Otevřít hlavní menu

Sindhština (arabské písmo: سنڌي, dévanágarí: सिन्धी, Sindhī) je jazyk pocházející z pákistánské provincie Sind. V Pákistánu ji ovládá přibližně 41 milionů mluvčích, v Indii pak dalších 12 milionů. Po urdštině je sindhština v Pákistánu nejrozšířenějším jazykem, v těchto dvou jazycích jsou také vydávány občanské průkazy. Status úředního jazyka má v Pákistánu a v Indii na státní úrovni. Přestože sindhština jednoznačně patří do skupiny indoárijsých jazyků, je patrný silný vliv drávidských jazyků.

Sindhština (سنڌي / सिन्धी / Sindhī)
Rozšíření Pákistán, Indie, menšiny v Hong Kongu, Ománu, na Filipínách, v Singapuru, Spojených arabských emirátech, Velké Británii, USA a Afghánistánu
Počet mluvčích 54,3 milionu
Klasifikace
Písmo Arabské písmo, Dévanágarí
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk Pákistán, Indie (na státní úrovni)
Kódy
ISO 639-1 sd
ISO 639-2 snd (B)
snd (T)
ISO 639-3 snd
Ethnologue snd
Wikipedie
sd.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Většina pákistánských mluvčí je soustředěna v provincii Sind. Zbývající mluvčí najdeme v Indii a v sindhských komunitách po celém světě. K rozšíření jazyka došlo po osamostatnění Pákistánu od Indie v roce 1947, kdy Sind opustili hinduisté. S přijetím islámu většinou obyvatel Sindu se pro zápis začalo používat arabské písmo.[1] Po vyhlášení nezávislosti Pákistánu i Indie na Spojeném království představila indická vláda pro zápis sindhštiny písmo dévanágarí. To je dnes používáno hlavně sindhskými hinduisty.

Rozšíření na Indickém subkontinentuEditovat

Jako první jazyk je sindhština vyučována na školách v Sindu, jako druhý pak v Balúčistánu. Mnoho vzdělávacích zařízení řízených sindhskou komunitou v Indii, hlavně ve státě Maháráštra, vyučujue sindhštinu buď jako předmět, nebo ji používá přímo jako vyučovací jazyk.[2] Sindhština má velice bohatou slovní zásobu, proto si ji oblíbilo mnoho spisovatelů a najdeme tedy spoustu literárních děl psaných v tomto jazyce.

Dialekty sindhštiny jsou používány na jihu provincie Paňdžáb a v provinciích Balúčistán a Chajbar Paštúnchwá. V Indii jsou rozšířeny ve státech Gudžarát a Rádžasthán.

HistorieEditovat

Abu-Rayhan Biruni v knize Mal al-Hind a další arabští a perští cestovatelé, kteří Sind navštívili, potvrzují, že sindhština v této oblasti převládala i před příchodem islámu. Dále se zmiňují o široké slovní zásobě a různých písmech, která byla používána pro její zápis. Ve 12. století byl do sindhštiny poprvé přeložen Korán, a to ve verších. Byl to vůbec první překlad Koránu na světě. Mezi 14. a 18. stoletím se sindhština stává populární jako jazyk spisovatelů a básníků.


Základní frázeEditovat

  • Keeyen aahyo? - Jak se máš? (používáno jako pozdrav)
  • Ma theek aahiyan. - Velmi dobře.
  • Meherbani. - Děkuji.
  • Meherbani karay. - Prosím. (prosba)
  • Ha - Ano
  • Nain - Ne
  • Kee ahyo / khiya haye? - Jak se máš?
  • Maa teekh ahyaan. - Mám se dobře.
  • Allah wahi. - Na shledanou. (rozloučení muslimů)
  • Teekhaih. - Na shledanou. (rozloučení hinduistů)
  • Teenjho naalo cha aahaye? - Jak se jmenuješ?
  • Meenhjo naalo ______ aahaye. - Jmenuji se _____.
  • Hik - Jedna
  • Ba - Dva
  • Tay - Tři
  • Maa Sindh jo aahya / Maa Sindh maa ahyaa. - Pocházím ze Sindu.
  • Maa musulman / hindhu aahya - Jsem muslim / hinduista.
  • Maa Sindhi aahya. - Jsem Sindh.
  • Assin Sindhi aahyoo. - Jsme Sindhové.
  • Allah Wahi. - Bůh Ti žehnej.

VýslovnostEditovat

Sindhština rozlišuje poměrně velký počet fonémů. 46 různých souhlásek se kombinuje ještě s dalšími 16 samohláskami. Všechny plozivy, afrikáty a nasály, dále retroflexní verberanta a laterální aproximanta mají své protějšky tvořené přídechem. Sindhština také zahrnuje čtyři oddělené implozivy.

SouhláskyEditovat

Bilabiály Labio-
dentály
Dentály Alveoláry Post-
alveoláry
Retroflexy Palatály Veláry Glotály
Nazály m
n
ɳ
ɳʱ
ɲ ŋ
Plozivy p
b
t
d
ʈ
ʈʰ
ɖ
ɖʱ
k
g
Implozivy ɓ ɗ    ʄ ~ jˀ ɠ
Afrikáty t̠ɕ
t̠ɕʰ
d̠ʑ
d̠ʑʱ
Frikativy f   s z ʂ x ɣ h  
Vibranty r ɽ
ɽʱ
Aproximanty ʋ j
Laterály l

SamohláskyEditovat

 

Samohlásky mohou být dlouhé /i e æ ɑ ɔ o u/ a krátké /ɪ̆ ʊ̆ ɐ̆/. (/æ ɑ ɐ̆/ jsou v tabulce přepisovány jako /ɛ a ə/.) Souhlásky, které následují po krátké samohlásce, se prodlužují: [pɐ̆tˑo] (list) vs. [pɑto] (nošený).

PísmoEditovat

Arabské písmoEditovat

V Pákistánu se sindhština zapisuje variantou perské abecedy, která se vyvinula z písma arabského. Používat se začala pod britskou nadvládou v 19. století. Sindhská varianta celkem obsahuje 52 písmen. Perskou abecedu obohatila o do té doby nepoužívané spřežky a dalších 18 nových písmen, ڄ ,ٺ ,ٽ ,ٿ ,ڀ ,ٻ ,ڙ ,ڍ ,ڊ ,ڏ ,ڌ ,ڇ ,ڃ ,ڦ ,ڻ ,ڱ ,ڳ ,ڪ, aby popsala různé fonémy sindhštiny a dalších indoárijských jazyků. Některá písmena, která v perštině či arabštině představují odlišné fonémy, jsou v sindhské variantě homofony.

جھ ڄ ج پ ث ٺ ٽ ٿ ت ڀ ٻ ب ا
ɟʱ ʄ ɟ p s ʈʰ ʈ t ɓ b ɑː ʔ
ڙ ر ذ ڍ ڊ ڏ ڌ د خ ح ڇ چ ڃ
ɽ r z ɖʱ ɖ ɗ d x h c ɲ
ڪ ق ڦ ف غ ع ظ ط ض ص ش س ز
k q f ɣ ɑː ʔ ʕ z t z s ʃ s z
ي ء ھ و ڻ ن م ل ڱ گھ ڳ گ ک
j h ʋ ʊ ɔː ɳ n m l ŋ ɡʱ ɠ ɡ

DévanágaríEditovat

V Indii je naopak používáno písmo dévanágarí. Sindhskou variantu představila v roce 1948 vláda Indie, nikdy se však nedočkala úplného přijetí a dnes se používá po boku s arabským písmem. Čárka pod písmenem značí implozivní souhlásku. Tečka zvaná nukta tvoří nové souhlásky.

ə a ɪ i ʊ e ɛ o ɔ
ख़ ग॒ ग़
k x ɡ ɠ ɣ ɡʱ ŋ
ज॒ ज़
c ɟ ʄ z ɟʱ ɲ
ड॒ ड़ ढ़
ʈ ʈʰ ɖ ɗ ɽ ɖʱ ɽʱ ɳ
t d n
फ़ ब॒
p f b ɓ m
j r l ʋ
ʃ ʂ s h

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sindhi language na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. yangtze.cs.uiuc.edu [online]. [cit. 2008-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-29. 
  2. The Sindhu World

Externí odkazyEditovat