Tabor Wielki
Tabor Wielki (česky Velký Tábor) je vesnice založená českými exulanty. Nachází se v Polsku v gmině Bralin, přibližně 3 km západně od Bralinu a 141 km jihovýchodně od krajského města Poznaň. Na toto místo byla vesnice přestěhována v roce 1876.
| Tabor Wielki | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°17′0″ s. š., 17°52′ v. d. |
| Stát |  Polsko |
  Tabor Wielki | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 497 (2021)[1] |
| Správa | |
| Označení vozidel | PKE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Friedrichův Tábor (německy Friedrichstabor) byl založen v roce 1749 českými pobělohorskými exulanty shromážděnými v Münsterbergu v pruském Slezsku.[2] Pruský král Friedrich II. ve snaze splnit Čechům své sliby povolil prvním 34 českým rodinám usadit se v pustém vřesovišti baldovického lesa na pozemcích, které patřily Ernestu Johannu Bironu. Zde bylo vyměřeno 50 nedělitelných dědičných usedlostí. Biron byl ve vyhnanství na Sibiři a Friedrich II. spravoval jeho pruský majetek. Jméno nové české obce vyjadřovalo úctu exulantů k tomuto pruskému králi a k husitské tradici. V roce 1750 žilo v Táboře už 75 rodin, v roce 1754 byla v baldovickém lese založena další kolonie pro 14 českých rodin Malý Friedrichův Tábor. Její původní název Žižka se neujal. Dalšími českými osadami v okolí byla Veronikapol a blízká zpustlá ves Čermín, jež se v roce 1764 dostala do dědičného pachtu českých exulantů. V roce 1764 se Bironova rodina opět ujala svého panství a odmítla nabídku královských úřadů na odkoupení obsazených pozemků. Exulanti měli od počátku založení Friedrichova Tábora privilegium od krále – sbírat v lese soušky na otop. Knížeti Bironovi se toto právo nelíbilo a smlouval s Čechy o jeho zrušení. Ti požadovali jako náhradu další půdu a kníže souhlasil s tou podmínkou, že se všichni přestěhují jinam. Ke stěhování Velkého Tábora došlo až v roce 1876. V roce 1885 byl na novém místě otevřen cihlový kostel. V místě, kde se původně nacházela česká exulantská obec Friedrichův Tábor, stojí v lese kamenný pomník. Nedaleko něj byl pohřben Josef Kačer a náhrobek je stále patrný.
V roce 1911 měla táborská farnost 1500 osob. Po první světové válce připadla tato část Dolního Slezska nově vytvořené druhé Polské republice. Žádosti Čechů o reemigraci do vlasti nebylo vyhověno, vystěhovalo se jen několik rodin.[3] Po druhé světové válce si potomci evangelických českých exulantů z Táborska zorganizovali svůj přesun do Čech (či jinam do světa) sami.[4][5] Po válce docházelo v Polsku k okrádání, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel, Polsko neuznávalo a netolerovalo národnostní menšiny, ty musely co nejdříve odejít a to bez majetku.[6]
Založení dalších českých kolonií editovat
Spolu s Čermínskými se Táborští přímo podíleli na založení města Zelov (1803) a později vesnice Kučov (1818).
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tabor Wielki na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2022-10-06]
- ↑ Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001
- ↑ KLUSÁKOVÁ, Michaela. Diplomová práce [online]. 2016 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
- ↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, 2005.
- ↑ KVASNIČKOVÁ (HOVORKOVÁ), Zdeňka. Rigorózní práce [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online.
- ↑ SZCZEPANKIEWICZ-BATTEK, Joanna. Diplomová práce [online]. [cit. 2020-07-20]. S. 154 i jiné. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-11. (polsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabor Wielki na Wikimedia Commons
