Otevřít hlavní menu

Sanok (ukrajinsky Сянік, latinsky Sanocum, do roku 1786 Královské svobodné město Sanok) je město ležící v jihovýchodním Polsku; je sídlem Sanockého okresu Podkarpatského vojvodství. Žije zde asi 40 000 obyvatel.

Sanok
Collage of views of Sanok.png
Sanok – znak
znak
Sanok – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 360 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Podkarpatské vojvodství
Okres Powiat sanocki
Sanok na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 38,10 km²
Počet obyvatel 42 000 [1] (2008)
Hustota zalidnění 1030 [1] obyv./km²
Správa
Starosta Tadeusz Pióro[2]
Oficiální web www.sanok.pl
Adresa obecního úřadu Magistrát města Sanok
Rynek 1
38-500 Sanok
PSČ 38-500
Označení vozidel RSA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

GeografieEditovat

Město leží v Sanocké kotlině na soutoku řek San a Wisłok v nadmořské výšce 320 až 360 m n. m., asi 30 km od hranic se Slovenskem (na jihu) a Ukrajinou (na východě). Převládá zde suché vnitrozemské podnebí. Sanok je polskou bránou do Východních Karpat, zejména Bieszczad. Nejbližší letiště – Jasionka v Řešově – je vzdušnou čarou 59 km severně.

DějinyEditovat

 
Pohled z vrcholu Orlí skálu

První zmínka o Sanoku pochází z roku 1150. V roce 1339 haličský kníže Jiří II. [3], syn Trojdena I.[4] a kněžny Marie, vnuk Boleslava II. Mazovského (Piastovci) udělil městu magdeburské právo. Od roku 1366 je Sanok svobodným královským městem. Vladislav II. Jagello daroval královský hrad v Sanoku své manželce Alžbětě z Pilicy a Zikmund I. Starý postupně svým manželkám Barboře Zápolské a Boně Sforza. V roce 1523 byl sanocký hrad modernizován podle projektu italských architektů v intencích dobových trendů. V 15. a 17. století se město dále rozvíjelo. V období rozdělení Polska, od roku 1772, patřilo město pod rakouskou Halič; v té době se stalo významnou pevností. V 18. století dochází k postupné ztrátě významu.

V roce 1873 byla dovedena do Sanoku železnice (trať HumennéMedzilaborceŘešov. Nyní zde prochází železniční trať ŘešovJasłoKrosnoZagórz, další tratě menšího významu vedou do ukrajinského Chyriva a slovenských Medzilaborců (přes Lupkovský průsmyk; momentálně je zde sezónní provoz).

Od roku 1918 je Sanok opět součástí samostatného Polska.

SoučasnostEditovat

 
Magistrát města Sanok

Nedaleko od řeky San na severozápad od centra se rozkládají závody Stomil (gumárenský závod, kterou založil dr. Oskar Schmidt v roce 1932[5]) a Autosan (18981945 továrna na vagóny Fabryka Wagonów Sanowag, kterou založili Walenty Lipiński i Mateusz Beksiński v roce 1832[6]). Nachází se zde řada historických památek a muzeí.

KulturaEditovat

Město má postavení městského okresu a je sídlem vládního obvodu Sanok, technické a řady dalších vyšších odborných i jiných škol. Je důležitou dopravní křižovatkou; má vlastní systém autobusové dopravy, kolem něj a přes jeho území prochází několik dálnic. V městě má sídlo Muzeum Historyczne (Historické muzeum), které vlastní nejlepší sbírku prací Zdzisława Beksinského (autor muzeu věnoval asi 150 obrazů a řadu grafik); v roce 1999 zde byla uspořádána výstava jeho prací („Uzavřená retrospektivní výstava“).

SkansenEditovat

V současné době existuje v Sanoku regionální muzeum lidového stavitelství [7], věnované především lidovému stavitelství Poláků, Lemků a Bojků.

SportEditovat

Slavní rodáciEditovat

 
Švejkův pomník v Sanoku

V Sanoku se narodili: Řehoř ze Sanoka (14071477), profesor na akademii krakovské, arcibiskup lvovský, který psal elegie a komedie podle vzoru Plautova; Adam Fastnacht (19131987) polský historik; Adam Joachim Vetulani (19011976) polský historik, profesor na krakovské akademii; Kazimierz Świtalski (18861962) polský premiér; Zdzislaw Beksinski (19292005) polský malíř, tvůrce monumentálních obrazů v barokním a gotickém duchu[9]; svatý[10] kněz latinského obřadu Zygmunt Gorazdowski (18541920), prelát a papežský komoří; Martin Dziuban (18921970) slovenský lékař, epidemiolog; Marian Pankowski, spisovatel; Michał Walczak, dramatik a režisér; Szymon Pawłowski, polský politik, poslanec Sejmu; Tomasz Beksiński fejetonista, překladatel, syn umělce Zdzisława Beksińského.[11]

Sanok v literatuřeEditovat

V Sanoku se v době Švejkova pobytu v roce 1914 měl nacházet štáb železniční brigády, ke které náležel 11. marškumpanie, batalión 91. regimentu v Českých Budějovicích.[12] To ale neodpovídá skutečnosti, štáb železniční brigády (Eisenbahnbrigade) tam určitě nesídlil, protože Rakousko-Uhersko v roce 1914 nemělo železniční brigády, nýbrž štáb železné brigády (nazývané tak od války v roce 1864).

ReferenceEditovat

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 174. [1]
  2. Oficjalna strona Miasta Sanoka - Władze Miasta
  3. Jerzy II Trojdenowicz. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-24. 
  4. Trojden I Mazowiecki
  5. Akciová společnost Stomil Sanok. www.stomilsanok.com.pl [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-11. 
  6. Akciová společnost Autosan. www.autosan.com.pl [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-31. 
  7. Regionální múzeum ľudovej architektúry v Sanoku od 17.-teho storočia až do súčasnosti.
  8. KH Sanok. www.sanok.hokej.sport24.pl [online]. [cit. 2008-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-22. 
  9. Zdzislaw Beksinski. www.darkart.cz [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-20. 
  10. Zygmunt Gorazdowski prohlášení za svatého
  11. Tomasz Beksinski - ikona polské gotické subkultury
  12. Jaroslav Hašek. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Externí odkazyEditovat