Novomlýnská vodárenská věž

V počátcích středověku byla Praha zásobována vodou ze soukromých i veřejných studní, které však často bývaly zanesené odpadem z jímek. Voda se také rozváděla otevřenými koryty nebo vodovodními řady ze dřeva, kamene, hlíny či olova, tyto vodovody však byly určeny jen pro církevní, šlechtické a panovnické objekty. Spolu se založením Nového Města pražského v roce 1348 byla postavena první vodárenská věž, která čerpala vltavskou vodu a rozváděla ji do veřejných novoměstských kašen. Postupně vznikly čtyři obecní vodárny: Staroměstská pro Staré Město pražské, Petržilkovská pro Malou Stranu, vodárna Šítkovská pro horní část Nového Města a Novomlýnská vodárna pro dolní Nové Město pražské.

Novomlýnská vodárenská věž
Základní informace
Sloh	barokní architektura
Poloha
Adresa	Nové Město, Praha 1, Česko Česko
Ulice	Nové mlýny
Souřadnice	50°5′32,28″ s. š., 14°25′41,52″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	44469/1-1056 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novomlýnská vodárenská věž se nachází v Petrské čtvrti, blízko Štefánikova mostu a Revoluční ulice. Přiváděla vodu do dolní části Nového Města bezmála čtyři staletí. Stojí tu zčernalá časem a z výšky svých dvaačtyřiceti metrů udiveně shlíží na provoz aut a tramvají. Vždyť v době jejího vzniku vyhlížely pražské vltavské břehy zcela jinak. Řeka byla využívána jako dopravní cesta, po níž voraři přiváželi dřevo na stavby i otop, rybáři lovili ryby, pískaři těžili písek z říčního dna a ledaři lámali led pro hostince a krčmy. U břehů stály vodní mlýny a na březích pily, hamry, brusírny, prádelny, barvírny a koželužny, které přinášely obživu tisícům lidí. V sousedství dolní novoměstské vodárenské věže se nacházela skupina Nových mlýnů. V době pražské asanace začátkem 20. století byl břeh Petrské čtvrti rozšířen směrem k říčnímu korytu a vyrovnán, říční ramena zasypána a mlýny i původní historická zástavba byly zbourány. Novomlýnská vodárenská věž, která kdysi stála přímo na břehu Vltavy, se tak vlivem naplavenin a novodobých úprav od břehu vzdálila na sto padesát metrů. Kromě několika domů kolem sousedního kostelíka sv. Klimenta už o původním charakteru tohoto koutu staré Prahy nic nevypovídá.

První zmínky o Novomlýnské vodárně najdeme v roce 1484, kdy měla dřevěnou podobu. Během následujícího století byla několikrát upravována, až se městská rada rozhodla postavit vodárnu kamennou. Někdy na přelomu 16. a 17. století byla zbudována velkolepá kamenná vodárenská věž. Ze všech pražských vodáren byla nejvyšší a nejnákladnější. Měla sedm pater a navíc byla završena tzv. lusthausem neboli letohrádkem. Konšelé bohatého Nového Města totiž následovali dobovou módu letohrádků stavěných na střechách šlechtických sídel a rozhodli se mít vlastní, právě na vrcholu Novomlýnské vodárny, která patřila k nejvyšším městským stavbám. Lusthaus tvořila velká a reprezentativně vyzdobená místnost, vždy se třemi okny na každé stěně, odkud se otevírala nevšední vyhlídka na panorama pražských měst a královského sídla. V roce 1655 však přišlo neštěstí. 6. února toho roku se věž “natrhla původem veliké povodně a ledového štukoví, též velikého dříví a kládí” a potom se “na dví roztrhla, díl jeden na tu stranu, kde je prkenná pila, druhý pak do vody patřící k Letné padl a sesul se, takže z toho rozkošného stavení v malém okamžení hromada rumu nepříliš veliká s podivením všech na to se dívajících se spatřovala.” Již mezi lety 1658 - 1660 byla vodárenská věž obnovena. Stavitel Jan Decapauli využil zdivo ze zřícené věže a pravděpodobně také původní portál ze sliveneckého mramoru. Stavba má čtvercový půdorys a dispozici ze dvou soustředěných hranolů, mezi kterými vede schodiště. Jádro je vyzděno z lomového kamene, obklad tvoří pískovcové kvádry. V pěti patrech je na každé straně protáhlé okno. Šesté patro ve výšce třiceti metrů opět zdobí lusthaus s dvanácti okny - rarita, kterou se nemůže pyšnit žádná jiná vodárenská věž na světě.

Novomlýnská věž je jako jediná z dochovaných pražských vodárenských věží přístupná. Po generální rekonstrukci byla v roce 2017 otevřena veřejnosti. V jejím interiéru se nachází multimediální expozice s názvem Praha hoří. Hlavním tématem je oheň a voda - vodárenství a tradice pražských hasičů. Prohlídka je završena v bývalém lusthausu novoměstských konšelů, vyhlídkovém sále s panoramatickým výhledem na Prahu. Od roku 2020 je věž ve správě Prague City Tourism.

Interiér posledního patra věže

Mechanismus věže

Jak vodárenská věž fungovala? Základní mechanizmus tvořil mlýn se dvěma koly, která přes klikovou hřídel poháněla pístová čerpadla. Jedno čerpadlo nasávalo vodu do rezervoáru mlýna a druhé ji pak vytlačilo do čtvrtého patra věže, kde se ve výšce třiatřiceti metrů nacházela nádrž o objemu necelého metru krychlového. Po naplnění nádrže se voda rozvodným potrubím samospádem dostávala do šestapadesáti veřejných kašen Nového Města pražského, několika pivovarů a soukromých kašen. Původně bývalo v zimních měsících potrubí zahřívané otevřeným ohněm, aby se zabránilo jeho zamrzání a poškození. Ohniště později nahradila kamna, která se nacházela v přízemí věže. Části topeniště odkryté při nedávných výzkumech je dnes možné vidět v prostoru kolem pokladny. V přízemí se dochoval také pozůstatek štoly, odkud voda potrubím opouštěla věž a proudila do města. Svému účelu přestala Novomlýnská vodárenská věž sloužit v roce 1877. Vedle ní byla vybudována čerpací stanice s moderním zařízením. Čtyři dvojčinná čerpadla dodaná První česko-moravskou továrnou na stroje zde čerpala vodu prostřednictvím dvou vodních kol do vodovodní sítě dolního Nového Města a na Letnou až do roku 1919.

Odkazy

Literatura

• Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
• SOUKUP, Jiří. Pražské jezy, mlýny, vodárny a nábřeží. Praha: Weinfurter, 1905. Dostupné online. Kapitola Nové mlýny s Dolejší vodárnou, s. 33-36. 
• JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. S. 12 - 13.

Související články

• Šítkovská vodárenská věž – Hořejší novoměstská vodárenská věž
• Staroměstská vodárenská věž – dnes v areálu Muzea Bedřicha Smetany
• Malostranská vodárenská věž – Petržilkovská vodárenská věž
• Podolská vodárna
• Letenská vodárenská věž
• Vršovická vodárna (Michle) (u Zelené lišky)
• Vinohradská vodárenská věž
• Libeňská vodárenská věž

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Novomlýnská vodárenská věž na Wikimedia Commons
• informace o využití věže v 20. a v 21. století
• Stránky serveru langweil.info^{[nedostupný zdroj]}
• server Pragensia tiscali
• Vodní strážci Archivováno 15. 10. 2007 na Wayback Machine.
• Výstava Praha Hoří Archivováno 4. 11. 2017 na Wayback Machine.
• Společenstvo vodárenských věží: Praha – Nové Město (1) Archivováno 29. 9. 2017 na Wayback Machine.. Ing. Robert Kořínek, Ph.D. a Mgr. Petra Kořínková. [cit. 2018-01-12]

Portály: Architektura a stavebnictví | Praha