 m n. m.[3]

Početnost

editovat

Na jaře 1969 byl během pozorování jarního příletu pěnic hnědokřídlých na hnízdiště zaznamenán masivní úbytek jedinců. Z průzkumu, který se snažil tento pokles vysvětlit, následně vyplynulo, že příčinou je vysušování jižního okraje Sahary, Sahelu, které přímo působí na početnost druhu. Během jediné zimy přitom zapříčinilo např. vymizení 70 % populace hnízdící ve Velké Británii.[4] Početnost druhu se v celé Evropě dramaticky snižovala až do začátku 70. let,[5] od roku 1980 pak u ní lze zaznamenat mírný vzestup.[4]

Na stavech pěnice hnědokřídlé se podepisuje také mícení remízků a pásů křovin v otevřené krajině, následkem kterého přichází o svá hnízdiště. I přes všechny nepříznivé vlivy je však stále běžným druhem pěvce, jehož početnost je jen v Evropě odhadována na 7–22 milionů hnízdících párů.[6] V České republice pak hnízdí v počtu 90–180 tisíc párů.[3]

Potrava

editovat

Živí se hlavně hmyzem, pavouky a měkkýši, na podzim požírá také bobule.

Hnízdění

editovat
 
Hnízdo pěnice hnědokřídlé s vejci
 
Cuculus canorus canorus + Sylvia communis

Pohlavně dospívá v prvním roce života. Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do července. Miskovité hnízdo z trávy, kořínků a chlupů staví dobře skryté v keřích nebo v jiné husté vegetaci, často v porostech kopřiv. Vždy se nachází nízko, obvykle ve výšce 20–50 cm nad zemí. V jedné snůšce je 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,4 x 14,0 mm velkých[3] vajec, na kterých sedí po dobu 11–13 dnů střídavě oba rodiče. Mláďata pak hnízdo opouští po 10–12 dnech a ještě asi 1 týden jsou krmena mimo něj. Nejvyšší zaznamenaný věk je 7 let a 10 měsíců.[7]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Greater Whitethroat (Sylvia communis) [online]. Internet Bird Collection [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 194. 
  4. a b WHITETHROAT [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-13. (anglicky) 
  5. Springwatch [online]. BBC [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. http://www.biologiezentrum.at/pdf_frei_remote/DENISIA_0007_0354-0355.pdf
  7. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing [cit. 2011-03-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Svensson, L.; Grant, P. J.; Mullarney, K.; Zetterström, D.: Der neue Kosmos-Vogelführer - Alle Arten Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart. 1999. ISBN 3-440-07720-9 (německy)
  • Berthold, Peter; Vogelzug - Eine aktuelle Gesamtübersicht. WBG, Darmstadt. 2007. ISBN 978-3-534-20267-6 (německy)
  • Bezzel, Einhard: Ptáci. Rebo Productions CZ, Dobřejovice. 2003. ISBN 978-80-7234-292-1
  • Dierschke, Volker: Ptáci. Euromedia Group, k. s., Praha. 2009. ISBN 978-80-242-2193-9

Externí odkazy

editovat