Hunej
Hunej byl poslední egyptský faraon 3. dynastie. Podle německého egyptologa Thomase Schneidera vládl mezi lety 2690 a 2670 př. n. l. V Turínském královském papyru je mu připsána vláda dlouhá 24 let.
Hunej | |
---|---|
Doba vlády | 2690–2670 př. n. l.? |
Manželka | Džefatnebti? Meresanch I.? |
Potomci | Hetepheres I.? Meresanch I.? Nefermaat? |
Narození | 3. tisíciletí př. n. l. |
Hrobka | Vrstvená pyramida? Mastaba AS 54 nebo M17? Pyramida Lepsius č. I? |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
O Hunejovi existuje jen velmi málo dobových zmínek, informace o něm pocházejí především z pramenů z pozdějších období a často si vzájemně odporují. Jeho vláda je bezpečně datována do třetí dynastie, jeho přesná chronologická pozice v dynastii je však stále sporná. Dále je jisté, že po jeho panování následovala vláda faraona Snofrua. Není známo, pod jakým jménem je Hunej uveden v Manehtově seznamu králů. Německý egyptolog Winfried Barta se domnívá, že se jedná o jméno Achés, které Manehto připsal sedmému panovníkovi 3. dynastie.
Je možné, že jeho manželkou byla královna Džefatnebti, zmíněná v nápisech na kamenných mísách z Abúsíru. Hunej byl snad otcem královny Hetepheres I., jež se stala manželkou následujícího faraona Snofrua, a také prince Nefermaata pohřbeného v mastabě M16.
Je pravděpodobné, že právě za Hunejovy vlády byly vybudovány malé stupňovité pyramidy po celém Egyptě. Místo, kde byl Hunej pohřben, však není známé, hypotézy mluví o Vrstvené pyramidě, mastabě AS 54, mastabě M17 či o pyramidě Lepsius č. I. Po Hunejově smrti vznikl jeho posmrtný kult.
Zmínky
editovatJediné dobové zmínky, které se jednoznačně vztahují k Hunejovi, byly nalezeny na žulovém kuželu z Elefantiny a na kamenné míse z Abúsíru.
Červený žulový kužel o výšce 160 cm byl nalezen roku 1909 na ostrově Elefantina poblíž zdejší malé stupňovité pyramidy a nyní je vystavený v Egyptském muzeu v Káhiře (JE 41556). Německý egyptolog Rainer Stadelmann se domnívá, že kužel byl původně umístěn na vnější straně malé pyramidy.[1]
V letech 2009 až 2010 objevil český egyptolog Miroslav Bárta v mastabě AS 54 v Abúsíru další doklad existence krále Huneje, kamennou nádobu z leštěného magnezitu. Nachází se na ní krátký nápis, který zní: Král Horního a Dolního Egypta, Hunej. Jméno majitele hrobu však dosud není známé.[2]
Dalších několik zmínek o Hunejovi je již pozdějšího data. Jmenován je v mastabě L6 vysokého úředníka Metcena v Sakkáře, který žil za vlády faraona Snofrua (cca 2670 až 2620 př. n. l.),[3][4] dále na zadní straně Palermské desky pocházející z období vlády faraona 5. dynastie Neferirkareho (cca 2475 až 2465 př. n. l.)[5] a také na Prisseově papyru v části Naučení pro Kagemniho, který pochází pravděpodobně ze 13. dynastie (cca 1803 až 1639 př. n. l.). Na posledně jmenovaném dokumentu je uvedeno:
[…] poté zemřelo Jeho Veličenstvo Hunej a Jeho Veličenstvo Snofru se stalo vládcem po celé zemi. Kagemni byl jmenován novou hlavou města a vezírem krále.Prisseův papyrus, Naučení pro Kagemniho[6]
Díky tomuto papyru je Hunej identifikován jako předchůdce Snofrua.[7] Rovněž Turínský královský papyrus a Sakkárský královský seznam uvádějí Huneje jako Snofruova předchůdce.[8]
Někteří badatelé se domnívají, že takzvaná „Brooklynská královská hlava“, vyrobená z leštěné růžové žuly, je portrétem faraona Huneje. Kvůli nafouklým tvářím je však někdy hlava identifikována jako portrét faraona Chufua.[9]
Jméno
editovatExistuje několik podob faraonova rodného jména Hunej, které mohou být rozděleny na starší a mladší pravopisné varianty: ve starších pramenech je jméno složeno ze znaků M23 (ostřice), X1 (malý bochník chleba), N35 (zvlněná voda) a V28 (lanový úplet nebo knot svíčky), což se podle německého egyptologa Ludwiga Borchardta přepisuje jako nsw Ḥ(w) a čte tedy Nisut H(u) – v překladu král Hu. Takto je Hunejovo jméno uvedeno na žulovém kuželu z Elefantiny, na Palermské desce, na nápisu z Metcenovy hrobky a na kamenné míse z Abúsíru. V mladším pravopisu je jméno charakterizováno determinativem A25 (muž stávkující s holí v ruce) a slovo Nisut už neobsahuje. Na Prisseově papyru je jméno napsáno znaky A25, N35 a Z4 (dvě úhlopříčky). V Sakkárském královském seznamu a v Turínském královském papyru je tvořeno znaky V28, A25, N35, Z4 a D40 (rameno s holí). V Abydoském královském seznamu se Hunejovo jméno vůbec nenachází, místo něj je zde uveden jistý Neferkare.[10] Není také známo, pod jakým jménem je Hunej uveden v Manehtově seznamu králů. Egyptolog Winfried Barta se domnívá, že se jedná o jméno Achés, které Manehto připsal sedmému panovníkovi 3. dynastie.[11] Zkrácení Hu může být chápáno jako „násilník“.[12]
Rakouský egyptolog Hans Goedicke starší zápis jména přepisuje jako Nj-Swtḥ, čte tedy jako Ni-Suteh, což je založeno na přepisu královského jména Nj-nṯr, tedy Ninetžer a N(j)-wsr-Rˁ, čili Niuserre.[13] Němečtí egyptologové Rainer Stadelmann a Wolfgang Helck toto čtení však odmítají.[14][15]
Wolfgang Helck dochází k závěru, že nový pravopis jména má být vykládán jako Ḥw-nj-nsw, tedy Hunej, což znamená „výrok patří králi“.[16]
Zdroj | Hieroglyfy | Transliterace | Počeštělá forma | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Žulový kužel z Elefantiny |
|
nswt-ḥw / n-stḥ / ḥw-n-nswt | Nisut-Hu / Ni-Suteh / Hu-en-Nisut | |||||||||
Prisseův papyrus |
|
ḥw-nj | Hunej[17] | |||||||||
Turínský královský papyrus |
|
ḥwj | Huj[8] | |||||||||
Sakkárský královský seznam |
|
ḥw-nj | Hunej |
Horovo jméno
editovatHunejovo Horovo jméno je zatím sporné. U většiny panovníků 3. dynastie je známo jen Horovo jméno. Hunej je výjimkou, v jeho případě je známo jen jeho rodné jméno.[15][18] Anglický egyptolog Toby Wilkinson, český egyptolog Jaromír Málek, egyptský egyptolog Nabil Svelim a francouzský egyptolog Jacques Vandier se domnívají, že Hunejovo Horovo jméno je Qahedžet (Horova vyvýšená koruna),[19] jež je ale jinými egyptology považováno za jméno jiného faraona. Toto jméno je zmíněno pouze na jedné stéle, datované do období mezi vládu Džosera a Snofrua.[20] Existují však pochybnosti o pravosti stély.[21][22]
Německý egyptolog Peter Kaplony připisuje Hunejovi Horovo jméno Neb-hedžetnub (pán zlaté koruny), které se vyskytuje mezi nápisy nalezenými na pohřebišti Záwíjit el-Arján.[23] Britský egyptolog Aidan Dodson a Nabil Svelim tuto hypotézu však odmítají a jméno připisují faraonovi Baufremu.[24]
Rainer Stadelmann a Toby Wilikson ztotožňují Huneje s faraonem Chabou, z jehož celé královské titulatury se dochovalo jen Horovo jméno. To bylo nalezeno na kamenných mísách v Záwíjit el-Arján poblíž Vrstvené pyramidy, která je Chabovi připisována.[1][25]
Rodina
editovatPříbuzenské vztahy mezi králi 3. a 4. dynastie jsou povětšinou neznámé. Sakkárský královský seznam, Turínský královský papyrus i Prisseův papyrus považují Snofrua za přímého následníka Huneje. Na Palermské desce je zmíněno jméno ženy Meresanch I., o které panují hypotézy, že byla manželkou Huneje, nebo matkou, manželkou či dcerou Snofrua.[26][27] Přímé důkazy k těmto domněnkám však neexistují, stejně jako důkazy k hypotézám o možném příbuzenském vztahu Huneje a Snofrua.[28]
Nápisy na nádobách nalezených na ostrově Elefantina mluví o královně Džefatnebti. Nádoby byly datovány do konce 3. dynastie, a proto možná pocházejí z období Hunejovy vlády.[29] Existují hypotézy, že Džefatnebti byla Hunejovou manželkou.[30]
Žádné ověřitelné informace nemáme ani o Hunejových dětech. Za Hunejovu dceru je někdy považována Hetepheres I., o které se jindy také mluví jako o možné matce Chufua a manželce Snofrua. S touto hypotézou přišli američtí egyptologové William Stevenson Smith a George Andrew Reisner na základě nápisu v její hrobce v Gíze, kde je její jméno uvedeno s titulem „Boží manželka“, což mohlo odkazovat na její příbuzenský vztah s Hunejem a na zajištění pokračování královské linie díky jejímu sňatku se Snofruem.[31][32] Wolfgang Helck a rakouský egyptolog Wilfried Seipel však o této hypotéze mají závažné pochybnosti.[33][34]
Hunejovo jméno je několikrát zmíněno v mastabě M16, ve které byl pohřben Nefermaat. Britská egyptoložka Yvonne Harpurová se proto domnívá, že Nefermaat mohl být Hunejovým synem.[35]
Vláda
editovatO Hunejově panování není známo téměř nic. Pravděpodobně byl posledním faraonem 3. dynastie a podle Thomase Schneidera vládl v letech 2690 až 2670 př. n. l.[36] Švýcarský egyptolog Erik Hornung se domnívá, že Hunejova vláda skončila přibližně v roce 2544 př. n. l.[37] Turínský královský papyrus mu připisuje vládu dlouhou 24 let.[8] Vytvořit závěry o konkrétních událostech v průběhu jeho panování je obtížné, sporé informace se dochovaly na nepočetných dobových dokumentech. Mezi prameny vypovídající o Hunejově vládě patří nápisy v hrobkách vysokých úředníků jako Metcena, Chabausokara, Pehernefera a Achtiaie, kteří žili na přelomu 3. a 4. dynastie. Tyto zdroje naznačují, že Egypt za Hunejovy vlády vzkvétal a že rozdělení moci mezi faraonem a místními správci dosáhlo nového vrcholu. Poprvé je zde poskytnut pohled na mocenskou strukturu nomarchů a kněží, v Metcenově hrobce je mimo jiné zmínka, že tyto funkce byly dědičné.[38][39]
Na Elefantině byly nalezeny tři kamenné nádoby s nápisy, které hovoří o významných událostech, ale jsou zde i administrativní poznámky. Nádoby jsou datovány do 3. dynastie a je pravděpodobné, že vznikly za Hunejovy vlády. Jsou však značně poškozené. Nápisy na první a druhé nádobě zmiňují rok, kdy se konal Horův průvod, na první nádobě je navíc zmínka o stavbě jakési budovy, jejíž název se nezachoval. Z nápisu na třetí nádobě je vidno, že v roce, kdy se konala přehlídka krále Dolního a Horního Egypta, bylo „období boje s lupiči“. Je zde také zmínka o královně Džefatnebti, se kterou se něco přihodilo, není však zřejmé co, protože sloveso ve spojení s královnou je nečitelné.[29]
Po Hunejově smrti byl vytvořen jeho posmrtný kult. Dokladem toho je zmínka na Palermské desce vzniklé asi o sto let později, kde se píše o darech pro zesnulého Huneje. Hunejův posmrtný kult potvrzuje i Prisseův papyrus.[40]
Možná hrobka
editovatMastaba AS 54
editovatHunejův hrob není dnes s jistotou identifikován. Existuje hypotéza, že faraonovy ostatky byly uloženy v Abúsíru v mastabě AS 54. Tato hypotéza je založena na kamenné míse nesoucí Hunejovo jméno, která byla v mastabě nalezena.[41]
Pyramida v Médúmu
editovatDříve egyptologové předpokládali, že pyramida v Médúmu byla postavena Hunejem původně jako stupňovitá pyramida (podobně jako pyramida Džoserova, Sechemchetova a Vrstvená pyramida) a později ji Snofru zakryl vápencovými hranoly.[42][43][44][45] Novější výzkumy v 70. letech 20. století však odhalily uvnitř pyramidy četné nápisy zmiňující Snofrua, zatímco Hunej zde nebyl zmíněn ani jednou. Z toho důvodu není teorie, že pyramidu začal stavět Hunej, příliš pravděpodobná. Navíc nebylo ve Staré říši obvyklé, aby faraon dostavoval pyramidu po svém předchůdci.[46][47][48]
Mastaba M17
editovatNedaleko na severovýchod od pyramidy v Médúmu se nachází mastaba s označením M17, která byla postavena především z cihel a její původní rozměry byly přibližně 100 × 200 metrů.[49] Existují hypotézy, že Hunej byl pohřben právě zde. Rainer Stadelmann se však domnívá, že na tomto místě byl pohřben neznámý princ a přitom nevylučuje, že se jednalo o Snofruova syna.[50]
Pyramida Lepsius č. I
editovatPyramida Lepsius č. I je zřícenina velké cihlové hrobky v Abú Rawáš, která dosud není připsána žádnému vládci. Nachází se nedaleko na východ od Radežedefovy pyramidy. Pyramidový charakter této stavby je však kontroverzní. V roce 1842 pyramidu zkoumal německý egyptolog Karl Richard Lepsius a katalogizoval ji ve svém pyramidovém seznamu jako cihlovou pyramidu číslo I. Pyramida měla čtvercovou komoru, ve které byl objeven kamenný sarkofág. V Lepsiově době byla budova ještě 17 metrů vysoká, dnes je však zachováno pouze skalní jádro. Původní výšku Lepsius odhadoval asi na 145 metrů.[51]
Podrobný průzkum tohoto objektu proběhl v letech 1985 až 1986 pod vedením Nabila Svelima, který hrobku označil za zříceninu rozsáhlé velké pyramidy, jejíž jádro bylo tvořeno částí skalnatého kopce. Svelim stavbu datuje do konce 3. dynastie a považuje Huneje za jejího potenciálního vlastníka.[52] Proti této hypotéze však existují určité námitky. Pyramidy Staré říše byly obvykle postaveny na vyvýšeném, dominantním místě, což Pyramida Lepsius č. I ani zdaleka nesplňuje. Stojí totiž na samém okraji povodňové zóny Nilu.[53]
Vrstvená pyramida
editovatDalší hypotézy tvrdí, že Hunej byl pohřben asi 8 kilometrů od Gízy v nedokončené Vrstvené pyramidě v Záwíjit el-Arján, datované českým egypotologem Miroslavem Vernerem do druhé poloviny 3. dynastie. Konstrukce pyramidy má cihlové zdivo typické pro 3. dynastii, a to s cihlami uspořádanými ve vrstvách kolem jádra z drsných bloků z místního podloží. Výška pyramidy měla zřejmě dosahovat 42 až 45 metrů, současná výška je však pouze 17 metrů. Není jasné, zda se část pyramidy v průběhu času rozpadla, nebo zda nebyla nikdy dokončena. V pyramidě a jejím bezprostředním okolí nebyly nalezeny žádné nápisy, zato v nedaleké mastabě známé pod označením mastaba Z500 bylo objeveno mnoho kamenných misek se serechem krále Chaby, z čehož se většina egyptologů domnívá, že Vrstvená pyramida nepatřila Hunejovi, nýbrž Chabovi.[52] Nicméně Stadelmann a Wilkinson se domnívají, že Chaba je pouze Horovo jméno Huneje a pyramidu proto připisují jemu.[1]
Ostatní stavby z období Hunejovy vlády
editovatPalác na Elefantině
editovatNápis na žulovém kuželu z Elefantiny mluví o paláci na Elefantině, který postavil Hunej („ˤḥ sšd nswt ḥwnj“) s hieroglyfovou značkou paláce.[1][54] Slovo sšd způsobilo egyptologům velké potíže, znamená totiž „lněná šňůra“ nebo „čelenka“,[55] v královském kontextu také „diadém“.[1] Rainer Stadelmann tento pojem vysvětluje tak, že palác mohl dobře symbolizovat královský diadém (typický šperk faraonů).[56]
Stupňovitá pyramida na Elefantině
editovatPyramida na Elefantině spolu s pyramidami, jež se nacházejí v Edfu, Kule, Nakádě, Záwijit el-Mejjitínu, Síle a Sinki, patří do skupiny sedmi velmi podobných malých stupňovitých pyramid.[57] Jsou datovány do druhé poloviny 3. dynastie přibližně do období mezi vládou Snofrua a Sechemcheta.[58]
Přestože byla pyramida na Elefantině objevena již v roce 1907, za pyramidu byla označena až po výzkumech německého archeologického ústavu roku 1979.[59] Němečtí egyptologové Günter Dreyer, Werner Kaiser a Rainer Stadelmann předpokládají, že žulový kužel s nápisem Hunej nalezený u této stavby byl původně umístěn na vnější straně pyramidy, a proto pyramidu datují do období Hunejovy vlády.[1][59] Miroslav Verner toto datování však odmítá, protože indicii s kuželem nepovažuje pro toto tvrzení za dostačující.[60] Polský egyptolog Andrzej Ćwiek poukazuje na to, že text na kuželu odkazuje na palác a ne na pyramidu. Tvrdí, že kužel nejprve patřil k paláci na Elefantině a na stavbu pyramidy byl využit až později.[61]
Seschem
editovatTurínský královský papyrus uvádí, že Hunej je stavitelem mimořádné stavby jménem Seschem, za což je podle papyru uctíván.[1][8][62] Günter Dreyer a Werner Kaiser se domnívají, že název Seschem ve skutečnosti označuje ony malé stupňovité pyramidy.[63]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Huni na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g STADELMANN, Rainer. King Huni: His Monuments and His Place in the History of the Old Kingdom. In: HAWASS, Zahi; RICHARDS, Janet. The Archaeology and Art of Ancient Egypt: Essays in honor of David B. O'Connor. 2. vyd. Cairo: Conseil Supreme des Antiquites de l'Egypte, 2007. [dále jen Stadelmann 2007]. ISBN 9774372417. S. 426. (anglicky)
- ↑ BÁRTA, Miroslav. An Abusir Mastaba from the Reign of Huni. In: Times, Signs and Pyramids: Studies in Honour of Miroslav Verner on the Occasion of his Seventieth Birthday. Praha: Karlova univerzita [dále jen Bárta]. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-257-4. S. 47–48. (anglicky)
- ↑ GÖDECKENOVÁ, Karin Barbara. Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der Sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen alten Reich. [s.l.]: O. Harrassowitz, 1976. 42 s. S. 9–10. (německy)
- ↑ SETHE, Kurt. Urkunden des alten reichs. [s.l.]: J. C. Hinrichs, 1903. Dostupné online. S. 2. (německy)
- ↑ WILKINSON, Toby. Early Dynastic Egypt. London, New York: Routledge, 1999. Dostupné online. ISBN 0-415-18633-1. S. 88. (anglicky) [dále jen Wilkinson].
- ↑ BRUNNER, Hellmut. Altägyptische Erziehung. Wiesbaden: Harrassowitz, 1991. ISBN 3-447-03188-3. S. 154. (německy)
- ↑ NICOLAS-CHRISTOPHE, Grimal. A history of ancient Egypt. Oxford: Wiley & Blackwell, 1992. ISBN 0-631-19396-0. S. 66. (anglicky)
- ↑ a b c d GARDINER, Alan. The royal canon of Turin. Oxford: Griffith Institute, 1997. ISBN 0-900416-48-3. (anglicky)
- ↑ FAZZINY, Richard; BIANCHI, Robert; ROMANO, James. Ancient egyptian Art in the Brooklyn Museum. New York: The Brooklyn Museum, 1989. (anglicky)
- ↑ BORCHARDT, Ludwig. König Huni. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. Leipzig: 1909, roč. 46, s. 12–13. Dostupné online. ISSN 0044-216X. (německy)
- ↑ BARTA, Winfried. Zum altägyptischen Namen des Königs Aches. Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo. Wiesbaden: 1973, roč. 29, s. 1–4. ISSN 0342-1279. (německy)
- ↑ HELCK, Wolfgang. Der Name des Letzten Königs der 3. dynastie. Studien zur Altägyptischen Kultur. Helmut Buske Verlag GmbH, 1976, s. 127. [dále jen Helck]. (německy)
- ↑ GOEDICKE, Hans. The Pharaoh Ny-Swtḥ. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 1956, roč. 81, s. 18–24. [dále jen Goedicke]. ISSN 0044-216X. (německy)
- ↑ Helck, s. 126
- ↑ a b Stadelmann 2007, s. 425
- ↑ Helck, s. 126–127
- ↑ Helck, s. 125–127
- ↑ BARD, Kathryn. Encyclopedia of the Archaeology of Ancient Egypt. [s.l.]: Taylor & Francis, 1999. 968 s. ISBN 9780203982839. S. 495. (anglicky)
- ↑ MÁLEK, Jaromír. Old Kingdom. In: SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt. Oxford: OUP Oxford, 2003. ISBN 9780191604621. S. 93. (anglicky)
- ↑ Stadelmann 2007, s. 428
- ↑ PÄTZNIK, Jean-Pierre; VANDIER, Jacques. L'Horus Qahedjet, souverain de la IIIe dynastie ?. Paris: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 1455–1472. (německy)
- ↑ Wilkinson, s. 103
- ↑ KAPLONY, Peter. Die Rollsiegel des Alten Reichs, svazek 1. 3. vyd. [s.l.]: Fondation égyptologique Reine Elisabeth, 1981. 550 s. S. 146–155. (německy)
- ↑ DODSON, Aidan. On the date of the unfinished pyramid of Zawyet el-Aryan. Discussions in Egyptology. Oxford: Oxbow Books. S. 22. ISSN 0268-3083. (anglicky)
- ↑ Wilkinson, s. 85
- ↑ ROTH, Silke. Die Königsmütter des Alten Ägypten. Wiesbaden: Harrassowitz, 2001. 584 s. ISBN 9783447043687. S. 67. [dále jen Roth].
- ↑ DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-500-05128-3. (anglicky)
- ↑ Roth, s. 68
- ↑ a b DREYER, Günter; OSING, Jürgen; FECHT, Gerhard. Form und Maß – Beiträge zur Literatur, Sprache und Kunst des Alten Ägypten. Wiesbaden: In Kommission bei O. Harrassowitz, 1987. ISBN 9783447027045. Kapitola Drei archaisch-hieratische Gefässaufschriften mit Jahresnamen aus Elephantine, s. 98–109. (německy) [dále jen Dreyer 1987].
- ↑ Dreyer 1987, s. 103 a 109
- ↑ REISNER, George Andrew. A History of the Giza Necropolis. [s.l.]: Harvard University Press, 1942. 580 s. Dostupné online. ISBN 978-0674402508. (anglicky)
- ↑ SMITH, William Stevenson. Inscriptional Evidence for the History of the Fourth Dynasty. Journal of Near Estern Studies. 1952, roč. 11, s. 125. Dostupné online. ISSN 0022-2968. (anglicky)
- ↑ HELCK, Wolfgang. Geschichte des Alten Ägypten. [s.l.]: Brill, 1981. 293 s. Dostupné online. ISBN 9789004064973. S. 58–59. (německy)
- ↑ SEIPEL, Wilfried. Hetepheres I. In: WOLFGANG, Helck; OTTO, Eberhard. Lexikon der Ägyptologie. [s.l.]: Harrassowitz, 1975. [dále jen Lexikon der Ägyptologie]. ISBN 9783447021005. S. 1172–1173. (německy)
- ↑ Bárta, s. 42
- ↑ SCHNEIDER, Thomas. Lexikon der Pharaonen. Düsseldorf: Albatros, 2002. ISBN 3-491-96053-3. S. 99–100. (německy)
- ↑ HORNUNG, Erik. Ancient Egyptian Chronology. Leiden, Boston: Brill, 2006. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. S. 489. (anglicky)
- ↑ Wilkinson, s. 93 a 125
- ↑ JUNKER, Herman. Pḥrnfr. Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde. 1939, roč. 75, s. 63–84. ISSN 0044-216X. (německy)
- ↑ Wilkinson, s. 98
- ↑ Bárta, s. 41–51
- ↑ REISNER, George Andrew. Development of the Egyptian Tomb. Boston: Harvard University Press, 1938. 428 s. S. 195. (anglicky)
- ↑ LAUER, Jean-Philippe. Histoire monumentale des pyramides d'Egypte: (IIIe dynastie). Les Pyramides à degrés. [s.l.]: Institut français d'archéologie orientale, 1962. S. 218–220. (francouzsky)
- ↑ RICKE, Herbert. Bemerkungen zur ägyptischen Baukunst des Alten Reichs. [s.l.]: Borchardt-Institut für Ägyptische Bauforschung und Altertumskunde in Kairo, 1944. S. 46. (německy)
- ↑ WILDUNG, Dietrich. Die Rolle ägyptischer Könige im Bewusstsein ihrer Nachwelt: Posthume Quellen über die Könige der ersten vier Dynastien. [s.l.]: Hessling, 1969. 269 s. S. 102. (německy)
- ↑ Stadelmann 2007, s. 429
- ↑ EDWARDS, Iorwerth Eiddon Stephen. The pyramids of Egypt. 3. vyd. [s.l.]: Viking, 1986. 328 s. Dostupné online. S. 114–115. (anglicky)
- ↑ STADELMANN, Rainer. Snofru und die Pyramiden von Meidum und Dahschur. Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo. Verlag Philipp von Zabern, 1980, s. 443. ISSN 0342-1279. (německy)
- ↑ PETRIE, William Matthew Flinders. Medum. London: D. Nutt, 1892. 140 s. Dostupné online. S. 11–14. (anglicky)
- ↑ STADELMANN, Rainer. Die Ägyptischen Pyramiden. [s.l.]: Philip von Zabern, 1985. 296 s. ISBN 9783805308557. S. 87 a 287. (německy) [dále jen Stadelmann 1985].
- ↑ LEPSIUS, Karl Richard. Denkmäler aus Ägypten und Äthiopien. [s.l.]: Neudruck der Ausgabe, 1849. Dostupné online. Kapitola Abu Roash, s. 21. (německy)
- ↑ a b VERNER, Miroslav. Die Pyramiden. Wiesbaden: Rowohlt, 1999. ISBN 3-499-60890-1. S. 177. (německy) [dále jen Verner].
- ↑ Verner, s. 178
- ↑ Goedicke, s. 22
- ↑ ERMAN, Dazu Adolf; GRAPOW, Hermann. Wörterbuch der ägyptischen Sprache. Svazek 4. Berlin: Akademie-Verlag, 1897. S. 301. (německy)
- ↑ Stadelmann 2007, s. 427
- ↑ DREYER, Günter. Zu den kleinen Stufenpyramiden Ober- und Mittelägyptens. Mainz: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, 1980. S. 46. (německy) [dále jen Dreyer 1980].
- ↑ Stadelmann 1985, s. 200
- ↑ a b Dreyer 1980, s. 53
- ↑ Verner, s. 201
- ↑ ĆWIEK, Andrzej. Date and Function of the so-called Minor Step Pyramids.. Göttinger Miszellen. Ausgabe: 1998, s. 42. ISSN 0344-385X. (německy)
- ↑ Lexikon der Ägyptologie, s. 85
- ↑ Dreyer 1980, s. 55.
Literatura
editovat- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a králové starého Egypta. 3. vyd. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2005. 408 s. ISBN 80-7243-267-2. Kapitola Hunej, s. 118–120.
- STADELMANN, Rainer. King Huni: His Monuments and His Place in the History of the Old Kingdom. In: HAWASS, Zahi; RICHARDS, Janet. The Archaeology and Art of Ancient Egypt: Essays in honor of David B. O'Connor. 2. vyd. Cairo: Conseil Supreme des Antiquites de l'Egypte, 2007. ISBN 9774372417. (anglicky)
- HELCK, Wolfgang. Der Name des Letzten Königs der 3. dynastie. Studien zur Altägyptischen Kultur. Helmut Buske Verlag GmbH, 1976, s. 127. (německy)
- DODSON, Aidan; HILTON, Dyan. The Complete Royal Families of Ancient Egypt. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-500-05128-3. (anglicky)
- SCHNEIDER, Thomas. Lexikon der Pharaonen. Düsseldorf: Albatros, 2002. ISBN 3-491-96053-3. S. 99–100. (německy)
- VERNER, Miroslav. Die Pyramiden. Wiesbaden: Rowohlt, 1999. ISBN 3-499-60890-1. (německy)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hunej na Wikimedia Commons
Předchůdce: Chaba? Sanacht? Qahedžet? |
Egyptský král 2690–2670 př. n. l. |
Nástupce: Snofru |