Manganit
Manganit (Haidinger, 1827), chemický vzorec Mn3+O(OH), je jednoklonný minerál.[1] Název odvozen od chemického složení.
| Manganit | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Mn3+O(OH) |
| Identifikace | |
| Barva | černá, šedá |
| Vzhled krystalu | prizmatické, jehličkovité |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 4 |
| Lesk | polokovový, matný |
| Štěpnost | dokonalá |
| Index lomu | nα = 2,250 nβ = 2,250 nγ = 2,530 |
| Vryp | tmavohnědý |
| Hustota | 4,3 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | HCl |
Původ editovat
Minerál nízkoteplotní fáze hydrotermálních rudních žil. Nejčastěji sedimentárního původu, vzniká za nízkých teplot v prostředí chudém na kyslík (manganové konkrece v hlubinách Tichého, Atlantského a Indického oceánu).
Morfologie editovat
Krystaly prizmatické, jehličkovité, vertikálně rýhované. Dobře vyvinuté krystaly (mohou mít délku až 7,5 cm) se vyskytují vzácně. Častější jsou zrnité, zemité, jehličkovité a paprsčité agregáty, dále náteky a konkrece
Vlastnosti editovat
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 4, křehký, hustota 4,3 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {010},[1] dobrá podle {110} a {001}, lom nerovný.
- Optické vlastnosti: Barva černá až černošedá, šedá, hnědočerná, vryp červenohnědý až černý, lesk polokovový až matný, průhlednost: opakní. Tvrdost 4, štěpnost dokonalá, lom nerovný až lasturnatý, morfologie dlouze až krátce sloupcovité krystaly, jehlicovité a zemité agregáty, zrnitý, kusovitý[2]
- Chemické vlastnosti: Složení: Mn 62,47 %, H 1,15 %, O 36,39 %, běžné příměsi Fe, Ba, Pb, Cu, Al, Ca. Rozpustný v HCl. Před dmuchavkou se netaví.
Podobné minerály editovat
Parageneze editovat
- baryt, kalcit, hematit, braunit, hausmannit aj.
Využití editovat
Jedna z hlavních manganových rud.
Naleziště editovat
Častý minerál.
- Česko – Horní Blatná, Přední Arnoštov
- Slovensko – Čučma, Švábovce, Kišovce
- Německo – Oberwolfach
- Velká Británie – Cornwall
- Kanada – Birdeville
- a další.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Manganit [online]. [cit. 2023-08-11]. Dostupné online.
- ↑ KORBEL, Petr. Kompletní encyklopedie minerálů : přehled více než 600 nerostných druhů a variet. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2004. 296 s. ISBN 80-7234-339-4.
Literatura editovat
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
