Síran zinečnatý

chemická sloučenina

Síran zinečnatý ZnSO4 je chemická sloučenina, která krystaluje ze svých roztoků nejčastěji jako heptahydrát (ZnSO4·7 H2O), který je znám také pod triviálním názvem bílá skalice, dříve i jako bílý vitriol. Je to bezbarvá krystalická látka, která na vzduchu zvětrává – ztrácí vodu. V přírodě se nachází v podobě anhydridu jako minerál zinkosit a heptahydrátu jako minerál goslarit.

Síran zinečnatý
Obecné
Systematický názevSíran zinečnatý
Triviální názevbílá skalice
Ostatní názvybílý vitriol
Anglický názevZinc sulfate
Německý názevZinksulfat
Sumární vzorecZnSO4
Vzhledbílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7733-02-0
7446-19-7 (monohydrát)
13986-24-8 (hexahydrát)
7446-20-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-793-3
PubChem24424
ChEBI35176
UN kód3077
Číslo RTECSZH5260000
Vlastnosti
Molární hmotnost161,45 g/mol
179,47 g/mol (monohydrát)
269,55 g/mol (hexahydrát)
287,56 g/mol (heptahydrát)
Teplota rozkladu600 °C
Teplota dehydratace280 °C (- H2O, monohydrát)
70 °C (-5 H2O, hexahydrát)
280 °C (-7 H2O, heptahydrát)
Hustota3,546 g/cm³
3,195 g/cm³ (monohydrát)
2,053 g/cm³ (hexahydrát)
1,957 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomunDa= 1,658
nDb= 1,669
nDc= 1,770
heptahydrát
nDa= 1,456 8
nDb= 1,480 1
nDc= 1,484 5
Tvrdost2–2,5 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě41,5 g/100 g (0 °C)
47,5 g/100 g (10 °C)
54,1 g/100 g (20 °C)
58,0 g/100 g (25 °C)
62,1 g/100 g (30 °C)
70,4 g/100 g (40 °C)
74,8 g/100 g (60 °C)
67,2 g/100 g (80 °C)
60,5 g/100 g (100 °C)
monohydrát
91,60 g/100 g (50 °C)
87,84 g/100 g (60 °C)
75,81 g/100 gl (90 °C)
71,80 g/100 g (100 °C)
hexahydrát
215,45 g/100 g (38 °C)
221,78 g/100 g (40 °C)
255,80 g/100 g (48 °C)
heptahydrát
107,51 g/100 g (0 °C)
165,63 g/100 g (20 °C)
341,8 g/100 g (50 °C)
390,1 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
0,485 g/100 g (15 °C)
0,408 g/100 g (35 °C)
ethanol
0,038 g/100 g (15 °C)
0,029 g/100 g (35 °C)
glycerol
Relativní permitivita εr6,20
Měrná magnetická susceptibilita−4,046×10−6 cm3g−1
−6,26×10−6 cm3g−1(heptahydrát)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná
jednoklonná (monohydrát)
jednoklonná (hexahydrát)
kosočtverečná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížkya= 858,8 pm
b= 674 pm
c= 477 pm
hexahydrát
a= 995 pm
b= 705 pm
c= 240 pm
β=98°12´
heptahydrát
a= 1 178 pm
b= 1 205 pm
c= 682,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−982,8 kJ/mol
−1 304,5 kJ/mol (monohydrát)
−2 777,5 kJ/mol (hexahydrát)
−3 077,8 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−497,6 J/g
62,3 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S°119,7 J K−1 mol−1
138,5 J K−1 mol−1 (monohydrát)
363,6 J K−1 mol−1 (hexahydrát)
388,7 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−874,4 kJ/mol
−1 132,1 kJ/mol (monohydrát)
−2 324,8 kJ/mol (hexahydrát)
−2 563,1 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,614 J K−1 g−1
1,327 J K−1 g−1 (hexahydrát)
1,333 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR22, R41, R50/53
S-věty(S2), S22, S26, S39, S46, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba editovat

Síran zinečnatý se připravuje rozpouštěním zinku Zn, oxidu zinečnatého ZnO nebo hydroxidu zinečnatého Zn(OH)2 ve zředěné kyselině sírové (viz rovnice níže). Z roztoku ZnSO4 poté krystalizuje jako heptahydrát.

 

Použití editovat

Tato látka je technicky nejdůležitější vyráběná zinečnatá sůl.

Slouží jako:

  • konzervační činidlo k impregnaci dřeva
  • součást barviv pro potisk tkanin
  • součást elektrolytu pro galvanické pokovování
  • výchozí látka pro výrobu dalších zinečnatých sloučenin
  • látka k výrobě litoponu (bílý pigment)
  • bezvodý ZnSO4 se přidává do zvířecích krmiv k doplnění zinku

Velmi zředěného vodného roztoku této soli se využívá jako emetika, adstringentního (stahující) a dezinfekčního prostředku (např. v očním lékařství).

Reference editovat

  1. a b Zinc sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.