Otevřít hlavní menu

Občanský průkaz

průkaz totožnosti používaný v Česku
Tento článek je o dokumentu. O filmu pojednává článek Občanský průkaz (film).

Občanský průkaz je průkaz totožnosti používaný v Česku a na Slovensku (dříve také v Československu) k identifikaci obyvatel – k prokázání totožnosti. Občanský průkaz je vydáván všem občanům s trvalým pobytem na území státu po dosažení patnácti let věku nebo v případě zájmu prakticky ihned po narození (avšak za příplatek 50 Kč a platností pouze 5 let) a v případě potřeby je možné pomocí něj prokázat svou totožnost (nebo např. pomocí cestovního pasu). Poslední vzory vydávané od roku 2000 obsahují strojově čitelné kódy a je možné se jimi identifikovat kdekoli v Evropské unii.

Občanský průkaz lze použít i jako cestovní doklad místo cestovního pasu do některých zemí,[1][2] např. všech balkánských států (státy bývalé Jugoslávie a Albánie) a dále Gruzie a Moldavska. Kosovo vyžaduje biometrický občanský průkaz, který ČR zatím nevydává (nebo dosud vydala tento typ jen v omezeném množství[3]). Podněstří ke vstupu vyžaduje identifikační doklad.[4]

Obsah

HistorieEditovat

V ČSR (období první republiky) byly občanské průkazy zavedeny vládním nařízením č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace, vydaného k provedení císařského nařízení č. 31/1857 ř. z., o zavedení nového pasového systému. Tato legitimace byla dobrovolná a obsahovala fotografii.

První povinná legitimace byla zavedena během německé okupace 17. března 1939 nařízením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Tento průkaz byl navržen podle podobného dokumentu s fotografií z Třetí říše a byl přezdíván kennkarta (německy die Kennkarte je průkaz totožnosti, doslovně poznávací karta).

V zásadě totožný byl zákon č. 198/1948 Sb., o občanských průkazech. S účinností od 1. ledna 1949 však zavedl povinnost mít občanský průkaz v celním pohraničním pásmu. Vládní nařízení č. 61/1953 Sb., o občanských průkazech, vydané na základě zmocňovacího zákona č. 241/1948 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákona o pětiletém plánu), již stanovilo povinnost mít občanku bez výjimky (období komunistického režimu). Občanský průkaz rozšířený na několikastránkový doklad v červených, původně plátěných, později plastových deskách obsahoval osobní informace o jeho držiteli. Kromě dětí, rodičů a manželů to byly také například údaje o jeho rodném čísle, zaměstnavateli, nejvyšším dosaženém vzdělání, branném poměru (voják/nevoják), zdravotnické údaje (očkování proti tetanu, krevní skupina a podskupina, údaje o závažných chorobách) a omezení způsobilosti k právním úkonům. Tento občanský průkaz byl vydáván československým občanům při dosažení věku 15 let a to okresním oddělením Sboru národní bezpečnosti (nebo jeho ekvivalentem).

SoučasnostEditovat

Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, v § 2 odst. 3 stanoví: „Občanský průkaz je povinen mít[P 1] občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Tuto povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena.“

Od 1. 1. 2012 pak navíc lze občanský průkaz na žádost vydat i občanovi mladšímu 15 let nebo občanovi, který nemá trvalý pobyt na území České republiky (§ 2 odst. 4). Od roku 2012 se stalo dobrovolným uvádění rodinného stavu do občanského průkazu.[5] V případně nutnosti prokázat rodinný stav při jeho neuvedení na občanském průkazu je možné využít výpisu z evidence obyvatel.[5]

K podobě zakotvení prokázání totožnosti v českém právu dodal ministr spravedlnosti České republiky následující:

V policii přetrvává pocit, že každý u sebe musí nosit občanský průkaz, což dávno není pravda. Občanský průkaz u sebe vůbec nemusíte mít.
— JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., ministr spravedlnosti České republiky, 3. května 2016 pro Českou televizi

Od roku 2018 bude vydáván pouze tzv. elektronický občanský průkaz.[6] 1. 1. 2020 by mělo dojít k povinnému ukončení zápisu rodného čísla do občanského průkazu.[7]

Prokázat svou totožnost lze v mnoha případech i jinak, nejen občanským průkazem, například cestovním pasem. Alternativně též může být užíván služební pas či diplomatický pas. Pokud konkrétní zákon výslovně neuvádí povinnost prokázat svou totožnost některými z uvedených dokladů, lze svou totožnost případně prokázat i jinými způsoby, například řidičským průkazem, sdělením osobních údajů PČR, přičemž tyto bývají porovnány v příslušné databázi včetně fotografie apod.

V zemích, které povinné občanské průkazy z doby totalitní minulosti zavedeny nemají, se může totožnost člověka obvykle prokazovat jinak (např. USA) – typicky řidičským průkazem, sdělením osobních údajů a jejích porovnáním v databázi s fotografií atp.

VzoryEditovat

ČeskoslovenskoEditovat

Vzor 48

Vydáván od roku 1948 do roku 1953. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005.

Vzor 53

Vydáván od roku 1953 do roku 1960 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005.

Vzor 60

Vydáván od roku 1960 do roku 1973 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. Desky dokladu byly poprvé vyrobeny z PVC a nově byly také v průkazu údaje o rodičích držitele.

Vzor 77

Vydáván od roku 1976 do poloviny roku 1985 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005.

Vzor 85

Vydáván od poloviny roku 1985 do začátku roku 1991 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. K jeho výrobě byl používán jiný materiál a rozměr průkazu i rozměr používané fotografie byl přizpůsoben mezinárodní normě. Z obsahu byly některé nadbytečné údaje vypuštěny, jiné upraveny. Zápisy o zaměstnání byly rozšířeny i na studium, odděleně byl zapisován trvalý a přechodný pobyt. Novou rubrikou byly údaje zdravotnické a omezení způsobilosti k právním úkonům.

Vzor 91

Vydáván od roku 1991 do 30. dubna roku 1993 v české a slovenské verzi. Platnost ukončena k 31. prosinci 2005. Doklad poprvé ve své historii změnil barvu desek z červené na hnědou.

Pro občany narozené před rokem 1936 však tento druh dokladu stále platí, pokud v něm mají vyznačeno „bez omezení“ nebo „platnost prodloužena bez omezení“.[8]

Česká republikaEditovat

Do roku 1992 Česká republika vlastní občanské průkazy nevydávala, její občané dostávali pouze občanské průkazy federace, v nichž občanství národních republik ani nebylo přímo uváděno.

Vzor 93 Vydáván od 1. května roku 1993 do 30. listopadu roku 1994 (pouze v české verzi). Platnost ukončena k 31. prosinci 2005 až 31. prosinci 2008 v závislosti na datu vydání průkazu. Doklad je poprvé ve své historii vydáván formou ID karty.
Vzor 94 Vydáván od 1. prosince roku 1994 do roku 2000 (pouze v české verzi).

Platnost ukončena k 31. prosinci 2005 až 31. prosinci 2008 v závislosti na datu vydání průkazu. Doklady vydané po 1. listopadu 1996 obsahovaly ve fólii hologram.

Vzor 2000 Vydáván od roku 2000 do konce roku 2004 a platí po dobu v něm uvedenou. Je v mezinárodním formátu ID2. Přední strana obsahuje vedle základních údajů o držiteli (např. jméno, příjmení, rodné číslo, datum a místo narození) také tištěnou podobu a podpis držitele dokladu. Doklad obsahuje strojově čitelnou oblast. Zadní strana obsahuje povinné údaje trvalý pobyt, rodné příjmení a rodinný stav, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo uložení zákazu pobytu) případně nepovinné údaje (údaje o manželovi, manželce, dětech a titulech).

Názvy položek na přední straně a některé názvy položek na zadní straně dokladu jsou v českém a anglickém jazyce.

Vzor 2005
Vydáván od 1. ledna 2005 a platí po dobu v něm uvedenou. Oproti předchozímu vzoru byl přidán překlad názvů položek do francouzštiny a byl přesunut údaj o místě narození. Od roku 2006 je na zadní stranu jako další údaj zaznamenáváno uzavření registrovaného partnerství a jako nepovinný údaj též údaje o partnerovi. Obsahuje také strojově čitelnou oblast. Od září 2005 byla vydávána verze dokladu s opravou chyby ve francouzském textu na správné: RÉPUBLIQUE TCHÈQUE - CARTE D'IDENTITÉ (původně chybný přízvuk nad E ve slovech "TCHÉQUE" a "IDENTITÈ").
Vzor 2012 Vydáván od 1. ledna 2012 a platí po dobu v něm uvedenou. Nově ve formátu ID1 (platební karta). Názvy položek opět jen v českém a anglickém jazyce. Do OP již nelze zapsat děti, manžela, manželku, partnera, partnerku. Obsahuje kromě „klasické“ strojově čitelné oblasti také 2D kód. Elektronický čip, který je nepovinný a jen za příplatek, nenese, kromě čísla průkazu, žádné další informace o nositeli. Lze však na něj svépomocí nahrát certifikát k elektronickému podpisu.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Povinnost mít jej vystaven, nikoliv však mít jej u sebe.

ReferenceEditovat

  1. Podmínky vycestování z ČR [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 24.11.2017. Dostupné online. (česky) 
  2. Sdělení č. 288/2016 Sb. [online]. 12.09.2016. Dostupné online. (česky) 
  3. Kosovo: Víza - režim vstupu [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 24.11.2017. Dostupné online. (česky) 
  4. Frequently Asked Questions [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Podněsterské moldavské republiky [cit. 2017-12-05]. Dostupné online. (English) 
  5. a b VÁLKOVÁ, Hana. Údaj ženatý/vdaná z nových občanek zmizel, lidé ho musí doložit jinak. idnes.cz [online]. 28. února 2012 13:10, aktualizováno 17:31. Dostupné online. 
  6. http://ekonomika.idnes.cz/konec-klasickych-obcanskych-prukazu-dvo-/ekonomika.aspx?c=A160201_2222352_ekonomika_rts - Do Česka míří povinné občanky s čipem. Na co se připravit?
  7. VÁLKOVÁ, Hana. Do banky či nemocnice nová občanka kvůli chybějícím údajům nestačí. idnes.cz [online]. 4. února 2012 11:06. Dostupné online. 
  8. Máte platný občanský průkaz?. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2016-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-26. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat