Otevřít hlavní menu

Isaakij Vinogradov

archimandrita Ruské pravoslavné církve, vězeň gulagu

Archimandrita Isaakij (rusky Архимандрит Исаа́кий, občanským jménem Ivan Vasiljevič Vingradov / Ива́н Васи́льевич Виногра́дов 13.jul./ 25. února 1895greg. 1895, Petrohrad12. ledna 1981, Jelec, Lipecká oblast) byl archimandrita Ruské pravoslavné církve, účastník bílého hnutí. Jako pomocník biskupa Sergije působil v Praze.

Archimandrita Isaakij Vinogradov
Archimandrita Isaakij v Praze, rok 1941
Archimandrita Isaakij v Praze, rok 1941
Rodné jméno Ива́н Васи́льевич Виногра́дов / Ivan Vasiljevič Vinogradov
Narození 25. února 1895
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 12. ledna 1981 (ve věku 85 let)
Jelec, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Národnost ruská
Alma mater Владимирское военное училище
Povolání důstojník, pedagog, básník
Titul kapitán, archimandrita
Nábož. vyznání Pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PůvodEditovat

  • Jeho otec Vasilij Vasiljevič Vinogradov byl syn vykoupivšího se sedláka, zemský učitel, 39 let učil ve škole ve vsi Chotynicy v Jamburském ujezdu Petrohradské gubernie.
  • Jeho matka Anna Ivanovna, roz. Lichačovová, byla dcera zdravotníka, taktéž pracovala jako učitelka.

Důstojník a básníkEditovat

Ivan Vasiljevič absolvoval první Sankt-petěrburské reálné gymnázium (1913), dva два курса Petrohradské duchovní akademie, zrychlenou výuku Vladimirské vojenské školy. V době první světové války se účastnil bojů na rumunské frontě, jako velitel roty, a kde byl raněn. Na počátku roku 1918 vstoupil do divize plukovníka Michaila Drozdovského, s nímž absolvoval přesun z Jas k Donu, kde se připojil k dobrovolnické armádě. Jako “drozdovský“ důstojník, byl podruhé raněn v boji u Rostova na Donu, a u Heidelbergu (název německé osady na Krymu) byl raněn potřetí. Svou vojenskou službu zakončil v Drozdovského pluku v hodnosti kapitána s funkcí plukovního adjutanta.

V emigraciEditovat

V roce 1920 odešel do emigrace. Se svým plukem se ocitl v Gallipoli, odkud přešel do Bulharska. Zde se živil prodejem novin, pracoval v kartáčovnách, a poté na venkovském hospodářství. V roce 1926 byl přijat do pravoslavném bohoslovecké ústavu svatého SergijePaříži. Aktivně se angažoval v činnostech pro Ruské studentské křesťanské hnutí (РСХД). V době studí na akademii jej metropolita Jevlogij (Georgijevskij) postřihl na mnicha (20. února 1927). Od 24. února 1927 byl jerodiákonem, od června 1928 jeromonachem.

Od roku 1928 (nebo 1929) sloužil v Praze, v tehdy pravoslavném chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí a v chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice (Uspěnský chrám) na Olšanských hřbitovech. Od roku 1932 igumenem, od roku 1936 archimandrita. Byl blízkým pomocníkem a spolupracovníkem pražského arcibiskupa vladyky Sergije. Vyučoval Boží Zákon v ruských kurzech při Ruské akademické skupině, věnoval se hodně dětem, byl jejich oblíbeným učitelem-vychovatelem, organizoval letní tábory «Витязи». Přednášel na vojenských a učitelských kurzech, na konferencích a dobročinných akcích. Byl mezi věřícími velmi oblíbený. Metropolita Jevlogij jej považoval za „obratného diplomata a obětavého pracovníka“.

Od roku 1927 se podílel na fungování Ruského vševojenského svazu (ROVS), od ledna 1944 byl jeho hlavním duchovním.

Zatčení a lágrEditovat

Když v květnu 1945 sovětská armáda přijela do Prahy, byl zatčen a 24. května převezen do SSSR. Byl uvězněn ve lvovské věznici, vojenským soudem odsouzen k deseti letům odnětí svobody (byl obviněn z účasti a činnost v RVS) a poté byl transportován k výkonu trestu do Karlagu, kde byl nucen těžce pracovat. V roce 1946 po intervenci arcibiskupa Sergije (Koroljova) a patriarchy Alexije I. byl propuštěn z pracovního tábora a pod dozorem poslán do Akťubinska.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Исаакий (Виноградов) na ruské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat