Responsorium
Responsorium (z latinského responsum - odpověď) představuje v západní (římskokatolické, anglikánské, luteránské) liturgii způsob střídavého zpěvu mezi předzpěvákem (zpravidla kantorem) a obcí (respektive při náročnějších nápěvech scholou). Místo kantora může part předzpěváka převzít sbor resp. schola.
Charakteristika
editovatPři mši a v denní modlitbě církve je responsoriální zpěv poměrně meditativního charakteru. Rovněž tak má silný charakter hlásání. K responsoriálnímu zpěvu mše svaté patří graduále a výzva před Evangeliem.
Responsorium vzniklo z responsoriálně zpívaného žalmu, kdy jednotlivec – žalmista - zpívá žalm verš po verši a shromáždění pokaždé odpovídá krátkým refrénem, zvaným responsum. Takto responsoriálně zpívaný žalm je původní formou odpovědi obce na čtení v denní modlitbě a při mši.
V průběhu dějin liturgie se ovšem responsorium zkracovalo a měnilo, takže dnes stěží poznáme, že se původně jednalo o žalm. Tak se při zvolání před evangeliem vedle aleluja zredukovalo pouze na jediný verš. Také v denní modlitbě se zkrátil na responsorium breve resp. na versikl, při mši svaté naproti tomu zůstal zachován jako responsoriální žalm.
Zvláštní responsoria
editovatZ hlediska dějin hudby mají obzvláštní význam responsoria temné jitřní (matutinum) na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, která byla zpracována mnoha význačnými skladateli jako Giovanni Pierluigi da Palestrina, Orlando di Lasso, Tomás Luis de Victoria, Carlo Gesualdo, Alessandro Scarlatti, Jan Dismas Zelenka, Marc-Antoine Charpentier, Michael Haydn a mnoho dalších.
Ve východním křesťanství je obdobou žalmová odpověď (např. Theos Kyrios).
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Responsorium na německé Wikipedii.
Související články
editovat- Preces
- Příbuzný, ovšem poněkud odlišný způsob zpěvu je antifonální zpěv.