Otevřít hlavní menu

Pritchardie

rod rostlin

Pritchardie[1] (Pritchardia) je rod palem. Jsou to solitérní, středně vysoké palmy s vějířovitými listy. Květenství jsou nápadně dlouze stopkatá a na konci stěsnaná. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 28 druhů a je rozšířen výhradně na tichomořských ostrovech, zejména na Havaji. Mnohé druhy jsou ohrožené a některé i na pokraji vyhynutí. Pritchardie jsou pro svůj pěkný vzhled pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné palmy. Mají také různé místní využití.

Wikipedie:Jak číst taxoboxPritchardie
alternativní popis obrázku chybí
Pritchardia thurstonii v botanické zahradě na Havaji
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád arekotvaré (Arecales)
Čeleď arekovité (Arecaceae)
Rod pritchardie (Pritchardia)
Seem. & H.Wendl., 1862
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pritchardie tichomořská na ilustraci z roku 1874

Obsah

PopisEditovat

Pritchardie jsou středně velké, jednodomé, solitérní, beztrnné palmy s přímým kmenem. Listy jsou dlanitozpeřené, induplikátní. U mladých rostlin zůstávají odumřelé listy na rostlině, u starších opadávají. Čepel je asi do 1/3 až 1/2 členěná v jednoduše přeložené segmenty. Řapík je dlouhý, na líci zploštělý až žlábkatý, bez přerušení přecházející v krátké střední žebro listu. Hastula na líci listu tvoří lem se středovým výběžkem. Listové pochvy jsou plstnaté a brzy se přeměňují ve vláknitou změť. Květenství jsou jednotlivá nebo po 2 až 4, vyrůstají mezi bázemi listů a mají dlouhou stopku a relativně krátkou a hustou koncovou část s květy. Mohou být delší nebo kratší než listy a jsou větvená až do 3. řádu. Květy jsou oboupohlavné, v rámci květenství jednotlivé, přisedlé nebo spočívající na nízkých hrbolcích. Kalich je spíše tlustý a kožovitý, trubkovitý, zakončený 3 mělkými laloky. Koruna přesahuje kalich a je zakončena 3 protáhlými laloky. Tyčinek je 6 a jsou přirostlé u ústí korunní trubky a bázemi nitek srostlé. Gyneceum je tvořeno 3 plodolisty, které jsou ve spodní části volné a ve čnělkové části srostlé. Čnělka je prodloužená, zakončená lehce trojlaločnou bliznou. Plody jsou kulovité nebo vejcovité, jednosemenné, na povrchu hladké peckovice s vytrvalým kalichem a zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina (mezokarp) je spíše tenčí, dužnatá a vláknitá. Semena jsou víceméně kulovitá a obsahují homogenní endosperm.[2]

RozšířeníEditovat

Rod zahrnuje asi 28 druhů. Je rozšířen v Tichomoří na souostrovích Fidži, Tonga, Cookovy ostrovy, Šalamounovy ostrovy a Havaj. Převážná většina druhů (celkem 24) roste na Havajských ostrovech. Havajské druhy jsou všechny endemity jediného z ostrovů a jsou to také jediné palmy domácí na Havaji.[3][4] Pritchardie tichomořská je známa pouze z kultury a je pěstována na Fidži, Tonga, Pukapuka i na Havaji. Druh P. thursonii pochází z Fidži a Tonga, P. vuylstekeana z Tuamotu, P. mitiaroana z Cookových ostrovů a Tuamotu.[2]

Druhy z Polynézie rostou na korálových atolech, naproti tomu havajské druhy rostou charakteristicky ve vlhkých tropických lesích na návětrných svazích hor v nadmořských výškách do 1500 metrů. Pouze několik druhů roste v suchých lesích na závětrných svazích.[2][5]

TaxonomieEditovat

Rod Pritchardia je v rámci systému palem řazen do podčeledi Coryphoideae a tribu Livistoneae. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií americký rod Washingtonia.[6]

Historie a ochranaEditovat

Archeologickým průzkumem bylo zjištěno, že pritchardie byly na Havajských ostrovech před jejich osídlením v době okolo roku 400 n. l. rozšířeny velmi hojně a patřily zde k nejběžnějším stromům. Na ostrově Oahu zmizely nížinné lesy s pritchardií někdy okolo roku 1020. Když James Cook v roce 1778 na Havaji přistál, byly již hlavní ostrovy silně přeměněny lidskou činností. Francouzský botanik Jules Rémy zmiňuje pritchardii po 4 letech pobytu na Havaji pouze jednou, což svědčí o velké vzácnosti těchto rostlin již v 19. století.[4]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je celkem 9 druhů tohoto rodu vedeno jako kriticky ohrožené, 8 jako ohrožené.[7] Nejohroženější havajské druhy jsou P. munroi (pouze 2 volně rostoucí exempláře na ostrově Molokai), P. aylmer-robinsonii (2 kusy na Niihau) a P. viscosa (3 kusy na Kauai). Naopak nejvíc exemplářů (asi 10000) čítá populace druhu P. martii na ostrově Oahu.[4] Populace pritchardií jsou nejvíc ohrožovány introdukovanými hlodavci (krysa obecná, krysa ostrovní a potkan), které konzumují semena a semenáčky a poškozují růstové vrcholy palem. Semenáče také spásají nepůvodní jelenovití, kozy a prasata.[4]

ZástupciEditovat

 
P. thurstonii v interiéru

VýznamEditovat

Pritchardie jsou ceněné pro svůj pěkný vzhled a jsou v tropech celého světa pěstovány jako okrasné palmy. Jednotlivé druhy se spolu velmi snadno kříží. Vyžadují dobře propustnou půdu a stanoviště chráněné před největším slunečním úpalem a silnými větry. Některé havajské druhy z vyšších nadmořských výšek lze pěstovat i v subtropech.[5]

Semena některých druhů jsou jedlá. Listy jsou používány domorodci jako střešní krytina, k pletení košů, klobouků, slouží jako vějíře či deštníky a podobně. Nezralé plody jsou místní delikatesa.[5][2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c d Palmweb: Palms of the World Online. Pritchardia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 
  4. a b c d CHAPIN, Melany H. et al. A review of the conservation status of the endemic Pritchardia palms of Hawaii. Oryx. July 2004, čís. 38. 
  5. a b c JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky) 
  6. ASMUSSEN, Cony B. et al. A new subfamily classification of the palm family (Arecaceae): evidence from plastid DNA phylogeny. Botanical Journal of the Linnean Society. 2006, čís. 151. 
  7. The IUCN red list of threatened species [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KUNTE, Libor; ZELENÝ, Václav. Okrasné rostliny tropů a subtropů. [s.l.]: Grada Publishing, 2009. ISBN 8024715481. 

Externí odkazyEditovat