Postoloprty (zámek)
Zámek v Postoloprtech v okrese Louny v Ústeckém kraji byl postavený na místě starší tvrze v první čtvrtině sedmnáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1] Od ledna 2017 byl zchátralý zámek nabízen k prodeji[2] a v srpnu 2021 jej koupilo město Postoloprty
| Postoloprty | |
|---|---|
 Zámek z inundačního mostu | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní architektura v Česku |
| Architekt | Pavel Ignác Bayer |
| Výstavba | 1611 |
| Přestavba | 1706–1718, 1768–1790 |
| Stavebník | Štěpán Jiří ze Šternberka |
| Další majitelé | Šternberkové, Schwarzenbergové |
| Současný majitel | Město Postoloprty |
| Poloha | |
| Adresa | Postoloprty,  Česko |
| Ulice | Mírové náměstí |
| Souřadnice | 50°21′32,76″ s. š., 13°42′4,97″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42373/5-1353 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Předchůdcem zámku byla tvrz, kterou si ve městě dal postavit Šebestián z Veitmile v první polovině šestnáctého století. V písemných pramenech se objevila poprvé okolo roku 1550 při dělení Šebestiánovy pozůstalosti mezi jeho syny. Postoloprty připadly Křížovi z Veitmile a poté jeho synům Janu Benešovi a Janu Vavřincovi. Po smrti Jana Beneše celé panství zdědil humanistický vzdělanec Jan Vavřinec, který si zde zřídil uměleckou sbírku s knihovnou. Zemřel roku 1584 v Itálii a správu panství převzala jeho manželka Eliška ze Žerotína. Posledním majitelem z rodu Veitmilů se stala Eliščina dcera Veronika, která Postoloprty v roce 1600 prodala svému manželovi Štěpánovi Jiřímu Šternberkovi na Voticích za 42 tisíc kop míšeňských grošů.[3]
Štěpán Jiří Šternberk dal roku 1611 na místě nevyhovující tvrze postavit nový barokní zámek. V roce 1620 zámek vyrabovalo selské vojsko, které přepadlo postoloprtský vojenský tábor Petra Mansfelda. Štefan Jiří se ještě předtím přestěhoval se služebnictvem a cenným majetkem do Loun. Sedláci pobili asi 350 vojáků, zranili hejtmana Goldštejna a zničili knihovnu s archívem. Štefan Jiří zemřel v roce 1625 a panství si o pět let později rozdělili jeho synové.[3] Oba si ponechali polovinu zámku, Jan Rudolf ze Šternberka měl samotné město, zatímco Adamu Janovi připadly okolní vesnice. V roce 1633 však Adam Jan zemřel a jeho podíl připadl bratrovi, který celé panství prodal o čtyři roky později Václavu Michnovi z Vacínova.[4]
Po Václavu Michnovi postoloprtské panství zdědil v roce 1667 jeho synovec Zikmund Norbert, který o dva roky později zemřel, ale přesto stačil panství zadlužit. Ve stejném roce zadlužené panství koupil Jiří Ludvík ze Sinzendorfu za 240 tisíc rýnských zlatých a pustil se do obnovy panství. Po jeho smrti roku 1682 panství zdědil prvorozený syn Kristán Ludvík ze Sinzendorfu, ale brzy brzy padl v boji proti Turkům a jeho majetek připadl mladšímu bratrovi Filipovi ze Sinzendorfu, který opět zadlužené panství roku 1692 prodal za 600 tisíc rýnských zlatých knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenbergu. Zchátralý zámek vybavený jen nejnutnějším nábytkem se v té době využíval k sušení chmelu. Kníže Ferdinand v nechal zámeckou budovu v letech 1706–1718 upravit podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera.[4]
Častá přítomnost vojska během sedmileté války v letech 1756–1763 zámek těžce postihla, a roku 1768 dokonce vyhořel, ale tehdejší majitel, Jan ze Schwarzenbergu, ho nechal ihned opravit. Rekonstrukce však skončila až roku 1790, protože rozestavěný zámek poničili pruští vojáci během války o bavorské dědictví.[4] Schwarzenbergům panství zůstalo až do roku 1945.
Ve druhé polovině dvacátého století byl v zámku depozitář Státní knihovny ČSR v Praze.[5] Od roku 2004 byl jeho majitelem italský podnikatel Mauro Piccinini. Do zámku zprvu neinvestoval kvůli soudnímu sporu, v němž se jej snažila získat dědička hlubocké větve Schwarzenbergů Alžběta Pezoldová. V lednu 2015 soudy její nároky zamítly, nicméně Piccinini se zámek snažil prodat.[6] Za dobu vlastnictví italským majitelem ale došlo dle znaleckých rozsudků k výrazné degradaci zámku až o 50 procent, což byl alarmující stav. Kvůli zchátrání tohoto zámku a ještě dalších dvou objektů, které měl Piccinini v majetku (zámek Cítoliby a do roku 2013 barokní statek v Kystře), došlo k soudnímu řízení a Piccinini byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.[7] V říjnu 2021 zámek odkoupilo město Postoloprty za 13,2 milionu Kč s cílem zámek opravit.[8]
Stavební podoba editovat
Původní zámek postavený na počátku sedmnáctého století měl čtyři křídla krytá taškovou střechou.[3] K nim při úpravách Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu přibyla roku 1680 čtyřhranná věž vyprojektovaná Jiřím Pachem z Wiesenthalu. Podle popisu z roku 1739, kdy její střechu strhla vichřice, měla tři patra, orloj s ciferníkem ve všech čtyřech stěnách a přízemím vedla brána, kterou se vcházelo na nádvoří.[4] Během přestavby ve druhé polovině osmnáctého století bylo zbořeno zámecké křídlo proti náměstí a věž, kterou nahradila klasicistní brána. Zbylá tři dvoupatrová zámecká křídla obklopují čestný dvůr oddělený od města mřížovým plotem. V přízemí středního křídla se na nádvorní straně nachází pilířové arkády a nároží zdůrazňují pavilónové nástavby.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 154546 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Zámek v Postoloprtech [online]. Immobiliare Karlův Most [cit. 2017-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-09.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Postoloprty – zámek, s. 388. Dále jen Anděl 1984.
- ↑ a b c d Anděl 1984, s. 389
- ↑ a b Anděl 1984, s. 390
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Zámek v Postoloprtech byl luxusním sídlem, dnes je z něj ruina. iDNES.cz [online]. 2016-2-12. Dostupné online.
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Koupili zámky a nechali je zchátrat, soud dva Italy potrestal podmínkou. iDNES.cz [online]. 2019-08-14. Dostupné online.
- ↑ Postoloprty koupily chátrající zámek, plánují v něm bydlení pro seniory i kanceláře úředníků. ČT24.cz [online]. 2021-10-18. Dostupné online.
Literatura editovat
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Postoloprty zámek, s. 414–415.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Postoloprty na Wikimedia Commons
