Otevřít hlavní menu

Antimonit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Sb2S3, je kosočtverečný minerál. Další možný název je stibnit, starší české pojmenování je leštěnec antimonový.
Název pochází z řeckého slova anthémon – květina, podle tvaru krystalových drúz.

Antimonit
Antimonit, Čína

Antimonit, Čína

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Sb2S3
Identifikace
Barva olověně šedý,
lehce namodralý šedý
Vzhled krystalu jehlicovité krystaly,
či sloupcovitě protažený
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 2
Lesk kovově lesklý
Štěpnost dokonalé štěpný
Vryp šedý
Hustota 4,51–4,66 g⋅cm−3
Rozpustnost v HNO3
Ostatní taje v plameni svíčky

Obsah

VznikEditovat

Antimonit vzniká na nízkoteplotních až středněteplotních hydrotermálních ložiskách často společně s dalšími minerály jako galenit, baryt, pyrit, sfalerit, kalcit, či zlato. Výjimkou ale nejsou ani metasomatická ložiska uložená ve vápencích a žulách.

MorfologieEditovat

Tvoří nejčastěji stébelnaté až paprsčité agregáty, které jsou často vertikálně rýhované. Jen v minimálním počtu případů se vyskytuje celistvý či zrnitý. Největší (až 60 cm dlouhé a 5 cm široké) a nejkrásnější krystaly byly nalezeny v Japonsku.

VlastnostiEditovat

 
Krystal antimonitu, ze sbírek Státního přírodovědného muzea v Karlsruhe
  • Fyzikální vlastnosti: Ohebný, lze rýpat měděným hřebíkem (má tvrdost 2), hustota 4,5 – 4,7 g/cm³, dokonale štěpný podle plochy (010), lom lasturnatý. Taje při 548 °C.
  • Chemické vlastnosti: Rozpustný v HNO3 a v horké HCl, v KOH černá.
  • Optické vlastnosti: Barva: olověná, ocelově šedá, agregáty až černé, s odstínem do modrozelená. Na povrchu často tmavě modré zbarvení. Vryp olovnatě šedý. Průhlednost: opaktní, kovově lesklý (zvláště na štěpných plochách).

Podobné minerályEditovat

ParagenezeEditovat

ZískáváníEditovat

Antimonit se těží v dolech, či lomech jako důležitá ruda. Největším světovým producentem antimonitu je v dnešním světě Čína.

VyužitíEditovat

Nejdůležitější ruda pro získávání antimonu, ale často se těží i pro svůj vysoký podíl zlata. Prvek je pak využíván k výrobě mnohých slitin, pro legování ocelí, které jsou odolné proti korozi, impregnaci látek, na výrobu keramiky, či v barvířství. Je součástí elektrolytu v autobateriích, na výrobu polovodičů., v medicíně, pyrotechnice atd. Ve starověku byl po rozemletí na jemný prášek používán jako líčidlo na oči. Sulfid antimonitý se také přidává na hlavičky zápalek jako oxidační činidlo pro rychlejší a bezpečnější reakci na hlavičce. Dopomáhá při tření k alotropické difuzi červeného a bílého fosforu, díky svým oxidačním vlastnostem udržuje chemickou rovnováhu po celou dobu reakce (redukuje bazicity a oxiduje acidity).

NalezištěEditovat

Ve světě se častěji objevují jen omezená ložiska antimonitu, jeho velikostně významná ložiska jsou velmi řídká a vzácná.

  • Hynčice
  • Jeseníky - zlatonosná ložiska
  • Příbramsko - zlatonosná ložiska
  • Japonsko - hydrotermální naleziště - Išinokawa na ostrově Šikoku - v 18. a 19. století objeveny nejkrásnější krystaly
  • Jižní Amerika - hydrotermální naleziště
  • Čína - hydrotermální naleziště - největší producent.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 270–275

CitaceEditovat

  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat