Antimonit

Antimonit
Antimonit
	Antimonit, Čína
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	Sb2S3
Identifikace
Barva	olověně šedý, ; lehce namodralý šedý
Vzhled krystalu	jehlicovité krystaly,; či sloupcovitě protažený
Soustava	kosočtverečná
Tvrdost	2
Lesk	kovově lesklý
Štěpnost	dokonalé štěpný
Vryp	šedý
Hustota	4,51–4,66 g ⋅ cm−3
Rozpustnost	v HNO3
Ostatní	taje v plameni svíčky

Antimonit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Sb₂S₃, je kosočtverečný minerál. Další možný název je stibnit, starší české pojmenování je leštěnec antimonový. Název pochází z řeckého slova anthémon – květina, podle tvaru krystalových drúz.

Vznik

Antimonit vzniká na nízkoteplotních až středněteplotních hydrotermálních ložiskách často společně s dalšími minerály jako galenit, baryt, pyrit, sfalerit, kalcit, či zlato. Výjimkou ale nejsou ani metasomatická ložiska uložená ve vápencích a žulách.

Morfologie

Tvoří nejčastěji stébelnaté až paprsčité agregáty, které jsou často vertikálně rýhované. Jen v minimálním počtu případů se vyskytuje celistvý či zrnitý. Největší (až 60 cm dlouhé a 5 cm široké) a nejkrásnější krystaly byly nalezeny v Japonsku.

Vlastnosti

Krystal antimonitu, ze sbírek Státního přírodovědného muzea v Karlsruhe

Antimonit

Fyzikální vlastnosti: Ohebný, lze rýpat měděným hřebíkem (má tvrdost 2), hustota 4,5 – 4,7 g/cm³, dokonale štěpný podle plochy (010), lom lasturnatý. Taje při 548 °C.
Chemické vlastnosti: Rozpustný v HNO₃ a v horké HCl, v KOH černá.
Optické vlastnosti: Barva: olověná, ocelově šedá, agregáty až černé, s odstínem do modrozelená. Na povrchu často tmavě modré zbarvení. Vryp olovnatě šedý. Průhlednost: opaktní, kovově lesklý (zvláště na štěpných plochách).

Podobné minerály

berthierit, bismutin, pyroluzit, manganit, galenit

Parageneze

realgar, auripigment, cinabarit, galenit, pyrit, markazit, arsenopyrit, cervantit, kalcit, ankerit, baryt

Získávání

Antimonit se těží v dolech, či lomech jako důležitá ruda. Největším světovým producentem antimonitu je v dnešním světě Čína.

Využití

Nejdůležitější ruda pro získávání antimonu, ale často se těží i pro svůj vysoký podíl zlata. Prvek je pak využíván k výrobě mnohých slitin, pro legování ocelí, které jsou odolné proti korozi, impregnaci látek, na výrobu keramiky, či v barvířství. Je součástí elektrolytu v autobateriích, na výrobu polovodičů., v medicíně, pyrotechnice atd. Ve starověku byl po rozemletí na jemný prášek používán jako líčidlo na oči. Sulfid antimonitý se také přidává na hlavičky zápalek jako oxidační činidlo pro rychlejší a bezpečnější reakci na hlavičce. Dopomáhá při tření k alotropické difuzi červeného a bílého fosforu, díky svým oxidačním vlastnostem udržuje chemickou rovnováhu po celou dobu reakce (redukuje bazicity a oxiduje acidity).

Naleziště

Ve světě se častěji objevují jen omezená ložiska antimonitu, jeho velikostně významná ložiska jsou velmi řídká a vzácná.

Hynčice
Jeseníky – zlatonosná ložiska
Příbramsko – zlatonosná ložiska
Japonsko – hydrotermální naleziště – Išinokawa na ostrově Šikoku – v 18. a 19. století objeveny nejkrásnější krystaly
Jižní Amerika – hydrotermální naleziště
Čína – hydrotermální naleziště – největší producent.

Odkazy

Literatura

Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 270–275
ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.

Související články

Seznam minerálů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antimonit na Wikimedia Commons
Antimonit na webu mindat.org (anglicky)
Antimonit na webu Webmineral (anglicky)
Antimonit v atlasu minerálů (německy)
Mineral data publishing (PDF)
velebil.net
director.net
Karlova Universita
Kamenický Zpravodaj