Sanok (ukrajinsky Сянік, latinsky Sanocum, do roku 1786 Královské svobodné město Sanok) je okresní město v jihovýchodním cípu Polska na řece San; je sídlem Sanockého okresu v Podkarpatském vojvodství. Žije zde asi 40 000 obyvatel.

Sanok
Collage of views of Sanok.png
Sanok – znak
znak
Sanok – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 360 m n. m.
Stát PolskoPolsko Polsko
Vojvodství Podkarpatské vojvodství
Okres Powiat sanocki
Sanok
Sanok
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 38,10 km²
Počet obyvatel 42 000 (2008[1])
Hustota zalidnění 1030 [1] obyv./km²
Správa
Starosta Tadeusz Pióro[2]
Oficiální web www.sanok.pl
Adresa obecního úřadu Magistrát města Sanok
Rynek 1
38-500 Sanok
PSČ 38-500
Označení vozidel RSA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

GeografieEditovat

Město se nachází v úzké kotlině v nadmořské výšce okolo 300 m, asi 30 km od hranic se Slovenskem (na jihozápadě) a Ukrajinou (na východě). Leží převážně na levém břehu Sanu, krátce před jeho soutokem se Sanoczkem. Převládá zde suché vnitrozemské podnebí. Východně od města se prostírá Krajinný park Solné hory.

Sanok je branou do polských Východních Karpat, resp. Bieszczad. Prochází tudy státní silnice č. 28 (ZatorNowy SączKrosno–Sanok–PřemyšlMedyka), z níž se zde odpojuje silnice č. 84 směr LeskoUstrzyki Dolne(–Ukrajina). Městem dále vede železniční trať (Řešov–)JasłoZagórz. Nejbližší mezinárodní letiště – Řešov-Jasionka – je vzdušnou čarou asi 60 km severně.

DějinyEditovat

 
Pohled z vrcholu Orlí skálu

První zmínka o Sanoku pochází z roku 1150. V roce 1339 haličský kníže Jiří II. [3], syn Trojdena I.[4] a kněžny Marie, vnuk Boleslava II. Mazovského (Piastovci) udělil městu magdeburské právo. Od roku 1366 je Sanok svobodným královským městem. Vladislav II. Jagello daroval královský hrad v Sanoku své manželce Alžbětě z Pilicy a Zikmund I. Starý postupně svým manželkám Barboře Zápolské a Boně Sforza. V roce 1523 byl sanocký hrad modernizován podle projektu italských architektů v intencích dobových trendů. V 15. a 17. století se město dále rozvíjelo. Zdejší populaci tvořili především římskokatoličtí Poláci, Židé a řeckokatoličtí Rusíni.

Při prvním dělení Polska roku 1772 připadlo město v rámci Haliče habsburskému Rakousku; v té době se stalo významnou pevností. V 19. století dochází k postupné ztrátě významu. V roce 1884 byla do Sanoku dovedena železnice, odbočka z První uhersko-haličské dráhy (tedy trati přes Lupkovský průsmyk do Přemyšle a Lvova), jako součást Haličské transverzální dráhy (úsek ZagórzKrosnoJasło).

Za první světové války přes město několikrát přešla fronta mezi rakousko-uherskými a ruskými carskými vojsky. Po válce připadlo město Druhé Polské republice, kde se stalo jedním z center ukrajinského hnutí a rusínské kultury. Po vypuknutí druhé světové války roku 1939 se Sanok ocitl přímo na hranici mezi německým a sovětským záborem (kterou zde podle tzv. paktu Molotov-Ribbentrop byla řeka San). Poválečná sovětsko-polská dohoda pak určila hranici o něco východněji, takže Sanok s celým okolím zůstal Polsku (později PLR). Polská vláda následně roku 1947 v rámci Operace Visla provedla vysídlení značné části zdejšího ukrajinského a rusínského obyvatelstva.

Administrativně spadal Sanok po válce do vojvodství řešovského, v letech 1975–1998 pak do menšího vojvodství krosenského. Od roku 1999 náleží do vojvodství podkarpatského, jehož je devátým největším městem.

PrůmyslEditovat

 
Magistrát města Sanok

Nedaleko od řeky San na severozápad od centra se rozkládají závody Stomil (gumárenský závod, kterou založil dr. Oskar Schmidt v roce 1932[5]) a Autosan (18981945 továrna na vagóny Fabryka Wagonów Sanowag, kterou založili Walenty Lipiński i Mateusz Beksiński v roce 1832[6]).

KulturaEditovat

Město má postavení městského okresu a je sídlem vládního obvodu Sanok, technické a řady dalších vyšších odborných i jiných škol. Nachází se zde řada historických památek a muzeí, mezi nimi Muzeum Historyczne (Historické muzeum), které vlastní nejlepší sbírku prací Zdzisława Beksińského (autor muzeu věnoval asi 150 obrazů a řadu grafik); v roce 1999 zde byla uspořádána výstava jeho prací („Uzavřená retrospektivní výstava“).

SkansenEditovat

V současné době existuje v Sanoku regionální muzeum lidového stavitelství [7], věnované především lidovému stavitelství zdejších Poláků, Lemků a Bojků.

SportEditovat

RodáciEditovat

 
Švejkův pomník v Sanoku

Sanok v literatuřeEditovat

V Sanoku se v době Švejkova pobytu v roce 1914 měl nacházet štáb železniční brigády, ke které náležel 11. marškumpanie, batalión 91. regimentu v Českých Budějovicích.[12] To ale neodpovídá skutečnosti, štáb železniční brigády (Eisenbahnbrigade) tam určitě nesídlil, protože Rakousko-Uhersko v roce 1914 nemělo železniční brigády, nýbrž štáb železné brigády (nazývané tak od války v roce 1864).

ReferenceEditovat

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 174. [1]
  2. Oficjalna strona Miasta Sanoka - Władze Miasta
  3. Jerzy II Trojdenowicz. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-24. 
  4. Trojden I Mazowiecki[nedostupný zdroj]
  5. Akciová společnost Stomil Sanok. www.stomilsanok.com.pl [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-11. 
  6. Akciová společnost Autosan. www.autosan.com.pl [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-31. 
  7. Regionální múzeum ľudovej architektúry v Sanoku od 17.-teho storočia až do súčasnosti.
  8. KH Sanok. www.sanok.hokej.sport24.pl [online]. [cit. 2008-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-22. 
  9. Zygmunt Gorazdowski prohlášení za svatého
  10. Zdzislaw Beksinski. www.darkart.cz [online]. [cit. 2008-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-20. 
  11. Tomasz Beksinski - ikona polské gotické subkultury[nedostupný zdroj]
  12. Jaroslav Hašek. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Externí odkazyEditovat