Tabor Wielki

vesnice v Polsku

Tabor Wielki (česky Velký Tábor) je vesnice založená českými exulanty. Nachází se v Polsku v gmině Bralin, přibližně 3 km západně od Bralinu a 141 km jihovýchodně od krajského města Poznaň. Na toto místo byla vesnice přestěhována v roce 1876.

Tabor Wielki
SM Tabor Wielki Kościół Matki Boskiej Częstochowskiej 2016 (5).jpg
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
Tabor Wielki
Tabor Wielki
Správa
Označení vozidelPKE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Friedrichův Tábor (německy Friedrichstabor) byl založen v roce 1749 českými pobělohorskými exulanty shromážděnými v Münsterbergu v pruském Slezsku.[1] Pruský král Friedrich II. ve snaze splnit Čechům své sliby povolil prvním 34 českým rodinám usadit se v pustém vřesovišti baldovického lesa na pozemcích, které patřily Ernestu Johannu Bironu. Zde bylo vyměřeno 50 nedělitelných dědičných usedlostí. Biron byl ve vyhnanství na Sibiři a Friedrich II. spravoval jeho pruský majetek. Jméno nové české obce vyjadřovalo úctu exulantů k tomuto pruskému králi a k husitské tradici. V roce 1750 žilo v Táboře už 75 rodin, v roce 1754 byla v baldovickém lese založena další kolonie pro 14 českých rodin Malý Friedrichův Tábor. Její původní název Žižka se neujal. Dalšími českými osadami v okolí byla Veronikapol a blízká zpustlá ves Čermín, jež se v roce 1764 dostala do dědičného pachtu českých exulantů. V roce 1764 se Bironova rodina opět ujala svého panství a odmítla nabídku královských úřadů na odkoupení obsazených pozemků. Exulanti měli od počátku založení Friedrichova Tábora privilegium od krále – sbírat v lese soušky na otop. Knížeti Bironovi se toto právo nelíbilo a smlouval s Čechy o jeho zrušení. Ti požadovali jako náhradu další půdu a kníže souhlasil s tou podmínkou, že se všichni přestěhují jinam. Ke stěhování Velkého Tábora došlo až v roce 1876. V roce 1885 byl na novém místě otevřen cihlový kostel. V místě, kde se původně nacházela česká exulantská obec Friedrichův Tábor, stojí v lese kamenný pomník. Nedaleko něj byl pohřben Josef Kačer a náhrobek je stále patrný.

V roce 1911 měla táborská farnost 1500 osob. Po první světové válce připadla tato část Dolního Slezska nově vytvořené druhé Polské republice. Žádosti Čechů o reemigraci do vlasti nebylo vyhověno, vystěhovalo se jen několik rodin.[2] Po druhé světové válce si potomci evangelických českých exulantů z Táborska zorganizovali svůj přesun do Čech (či jinam do světa) sami.[3][4] Po válce docházelo v Polsku k okrádání, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel, Polsko neuznávalo a netolerovalo národnostní menšiny, ty musely co nejdříve odejít a to bez majetku.[5]

Založení dalších českých koloniíEditovat

Spolu s Čermínskými se Táborští přímo podíleli na založení města Zelov (1803) a později vesnice Kučov (1818).

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tabor Wielki na anglické Wikipedii.

  1. Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001
  2. KLUSÁKOVÁ, Michaela. Diplomová práce [online]. 2016 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. 
  3. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005.
  4. KVASNIČKOVÁ (HOVORKOVÁ), Zdeňka. Rigorózní práce [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  5. SZCZEPANKIEWICZ-BATTEK, Joanna. Diplomová práce [online]. [cit. 2020-07-20]. S. 154 i jiné. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazyEditovat