Podhořany u Ronova

obec v okrese Chrudim v Pardubickém kraji

Obec Podhořany u Ronova se nachází v okrese Chrudim, kraj Pardubický. Obec leží na silnici I/17 a nachází se na úpatí Železných hor. Žije zde 251[1] obyvatel.

Podhořany u Ronova
Podhořany hostinec
Podhořany hostinec
Znak obce Podhořany u RonovaVlajka obce Podhořany u Ronova
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0531 572039
Pověřená obec Heřmanův Městec
Obec s rozšířenou působností Chrudim
Okres (LAU 1) Chrudim (CZ0531)
Kraj (NUTS 3) Pardubický (CZ053)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 251 (2020)[1]
Rozloha 5,33 km²
Katastrální území Podhořany u Ronova
Nadmořská výška 284 m n. m.
PSČ 538 41
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu Podhořany u Ronova 102
53841 Podhořany u Ronova n.Doub
ou-podhorany@seznam.cz
Starostka Bc. Lenka Štěpánková
Oficiální web: www.podhorany.cz
Podhořany u Ronova
Podhořany u Ronova
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Okolí Podhořan bylo už odnepaměti[kdy?] využíváno jako významná obchodní stezka mezi Litomyšlí a Prahou (tzv. Trstenická stezka). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356. Jedněmi z prvních majitelů podhořanského panství byl rod Slavatů z Chlumu. V 16. století byly nejvýznamnějšími majiteli Gerštorfové. V té době zahrnovalo podhořanské panství také obec Turkovice s kostelem svatého Martina, kde se dodnes nachází kamenné náhrobky patřící šlechtickému rodu Gerštorfů. V Podhořanech se v té době nacházel tvrz, pivovar, později též lihovar a cihelna. V roce 1798 odkoupil podhořanské panství hrabě Arnošt Pachta z Rájova, který se významně podílel na přestavbě turkovického kostela.

V roce 1866 se obce významně dotkla prusko-rakouská válka. Korunní princ Fridrich Vilém I. se ubytoval v podhořanském zámku a vojska odtáhla na Borovou u Chotěboře, kde se střetla s rakouskými oddíly. Při zpátečním tažení vojsk byla do vsi zavlečena cholera, které v obci podlehlo 24 lidí. Jako památka na krušné časy byla na kopci nad obcí vystavěna zděná kaplička s malbou svatého Václava na koni.

Roku 1868 byla v obci zřízena poštovní stanice. V roce 1859 za 185 000 zlatých koupil dvůr pan Alois Welz[2] a dědictvím přešel do vlastnictví paní Kláry Riedlové rozené Welzové.

Během první světové války padlo 9 mužů[3] povolaných do zbraně, jejichž jména se nachází na návsi na pomníku z roku 1932. V roce 1919 byla ve vsi vybudována četnická stanice a v roce 1934 založena plachtařská škola, která byla základem pro dnešní letiště sportovních letadel.[4] V obci žilo v roce 2013 celkem 274 obyvatel.

ExulantiEditovat

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu za trest, domovní prohlídky atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Podhořan u Čáslavi uprchli v roce 1742 (jen) přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku tito nekatolíci:[5]

  • Pavel Jelínek *(1689), mlynář. Emigroval s manželkou, třemi syny a dvěma dcerami. On a Matěj Jelínek patří mezi zakladatele druhé české exulantské obce v pruském Slezsku. Tuto obec pojmenovali exulanti na počet pruského krále Friedrichův Tábor. V roce 1765 tu žilo 54 českých rodin, ve vedlejším Malém Táboře žilo dalších 14 českých rodin.
  • Matěj Jelínek, syn Pavlův, nar. cca 1712. Dne 3.2.1744 se v Münsterbergu oženil s Alžbětou Veselovskou. I tato rodina patří k zakladatelům Friedrichova Tábora..
  • Pavel Jelínek, vrchnostenský sluha. Emigroval s manželkou. Další osud není znám.
  • Jan Schreiber *(1713), emigroval s manželkou. Patří mezi zakladatele Husince, první české exulantské obce v pruském Slezsku. V Husinci byl kazatelem českého sboru od roku 1754 až do své smrti v roce 1771 Samuel Figulus, pravnuk Jana Amose Komenského,.
  • Jiří Schreiber *(1707), emigroval s manželkou, hospodář. Patří mezi zakladatele Friedrichova Tábora.

Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří reemigranti byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova,[6] i toto město v r. 1802 založili. Exulant (spolek) stále sdružuje potomky běženců doby pobělohorské z celého světa.

Významné osobnostiEditovat

Exulanti. Zakladatelé obcí Husinec a Friedrichův Tábor v pruském Slezsku (dnes Polsko). Jejich potomci spoluzakládali další města.

Obecní symbolyEditovat

Dne 13. dubna 2011 byl obci přidělen znak a vlajka při příležitosti oslav výročí 655 let od založení obce. Znak a vlajku předávala předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová. Obecní symboly jsou připomínkou významných majitelů panství – vladyků z Chlumu (tři zlatá břevna v modrém poli) a rytířů z Gerštorfu (helm s klenotema přikryvadly). Trojice kůlů symbolizuje tři místní části obce (Podhořany, Bílý Kámen a Nový Dvůr).

Části obceEditovat

PamětihodnostiEditovat

Zámek PodhořanyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Podhořany (zámek).

První zmínky o tvrzi v Podhořanech nalézáme již v zemských deskách ze 14. století. V 19. století byla tvrz přestavěna na zámek a v roce 1898 získal zámek novorenesanční podobu. Za druhé světové války sloužil zámek německé posádce, po osvobození Československa je vystřídali vojáci sovětští. Zámek byl poté zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

V roce 1947 byla v obci zřízena střední škola, která od roku 1953 sídlila v podhořanském zámku. 1. září 1975 došlo ke zrušení druhého stupně základní školy a většina žáků byla přesunuta do Ronova nad Doubravou, Vrdů a Heřmanova Městce. Poté už škola fungovala pouze jako dvoutřídka a v roce 1979 byla činnost školy ukončena. Od osmdesátých let budova zámku a přilehlý park chátrají, i přes četné snahy nalézt pro celý areál nové využití. V 90. letech budova vyhořela a nyní představuje pouze zbořeniště.[7]

HospodaEditovat

V 19. století byl při silnici z Heřmanova Městce do Čáslavi vystavěn Zájezdní hostinec – výsadní hostinec s přípřežnými koňmi. Za poplatek pomáhali vyvést povozy přes hřeben Železných hor. Pro příliš obtížné stoupání přes podhořanský kopec se v roce 1839 začala budovat nová silnice – podhořanské serpentiny, které jsou dnes pro obec charakteristické.[8]

Kaple svatého VáclavaEditovat

Kaple svatého Václava byla postavena na konci 19. století na kopci nad obcí Podhořany u Ronova nad Doubravou. Jedná se o zděnou kapličku s malbou svatého Václava na koni. Poblíž kapličky se nachází motorest U Svatého Václava. Kaple byla založena na památku těžkých časů v době prusko-rakouské války. Tehdy byla procházejícím vojskem do vsi zavlečena cholera, na kterou v obci zemřelo 24 lidí.

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Z Welzových poznámek a výpisů ze zemských knih. [online]. podhorany.cz [cit. 2015-05-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. Ivo Šťastný. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  4. Východočeský aeroklub Pardubice [online]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 14, 433 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-793-4, ISBN 978-80-7017-793-8. OCLC 52454283 
  7. BRNUER, Jaroslav. Stručná historie školy podhořanské [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-20. 
  8. Oficiální stránky obce Podhořany u Ronova [online]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat