Otevřít hlavní menu

Viktor Andrejevič Kravčenko (11. října 1905 Jekatěrinoslav (Ukrajina) – 25. února 1966 New York) byl sovětský inženýr a diplomat, který roku 1944 požádal o politický azyl v USA a roku 1946 v knize Zvolil jsem svobodu popsal své zkušenosti se sovětským systémem.

Viktor Kravčenko
Віктор-кравченко.jpg
Narození 11. října 1905
Dnipro
Úmrtí 25. února 1966 (ve věku 60 let)
Manhattan
Alma mater Dněperská státní technická univerzita
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině revolucionáře, vystudoval inženýrství a pracoval v Donbasu. Roku 1928 vstoupil do armády a o rok později do komunistické strany. Za druhé světové války sloužil v armádě jako politický komisař a byl vyslán do sovětské obchodní komory ve Washingtonu, kde sjednával válečné dodávky. Roku 1944 požádal o azyl, který přes sovětské intervence získal, musel však žít i v USA pod falešným jménem, protože sovětské tajné služby zavraždily řadu sovětských exulantů. Ani jeho dva synové nesměli vědět, kdo je jejich otec.

Jeho kniha Zvolil jsem svobodu vzbudila mimořádný ohlas a byla přeložena do mnoha jazyků, protože popisovala hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v Gulagu a další praktiky sovětského vedení. Francouzský komunistický časopis Les lettres françaises ho obvinil ze lži, ale Kravčenko v procesu dokázal, že šlo o pomluvu. Proti Kravčenkovi svědčili i významní francouzští levicoví intelektuálvé, například Vercors, Roger Garaudy nebo Frédéric Joliot-Curie. Rozhodující bylo svědectví bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, která zažila Gulag i nacistický koncentrační tábor a Kravčenkovy údaje potvrdila.

Později vydal knihu Zvolil jsem spravedlnost, kde kritizoval americký kapitalismus a pokusil se provozovat v Bolívii doly, kde by horníci byli řádně placeni. Po počátečním úspěchu se mu podnik zhroutil a Kravčenko se vrátil do USA, kde žil v soukromí. Roku 1966 byl nalezen ve svém bytě s prostřelenou hlavou, což policie kvalifikovala jako sebevraždu, Kravčenkův syn však byl přesvědčen, že ho zavraždila KGB.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • V. Kravčenko, Žil som pod červenou hviezdou. Bratislava: PostScriptum 2012.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat