Frédéric Joliot-Curie
Frédéric Joliot-Curie (19. března 1900 Paříž – 14. srpna 1958 tamtéž) byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů.
| Frédéric Joliot-Curie | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean Frédéric Joliot |
| Narození | 19. března 1900 Paříž, Francie |
| Úmrtí | 14. srpna 1958 (ve věku 58 let) Paříž, Francie |
| Příčina úmrtí | choroba jater |
| Místo pohřbení | Sceauxský hřbitov |
| Bydliště | Antony |
| Povolání | jaderný fyzik, chemik, profesor, politik, vysokoškolský učitel, fyzik a francouzský odbojář |
| Zaměstnavatelé | Francouzská kolej (1937–1958) Komise pro atomovou energii a alternativní energie (1945–1950) Přírodovědecká fakulta v Paříži |
| Ocenění | Nobelova cena za chemii (1935) |
| Politická strana | Komunistická strana Francie |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Irène Joliotová-Curieová (od 1926) |
| Děti | Pierre Joliot Hélène Langevinová-Joliotová |
| Příbuzní | Marie Curie-Skłodowská (tchyně) Marc Joliot a Alain Joliot (vnoučata) |
| Funkce | profesor (Francouzská kolej; 1938–1957) generální ředitel Národního centra vědeckého výzkumu (1944–1946) vysoký komisař pro atomovou energii (1945–1950) prezident (Francouzská fyzikální společnost; 1946–1949) docent (Přírodovědecká fakulta v Paříži) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatFrédéric Joliot vystudoval vyšší odbornou školu chemie a fyziky v Paříži. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil do železáren v Luxenburgu. Po necelých dvou letech byl propuštěn. S pomocí profesora Langevina získal v roce 1925 místo v laboratoři Marie Curie. Aby se uživil, přibral k tomu suplování matematiky a fyziky na soukromé koleji. Po necelém roce se oženil s Irène Curie, dcerou Marie Curie.
V roce 1930 získal doktorát přírodních věd za práci o elektrochemii polonia. Od roku 1932 publikoval řadu prací společně se svou ženou. Používali pak také oba příjmení Joliot-Curie.
Na konci 40. let svědčil spolu s některými dalšími západními prokomunistickými intelektuály v procesu Viktora Kravčenka s francouzským komunistickým časopisem Les Lettres françaises. Časopis nařkl tohoto na západ uprchlého sovětského exdiplomata ze lži v jím sepsané knize Zvolil jsem svobodu, ve které popisoval hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v gulagu a další praktiky sovětského vedení. Kravčenko následně časopis zažaloval a i přes svědecké výpovědi Joliot-Curieho a dalších, že při svých cestách po Sovětském svazu nikdy nenarazili na podobné hrůzy a existenční bídu popsané autorem knihy, proces vyhrál. Rozhodující bylo svědectví bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, která zažila gulag i nacistický koncentrační tábor a Kravčenkovy údaje potvrdila.[1]
V letech 1950–1959 byl předsedou komunistickým blokem založené Světové rady míru.
Připomenutí jeho památky
editovatČeskoslovenská poštovní správa vydala v roce 1959 na připomenutí jeho památky poštovní známku v nominální hodnotě 60 haléřů. Obdobně na jeho památku vydala Německá demokratická republika v roce 1980 poštovní známku v nominální hodnotě 10 feniků. Je po něm pojmenována ulice ve Znojmě, kráter Joliot na Měsíci a např. zastávka metra v bulharské Sofii, otevřená v roce 2009.
Reference
editovat- ↑ Země koncentráků před soudem: francouzští komunisté vs. Kravčenko a Rousset | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. 2023-11-23 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frédéric Joliot-Curie na Wikimedia Commons 
Osoba Frédéric Joliot-Curie ve Wikicitátech
