Otevřít hlavní menu

Sergij (biskup)

(přesměrováno z Sergij (Koroljov))

Arcibiskup Sergij, rusky Архиепископ Сергий občanským jménem Аркадий Дмитриевич Королёв / Arkadij Dmitrijevič Koroljov (18. (30.) ledna 1881 Moskva18. prosince 1952 Kazaň) byl biskup Ruské pravoslavné církve v Praze (1931–1946) a arcibiskup kazaňský a čistopolský.

Jeho Blaženost vladyka Sergij, metropolita českých zemí a Slovenska
Biskup Sergij
Rodné jméno Аркадий Дмитриевич Королёв / Arkadij Dmitrijevič Koroljov
Narození 30. ledna 1881
Moskva, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 18. prosince 1952 (ve věku 71 let)
Kazaň, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Národnost ruská
Povolání Arcibiskup
Titul Biskup bělský (19201922), arcibiskup kazaňský a čistopolský (19501952), arcibiskup berlínský a německý (19481950), exarcha středoevropských pravoslavných církví Moskevského Patriarchátu (19461948), arcibiskup vídeňský a rakouský (19461948)
Období Biskup pražský: únor 1931 – 3. listopadu 1939 (Konstantinopolský patriarchát / Západoevropský exarchát ruských komunit), biskup pražský: 3. listopadu 1939 – říjen 1945 (Ruská pravoslavná církev v zahraničí), biskup pražský: říjen 19452. dubna 1946 (Ruská pravoslavná církev)
Předchůdce -
Následovník Metropolita Jelevferij
Nábož. vyznání Pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se 18. ledna 1881 v Moskvě v rodině obchodníka. Jeho otec zemřel, když mu byly teprve tři měsíce a roky dětství strávil pouze s matkou ve vsi Oboljanovo při vlachernském monastýru Moskevské gubernii. Zde vychodil obecní školu a pomáhal při zemědělských pracích.

Duchovní působnostEditovat

V roce 1906 Arkadij Koroljov dokončil studia na Moskevské duchovní akademii, avšak nepředložil disertační práci, avšak pouze jako student.[1]

Svou mnišskou dráhu nastoupil v létě 1906, když se vydal do jabločinského svato-onofrinského manastýruChełmské eparchii, kde byl představeným archimandrita Serafim. Zde se také seznámil s biskupem Jevlogijem. Dne 7. června 1907 byl Koroljov postřižen na mnicha jménem Sergij, a v roce 1908 vysvěcen na jeromonacha.

V roce 1914 byl vysvěcen na archimandritu a jmenován představeným kláštera, avšak již následujícího roku, byl z důvodu postupující hranice fronty, nucen evakuaovat monastýr do vnitřních částí gubernie. Teprve roku 1920 se archimandrita metropolity Sergij vrátil do Jabločného, které se nacházelo již na území nově vytvořené Polské republiky. Monastýr byl silně poškozen a bylo nutné jej znovu vybudovat.

Dne 17. dubna 1921 byl ve vilniuském klášteře u Svatého Ducha vysvěcen na biskupa bělského. Vzhledem k tomu, že chełmská katedra byla opuštěná, nový biskup byl dočasně pověřen správou eparchie. Protestoval proti obnovení autokefality polské církve polskou vládou, za což byl roku 1922 zatčen a poslán do Československa.

Pražská činnostEditovat

 
Svěcení nového pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, na fotografii jsou kromě biskupa Sergije a jeho pomocníka Isaakije zachyceni také biskup Gorazd

Když zjistil, že v Praze je pravoslavný chrám, přesídlil biskup Sergij do hlavního města. V chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, jediném pravoslavném chrámu v Praze nebyl žádný skutečný duchovní. Poté, co se o příjezdu biskupa Sergije do Prahy dověděl, metropolita západoevropských pravoslavných ruských církví, Jevlogij, který rovněž působil v Praze, učinil jej svým vikářem a představeným chrámu sv. Mikuláše. Takto biskup Sergij prožil 24 let v Praze, pod stálým vedením metropolity Jevlogije a bez styku s Moskevským patriarchátem.

Biskup Sergij během svého pobytu v Praze bydlel v malém pokoji v domě u jistě stařenky Černohlávkové. Zde biskup přijímal časté a početné návštěvy. Dlouhou dobu byl biskup Sergij jediným duchovním v chrámu, a sám vykonával všechny bohoslužby: pohřby, křtiny, svatby, světil nemocnice, dával rozhřešení nemocným. Okolo sebe neměl početné duchovenstvo, jen s pomocí několika mladých přisluhujících vykonával slavnostní archijerejské bohoslužby. A v roce 1929 mu byl poslán na pomoc jeromonach Isaakij, jenž se stal jeho nejbližším spolupracovníkem a přítelem.

Pod vedení biskupa Sergije kromě pražské eparchie spadaly také pravoslavné komunity v Brně a Bratislavě, jež v té době neměly vlastní svatyně. Taktéž duchovně spravoval lázeňské chrámy v Karlových Varech (chrám svatých Petra a Pavla), Mariánských (chrám svatého Vladimíra) a Františkových Lázních (chrám svaté kněžny Olgy), kde se bohoslužby konaly pouze v letních měsících.

Velkou zásluhou měl biskup Sergij na výstavbě chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovechPraze v letech 1924–1925 byl. Zásluhou vladyky se podařilo pro tento účel sehnat značné množství prostředků. Po jistou dobu byl tento maličký chrám určen výhradně bohoslužbám pražskému biskupu Gorazdovi.

V roce 1939 bylo Československo obsazeno Nacistickým Německem a zřízen Protektorát Čechy a Morava. Nová vláda zde pak tolerovala pouze jedinou pravoslavnou hierarchii, a to Německou eparchii Ruské pravoslavné církve v zahraničí v čele s metropolitou Serafimem. S požehnáním metropolity Jevlogije dne 3. listopadu 1939 biskup Sergij s metropolitou Serafimem uzavřeli dohodu, že si pražská obec zachová samosprávu, avšak formálně se podřídí německé eparchii. Také hlava české eparchie v jurisdikci Srbské pravoslavné církve, biskup Gorazd, souhlasil s podřízením metropolitovi Serafimovi, avšak již v roce 1942 zemřel mučednickou smrtí. Události z roku 1942 měly rovněž za následek faktickou likvidaci české pravoslavné církve.

Po skončení druhé světové války přešly všechny pravoslavné komunity na území Československa, spravované metropolitou Jevlogijem, tak i české eparchie Srbské pravoslavné církve, pod jurisdikci Ruské pravoslavné církve. Sjednocení s Moskevským patriarchátem biskupa Sergije s jemu svěřenými obcemi provedl 15. října 1945 biskup Fotij, který za tím účelem přicestoval do Prahy.[2]

ArcibiskupemEditovat

Dne 2. dubna 1946 byl zbaven vedení ruské obce v Československu a byl prohlášen představeným pravoslavné obce v Praze. 17. dubna téhož roku byl v den 25. výročí své biskupské činnosti jmenován arcibiskupem. 7. června pak také arcibiskupem vídeňským, s místem výkonu funkce ve Vídni. V říjnu tohoto roku byl pak také potvrzen ve funkci exarchy Středoevropských pravoslavných církví Moskevské Patriarchátu.

Konec života a smrtEditovat

 
Hrob arcibiskupa Sergije v Kazani

Vladyka Sergij skonal 18. prosince 1952Kazani. Tajemník kazaňské eparciální správy, protojerej Nikolaj Jevtopov se snažil na úřadech vymoci povolení pro slavnostní převoz ostatků z domu v ulici Lesgafta do asi kilometr vzdáleného chrámu Jaroslavských Divotvorců, to však bylo kategoricky zamítnuto. Ostatky arcibiskupa Sergije byly převezeny v nákladním voze. Pohřeb 21. prosince sloužil arcibiskup možajský Makarij (Dajev). Sergij byl pochován na Arském hřbitově vedle hřbitovního kostela, poblíž hrobky biskupa Justina (Malceva).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сергий (Королёв) na ruské Wikipedii.

  1. [http://www.petergen.com/bovkalo/duhov/mda.html Absolventi Moskevské duchovní akademie
  2. Československá pravoslavná církev: Cesta k autokefalitě // Православие.Ru, 5. prosince 2001

Externí odkazyEditovat

Metropolita českých zemí a Slovenska
Předchůdce:
Gorazd (Pavlík)
19311946
Sergij (biskup)
Nástupce:
Metropolita Jelevferij