Otevřít hlavní menu

Ryhor Baradulin (24. února 1935 Haradok, Běloruská SSR, SSSR2. března 2014) byl běloruský publicista, redaktor, překladatel a básník, navržený v roce 2006 na Nobelovu cenu.

Ryhor Baradulin
Ryhor Baradulin.jpg
Rodné jméno Рыгор Іванавіч Барадулін
Narození 24. února 1935
Ushachy District
Úmrtí 2. března 2014 (ve věku 79 let)
Minsk
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Ushachy
Povolání esejista, překladatel, spisovatel, básník, autor dětské literatury a literární kritik
Stát BěloruskoBělorusko Bělorusko
Alma mater Philological faculty of BSU
Žánr verš, epická poezie, esej a duchovní poesie
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ42307834 (1976)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ13031332 (1976)
Medal of Francysk Skaryna
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ6520526
Čestná medaile
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Валянціна Барадуліна
Děti Ilona Baradulina
Rodiče Ivan Baradulin a Kulina Baradulina
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ryhor Baradulin

ŽivotEditovat

Narodil se ve Vušackém regionu ve Vitebské oblasti a jeho venkovský původ ovlivnil jeho životní i umělecký vývoj. Jeho život poznamenaly traumatické zážitky z konce třicátých let a z války, kdy se jako dítě dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Jeho otec zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Matka, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s náboženstvím.

Vystudoval Běloruskou státní univerzitu v Minsku (1959) a stal se novinářem, později působil mimo jiné jako redaktor literárního časopisu Polymja. I jako obyvatel velkoměsta zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Přátelil se se spisovatelem Vasilem Bykavem.

PoezieEditovat

Do literárního života vstoupil jako představitel básnické mládeže padesátých let. První verše začal publikovat časopisecky v roce 1954, a první sbírku vydal v roce 1959. Jeho dílo, pro něž je typické žánrové bohatství (lyrika, poémy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje), prozrazuje svůj původ v lidové tradici a vyznačuje se srozumitelností až prostotou a zájmem o spirituální hodnoty lidské existence. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.) Od mládí provázejí jeho poezii i válečné motivy a otázka lidské odpovědnosti za sebe i za druhé. V roce 1982 pobýval v Československu, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v Minsku.

Úsilím o obohacení běloruského jazyka je vedena i jeho rozsáhlá překladatelská činnost (Adam Mickiewicz, Marc Chagall, Boris Pasternak, Bulat Okudžava, Karol Wojtyła).

V roce 2006 vyšel pod názvem Žít! český výbor z Baradulinova díla v překladu Františky Sokolové (Národní knihovna ČR).

Z dílaEditovat

  • Maladzik nad stepam (Měsíc nad stepí, 1959),
  • Nahbom (Plnými doušky, 1963),
  • Adam i Jeva (Adam a Eva, 1968),
  • Rum (Rumiště, 1974),
  • Svjata pčely (Včelí svátek, 1975),
  • Belaja jablynja hromu (Bílá jabloň hromu, 1979)
  • Samota palomnictva (Osamělost putování, 1990)
  • Milasernasc´ plachi (Milosrdnost popravčího špalku, 1992)
  • Treba doma byvac´ čascej (Člověk by měl být častěji doma, 1993)
  • Jevanhelle ad Mamy (Evangelium podle mámy, 1995)
  • Bosaja zorka (Bosá hvězda, 2000)
  • Kali rukajucca dušy (2003) - ve spoluautorství s Vasilem Bykavem
  • Ksty (Kříže, 2005)
  • Runy Perunavy (Runy Perunovy, 2006)
  • Vybranyja tvory u dvuch tamach I-II (Vybrané spisy ve dvou svazcích, 1984)
  • Zbor tvorau I-III (Sebrané spisy I-III, 1998-1999)
  • Žít! (český výbor, 2006)

Je zastoupen např. v antologii Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003)

Svíce
trhavě pocukávající
planoucím víčkem:
v horoucím oku zapadlé smítko
strašlivého nářku.
Kříž opět znovu opakuje
postavu Krista.
Kráčejí staří, pochýleni
jako svěšené klasy
ze kterých dávno už
povyzobána zrna...

—Ryhor Baradulin, Kuropaty

Externí odkazyEditovat