Ryhor Baradulin

Ryhor Ivanavič Baradulin
Ryhor Ivanavič Baradulin
Rodné jméno	Рыгор Іванавіч Барадулін
Narození	24. února 1935 ; Haradok 2
Úmrtí	2. března 2014 (ve věku 79 let) ; Minsk
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Ušačy
Povolání	esejista, překladatel, spisovatel, básník, autor dětské literatury a literární kritik
Stát	Bělorusko
Alma mater	Filozofická fakulta Běloruské státní univerzity
Žánr	verš, epická poezie, esej a duchovní poezie
Ocenění	Cena Leninského komsomolu Běloruské SSR (1976); Literární cena Janky Kupaly (1976); Národní básník Běloruska (1992); Medaile Františka Skoriny; Řád cti; … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Běloruská lidová fronta
Manžel(ka)	Valjancina Baradulinová
Děti	Ilona Ryhorauna Baradulinová
Rodiče	Ivan Ryhoravič Baradulin a Kulina Andrejeuna Baradulinová
Podpis
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ryhor Baradulin (24. února 1935 Haradok, Běloruská SSR, SSSR – 2. března 2014) byl běloruský publicista, redaktor, překladatel a básník, navržený v roce 2006 na Nobelovu cenu.

Život editovat

Narodil se ve Vušackém regionu ve Vitebské oblasti a jeho venkovský původ ovlivnil jeho životní i umělecký vývoj. Jeho život poznamenaly traumatické zážitky z konce třicátých let a z války, kdy se jako dítě dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Jeho otec zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Matka, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s náboženstvím.

Vystudoval Běloruskou státní univerzitu v Minsku (1959) a stal se novinářem, později působil mimo jiné jako redaktor literárního časopisu Polymja. I jako obyvatel velkoměsta zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Přátelil se se spisovatelem Vasilem Bykavem.

Poezie editovat

Do literárního života vstoupil jako představitel básnické mládeže padesátých let. První verše začal publikovat časopisecky v roce 1954, a první sbírku vydal v roce 1959. Jeho dílo, pro něž je typické žánrové bohatství (lyrika, poémy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje), prozrazuje svůj původ v lidové tradici a vyznačuje se srozumitelností až prostotou a zájmem o spirituální hodnoty lidské existence. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.) Od mládí provázejí jeho poezii i válečné motivy a otázka lidské odpovědnosti za sebe i za druhé. V roce 1982 pobýval v Československu, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v Minsku.

Úsilím o obohacení běloruského jazyka je vedena i jeho rozsáhlá překladatelská činnost (Adam Mickiewicz, Marc Chagall, Boris Pasternak, Bulat Okudžava, Karol Wojtyła).

V roce 2006 vyšel pod názvem Žít! český výbor z Baradulinova díla v překladu Františky Sokolové (Národní knihovna ČR).

Z díla editovat

Maladzik nad stepam (Měsíc nad stepí, 1959),
Nahbom (Plnými doušky, 1963),
Adam i Jeva (Adam a Eva, 1968),
Rum (Rumiště, 1974),
Svjata pčely (Včelí svátek, 1975),
Belaja jablynja hromu (Bílá jabloň hromu, 1979)
Samota palomnictva (Osamělost putování, 1990)
Milasernasc´ plachi (Milosrdnost popravčího špalku, 1992)
Treba doma byvac´ čascej (Člověk by měl být častěji doma, 1993)
Jevanhelle ad Mamy (Evangelium podle mámy, 1995)
Bosaja zorka (Bosá hvězda, 2000)
Kali rukajucca dušy (2003) - ve spoluautorství s Vasilem Bykavem
Ksty (Kříže, 2005)
Runy Perunavy (Runy Perunovy, 2006)
Vybranyja tvory u dvuch tamach I-II (Vybrané spisy ve dvou svazcích, 1984)
Zbor tvorau I-III (Sebrané spisy I-III, 1998-1999)
Žít! (český výbor, 2006)

Je zastoupen např. v antologii Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003)

Svíce

trhavě pocukávající

planoucím víčkem:

v horoucím oku zapadlé smítko

strašlivého nářku.

Kříž opět znovu opakuje

postavu Krista.

Kráčejí staří, pochýleni

jako svěšené klasy

ze kterých dávno už

povyzobána zrna...

Ryhor Baradulin, Kuropaty

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ryhor Ivanavič Baradulin na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ryhor Baradulin
Ryhor Baradulin na stránkách Národní knihovny ČR
Recenze Alexeje Sevruka na stránkách iLiteratura.cz
Recenze Karla Sládka v Teologických textech