Surikata
Surikata (také hrabačka surikata, promyka surikata, Suricata suricatta) je denní pospolitě žijící promykovitá šelma.
![]() | |
![]() | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
---|---|
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše |
živočichové (Animalia) |
Kmen |
strunatci (Chordata) |
Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
Třída |
savci (Mammalia) |
Řád |
šelmy (Carnivora) |
Čeleď |
promykovití (Herpestidae) |
Rod |
surikata (Suricata) Desmarest, 1804 |
Binomické jméno | |
Suricata suricatta (Schreber, 1776) | |
výskyt surikaty (znázorněn žlutě)
| |
Poddruhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
VýskytEditovat
Surikata obývá skalnaté i písčité oblasti jihozápadní Afriky.
Základní údajeEditovat
- Hmotnost
- 600 až 975 g
- Délka těla
- 25 až 35 cm
- Délka ocasu
- 17 až 25 cm
- Výška
- až 35 cm
VzhledEditovat
Na obličeji a na spodu těla jsou surikaty hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm tmavších pruhů, tmavé kroužky kolem očí a tmavou špičku štíhlého ocasu.
Stavba tělaEditovat
Surikata používá dlouhé drápy k vyhrabávání doupěte a potravy. Když se postaví na dvě tlapky, podepírá se dlouhým ocasem.
PotravaEditovat
Potrava surikaty se skládá z hmyzu (termiti,kobylky nebo saranče), pavouků a ze štírů (surikaty jsou imunní vůči jejich jedu); z menších obratlovců (hadi, ještěrky nebo hlodavci); také však z kořenů nebo z cibulek rostlin. Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančatech.
Rozmnožování a vývinEditovat
Březost trvá 11 týdnů a v doupěti se ve zvláštní komoře vyložené trávou rodí 2 až 5 mláďat.
Mláďata se rodí slepá, začínají vidět až od 10 - 14 dnů. Dominantní samice brzy opět zabřezne, proto se o její dřívější mláďata musí starat ostatní členové kolonie. První čtyři týdny žijí mláďata v noře a živí se mateřským mlékem, které však nemusí být jen od jejich matky, ale i od jiné samičky ze skupiny, které se mléko tvoří. V tomto období jsou velmi zranitelná, jestliže mláďata objeví konkurenční skupina, zabije je. Nedlouho po tom, co mláďata vyjdou poprvé z nory, jdou se skupinou na první lov.
Společenský životEditovat
Surikaty tvoří kolonie až o třiceti členech, které žijí v podzemní soustavě nor, které dříve vyhrabaly zemní veverky. Kolonii vévodí dominantní pár, který jediný se smí rozmnožovat. Když přece jen zabřezne nějaká jiná samice, záleží na dominantním páru, zda a kolik mláďat přežije. Dominantní samička může zabít mláďata jiné samičky, aby zabezpečila přežití vlastních mláďat. Většinou však dominantní samička vyžene jinou březí samičku. Osamělá vyhnaná samička nemá velké šance na přežití. Buď o mláďata přijde nebo po porodu opustí vlastní mláďata, o které se nedokáže sama postarat. Její mláďata také můžou zabít surikaty z jiné skupiny, případně se sama může stát obětí dravce. Může i zahynout na následky podvýživy a podchlazení. Samička bez mláďat má šanci připojit se zpět k původní rodině. Někdy se spojí s osamělými samci a založí novou rodinu.
Brzy ráno vylézají surikaty z nor, posedají a sluní se (v noci klesá teplota na poušti k nule), poté vyhledávají potravu.
BiotopEditovat
Suchá savana, polopouště a pouště.
Hlídka proti dravcůmEditovat
V době, kdy většina členů kolonie hledá potravu, někteří jedinci z kolonie jsou pověřeni hlídkováním proti jejich predátorům. Surikata dobře vidí do dálky, hůře už na blízko.
Hlídky stojí vzpřímené na vyvýšeninách nebo keřích, odkud v případě nebezpečí vydávají varovné pištění nebo kvokání. Ostré štěkavé a vrčivé zvuky jsou naléhavější, oznamují větší ohrožení, po kterém se surikaty ihned ukryjí do nor.
Chov v zooEditovat
Surikata je velmi častým chovancem zoo. V rámci Evropy se jedná přibližně o 500 zařízení.[2] V Česku se jedná o většinu tradičních zoologických zahrad[3]:
- Zoo Brno
- Zoo Dvůr Králové
- Zoo Hluboká
- Zoo Hodonín
- Zoo Jihlava
- Zoo Liberec
- Zoo Olomouc
- Zoo Praha
- Zoo Ústí nad Labem
- Zoo Zlín
- Biopark GT
Dále se jedná i o několik dalších licencovaných zoo[2]:
Na Slovensku je tento druh chován v šesti zoo, včetně Zoo Bojnice, Zoo Bratislava, Zoo Košice a Zoo Spišská Nová Ves[2], tedy všech tamních tradičních zoo.
Chov v Zoo PrahaEditovat
Surikaty byly dovezeny do Zoo Praha v souvislosti s výstavbou a otevřením pavilonu Africký dům v roce 2001[4]. Jednalo se o pět jedinců ze Zoo Brno.[5] Expozice se nachází v předpolí tohoto pavilonu v horní části zoo. Současná skupina je v zoo od roku 2009.[2]
GalerieEditovat
Vzpřímená surikata v poušti Kalahari
Vzpřímená surikata v lipské zoologické zahradě
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
- ↑ a b c d www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ Surikata - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Obyvatelé Panoramatu a Afrického domu. Trojský koník. 2002, čís. 1, s. 10.
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu surikata ve Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo surikata ve Wikislovníku
- Galerie surikata ve Wikimedia Commons
- Surikata v ZOO Ústí n. L.