Světová rada míru

Světová rada míru (anglicky World Peace Council, WPC) je mezinárodní organizace, založená z popudu Sovětského svazu a za jeho financování[1] na druhém světovém mírovém kongresu ve Varšavě v listopadu 1950 a nahradila od roku 1949 existující Stálý výbor pro světový mír. Dnes jde o malé antiimperialistické, demokratické, nezávislé a nezúčastněné mezinárodní hnutí hromadné působnosti.[zdroj?] Je součástí světového mírového hnutí a působí ve spolupráci s jinými mezinárodními a národními hnutími. Jako nevládní organizace a člen Spojených národů, spolupracuje s UNESCO, UNCTAD, UNIDO, ILO a jinými specializovanými agenturami Spojených národů, speciálními komitéty a odděleními. Spolupracuje s Hnutím nezúčastněných zemí, Africkou unií, Ligou arabských států a jinými mezivládními orgány.

Světová rada míru
Vznik1950
SídloAthény, Řecko
Souřadnice
LídrSocorro Gomes (od 2008)
Oficiální webwww.wpc-in.org
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cílem organizace má být koordinace činnosti mírových hnutí různých zemí, boj proti nebezpečí světové války, boj proti imperialistické agresi a úsilí o všeobecné odzbrojení a národní nezávislost. Za vynikající výsledky v boji za mír SRM oceňuje jednotlivce a organizace na světě Zlatou medailí Joliota-Curie.

SRM vytrvale kritizovala agresivní chování USA včetně války ve Vietnamu a početné americké intervence v Latinské Americe, ale nikdy nevystoupila proti intervencím SSSR a jeho satelitů (Československo, Afghánistán). Po sovětsko-čínské roztržce se dalším stálým cílem kritiky stala Čína, jejíž představitelé v roce 1966 oficiálně opustili SRM.

Rozpad Sovětského svazu a téměř úplná ztráta finančních zdrojů přivodily faktické zhroucení SRM. Sídlo vedení se přesunulo do Řecka a SRM se stala nepočetnou organizací se zanedbatelným politickým vlivem.

Prezidenti SRM editovat

Reference editovat

  1. VINCENT, Galtung Johan. Peace Studies Professionalism and Peace Movement Idealism. The Journal of Peace Studies. 2016-12-31, roč. 17, čís. 6, s. 7–17. Dostupné online [cit. 2020-05-04]. ISSN 1738-2580. DOI 10.14363/kaps.2016.17.6.7. 

Externí odkazy editovat