Portál:Starověký Egypt/REÁLIE/ARCHIV
Tato stránka slouží jako archiv Reálií měsíce portálu Starověký Egypt.
Leden editovat
Horův cippus (tj. Horův štít, název je odvozen analogicky od latinského slova cippus; jen ojediněle se používá také název Horova stéla) je označení užívané v egyptologii pro zvláštní případ staroegyptské stély spojené s mytologickým okruhem bohů Esety a jejího syna Hora. Doložen je od Třetí přechodné doby až do konce ptolemaiovské doby. Za nejzdařilejší exemplář bývá pokládána tzv. Metternichova stéla z doby panovníka Nachthareheba. Horův cippus má podobu zpravidla kamenné desky se zobrazením boha Hora ve formě Harpachereda v podobě dítěte stojícího na krokodýlech a svírajícího v rukou další nebezpečná zvířata, např. hady, štíry a podobná hrozící uštknutím nebo pokousáním. U starších exemplářů bývá nad postavou dítěte vyobrazena hlava ochranného boha Besa vystupující z vlastního těla cippu, která se později stala součástí rámu. Stély obsahují nápisy s mytologickými a magickými texty, které se odříkávaly při léčbě chorob a na ochranu proti kousnutí, štípnutí nebo uštknutí.
Únor editovat
Pylon (odvozeno z řeckého πυλον – „brána“, původní egyptský název je bechenet) je označení věžovité stavby tvořící v páru nejpozději od Nové říše monumentální vstup do egyptských chrámů. Jeho dvě části lemující bránu a spojené nad portálem mostkem tvořily vnější hranici mezi širším chrámovým okrskem a vlastním chrámem jako „příbytkem boha“. Význam pylonů se odvíjí od symboliky chrámu, který byl pokládán za „achet na zemi“, kdy achet je egyptským slovem pro „obzor“, „horizont“ jako tajemné mystické místo zrození a vstupu slunečního boha na tento svět mezi dvojicí hor. Ačkoli to nelze prokázat, je možné, že architektonická podoba dvojice pylonů jako hranice mezi světem bohů a světem lidí je odvozena od hieroglyfické značky achet. V rozsáhlých chrámových komplexech (např. v Karnaku) mohl být počet pylonů znásobován i bez ohledu na jejich architektonickou funkci – snad to může souviset s nám neznámou symbolikou. V jasně symbolické roli, i když také ne zcela srozumitelně, se pylony objevují v Knihách mrtvých a dalších podsvětních knihách, kde představují místa zkoušek zemřelého a oddělují od ostatních ty části Duatu, v nichž se po strastiplné cestě setkává s bohy.
Březen editovat
Kanopa je označení jedné ze sady čtyř nádob, které ve starověkém Egyptě sloužily k uložení vnitřních orgánů vyjímaných z těla zemřelého při mumifikaci. Název byl v novověku odvozen od jména města Kanóbu evropskými starožitníky, kteří chybně zaměňovali kanopy s místní podobou boha Usira, uctívaného zde od ptolemaiovské doby v podobě baňaté vázy s lidskou hlavou. Kanopy jsou doloženy nejdříve od konce 4. dynastie, běžně se vyskytují od období 5. dynastie. Nejstarší známý doklad ukládání vyjímaných vnitřních orgánů do zvláštní nádoby (nikoli ještě později typického tvaru) pochází z pyramidového komplexu panovníka Chufua v Gíze: na dně šachty před východní stranou jeho pyramidy byly nalezeny součásti pohřební výbavy Chufuovy matky královny Hetepheres I., mezi nimi ve výklenku v západní stěně i alabastrová skříňka příčkami rozdělená do čtyř přihrádek s uloženými vnitřnostmi. Doposud nejstarší známý exemplář jednotlivé nádoby byl nalezen ve vedlejší pyramidě Radžedefova pyramidového komplexu v Abú Rawáši, nejstarší známý soubor kanop patřil královně Meresanch III.
Duben editovat
Chepreš je staroegyptská výhradně královská pokrývka hlavy, jeden z důležitých panovnických odznaků, jímž byla na vyobrazeních osoba krále odlišována od ostatních. Pro svou barvu a předpokládaný význam je v egyptologii zpravidla označována jako „modrá koruna“, ačkoli není jisté, zda byla skutečně součástí regálií tak, jak tomu bylo u bílé, červené a spojené koruny. Někteří badatelé se domnívají, že koruna chepreš je odvozena od vojenské přílby a protože se objevuje ve scénách zobrazujících krále při vojenských aktivitách, bývala dříve uváděna jako „válečná koruna“. Toto užití ale zdaleka není výhradní; proto je toto označení v současné době badateli považováno za překonané. Na rozdíl od ostatních čelenek užívaných panovníky jí nikdy nejsou ozdobeni bohové. Snad je tomu tak proto, že ikonografie bohů se ustálila poměrně záhy, zatímco modrá koruna je spolehlivě prokázána až v době Nové říše.
Květen editovat
Džed je staroegyptský posvátný předmět v podobě samostatně stojícího pilíře či sloupu symbolizující stabilitu a trvání života, resp. nekonečný koloběh jeho obnovování a regenerace. Současně je hieroglyfickou značkou s významem „trvání“ a od konce Staré říše také jedním z nejrozšířenějších amuletů. Hojně se objevuje v pohřební architektuře; v tom případě bývá použit jako ochranný symbol na jižní, resp. západní straně pohřebních komor. V pozdější době byl pokládán za symbolickou podobu boha Usira. Původně jde o prehistorický fetiš nejasného původu, pravděpodobně ořezaný strom, resp. jeho kmen se čtyřmi pahýly větví v horní části spojovaný s vegetačním cyklem. Je možné, že původně bývaly na horní část připevňovány v několika pásech obilné klasy, takže mohl představovat „symbol síly, ve které je ukryta energie obilných zrn“. Později je znázorňován jako sloup se čtyřmi příčnými břevny v horní části. Jako samostatný předmět kultu je doložen už od Staré říše v několika samostatných rituálech. Objevuje se zejména v Mennoferu, kde obřad „vztyčování“ uzavíral slavnosti boha Sokara – snad tak bylo symbolizováno probuzení tohoto pohřebního boha představujícího života zcela zbavené „tělo“ k posmrtnému životu.
Červen editovat
Kartuše nebo také kartuš je moderní v egyptologii užívané označení zvláštního oválného rámečku (v egyptštině pojmenovávaného jako „kruh“) – součásti hieroglyfického zápisu královské titulatury ve starověkém Egyptě. Poprvé je doložena na přelomu 3. a 4. dynastie, kdy je v ní zapsáno tzv. trůnní jméno krále Huneje a o něco později rodné jméno jeho nástupce krále Snofrua. V pozdějších dobách byl znak kartuše v písmu používán jako ideogram s významem „jméno“ a objevuje se také jako amulet. Vývoj titulatury byl uzavřen na počátku Střední říše; nejpozději od této doby se skládala z pěti jmen uvozených výsostnými znaky vypovídajících o povaze královské moci, přičemž její součástí byly vedle tzv. serechu dvě kartuše uvozené příslušnými hieroglyfickými znaky: první sloužila pro zápis tzv. trůnního jména (jméno nisut-bitej), druhá pro zápis jména rodného (jméno Syn Reův).
Červenec editovat
Srpen editovat
Září editovat
Říjen editovat
Listopad editovat
Prosinec editovat
Serech je původní starověký egyptský název pro zvláštní, zpravidla na výšku postavený obdélník - součást hieroglyfického zápisu královské titulatury ve starověkém Egyptě. Používal se pro první a původně jediné jméno panovníka, tzv. Horovo jméno. Z hlediska principů egyptského výtvarného umění jde nejspíše o půdorys královského paláce, jehož stylizované průčelí je ve spodní části serechu také zachyceno. Zapsáním jména do tohoto rámečku je tak vyjádřeno postavení faraona jako toho, kdo sídlí v (opevněném) paláci a protože už v nejstarších pramenech má „palác“ také význam slova „vláda“, také jako jediného oprávněného držitele moci. Na serechu je zobrazen sokol boha nebes a vládce země Hora, což znamená, že král byl pojmenováván jako „Hor XY“ a byl považován za pozemské vtělení tohoto boha (který byl panovníkovým ka).