Wikipedie

Czermin

osada v Polsku
(přesměrováno z Čermín)

Czermin (česky Čermín, německy Tschermin) je osada obnovená českými exulanty. Nachází se Polsku, v gmině Bralin, nedaleko Malého a Velkého Tábora. Dne 1. května 1764 bylo českým běžencům potvrzeno pruskými úředníky získání šedesáti zatím nevyměřených podílů v Čermíně do dědičného pachtu.[1]

Czermin
Poloha
Souřadnice51°19′25″ s. š., 17°50′57″ v. d.
StátPolskoPolsko Polsko
Czermin
Czermin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Zaniklá vesnice editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1284. Čermín byl kdysi samostatnou farností, do které patřil i Milečín (Mielęcin, část Weronikopole, Polsko). K rozdělení vesnic došlo v roce 1617, kdy se milečínská vrchnost přiklonila ke kalvinismu. Po třicetileté válce zůstala z čermínského kostela stát jen dřevěná věž, budova kostela spadla. Čermín se dostal pod farnost Turkov (polsky Turków, německy Turkau), kam byl přemístěn i zvon z věže čermínského kostela. V roce 1736 koupil Čermín hrabě Ernst Johann Biron (1690–1772). Ten byl do šlechtického stavu povýšen nejprve carevnou Annou a poté i německým císařem Fridrichem Vilémem. Jeho kariéra na carském dvoře skončila v roce 1741, kdy byl odsouzen a poslán do vyhnanství na Sibiř. Jeho wartenberské panství bylo spravováno v letech 1742–1764 úředníky pruského krále Friedricha II. Velikého, který na tomto panství v baldovickém lese povolil výstavbu české kolonie Friedrichův Tábor (1749). Vesnice Čermín byla v listopadu 1763, kdy ji pruští úředníci přidělili českým pobělohorským exulantům, zpustlá a v ruinách.[1]

Vznik a zánik české kolonie editovat

Po roce 1762 byl hrabě Ernst Johann Biron rehabilitován ruským carem Petrem III. a v září roku 1764 získal zpátky své zkonfiskované wartenberské panství.[2] Kolonizací svého panství českými exulanty se cítil poškozen, proto byl odškodněn.[3] Čermínští osadníci byli na kdysi obdělávaném území zatíženi třikrát vyššími dávkami než Táborští a tyto povinnosti jen s obtížemi plnili. V roce 1772 bylo obděláno jen 41 z 60 naplánovaných parcel, postaveno bylo jen 13 obytných domů a Čermínským hrozilo, že budou z panství vykázani.[1] Dne 22. 9. 1776 byl ve Velkém Friedrichově Táboře vysvěcen český kostel, k jehož reformovanému sboru Čermín patřil. V roce 1876 se Velký Friedrichův Tábor stěhoval na jiné místo a na společném českém hřbitově se muselo přestat pohřbívat. Nový hřbitov byl daleko, proto byl v Čermíně „na kopci“ založen v roce 1886 vlastní hřbitov. Škola byla v Čermíně od roku 1834. V roce 1911 učili v čermínské škole dva učitelé 163 dětí. Ve škole se od roku 1873 (Dolní Slezsko) vyučovalo jen německy.[2] Po první světové válce připadlo toto území nově vytvořené druhé Polské republice. Po vypuknutí druhé světové války byl Čermín úředníky přejmenován na Bornheim a anektován zpátky do Německa.[2] Po skončení této války připadlo území dle Postupimské dohody Polské republice a následovalo okrádání, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel, Polsko neuznávalo a netolerovalo národnostní menšiny.[4] Češi z obou Táborů a Čermína si svůj přesun zorganizovali sami prostřednictvím Sboru českých exulantů i navrátilců z Polska. V Československu byli přiděleni do vesnic na Bezdružicko (Kohoutov, Zhořec, Pačín, Kamýk aj.) – a to ještě před odsunem německých obyvatel.[5]

Čermínská iniciativa při vzniku města Zelov editovat

Předci Alexandra Petrozelina byli kazateli Jednoty bratrské a v exilu žili od sedmnáctého století. Jejich potomek Alexandr Petrozelin byl zadlužený český podnikatel, který se v exilu pohyboval v kruzích zchudlé šlechty, odkud získával informace. V listopadu 1802 navštívil Čermín a informoval obyvatele o možnosti koupě velkostatku Zelov. Přeplněné české kolonie trvale řešily otázku zaopatření svých dětí, proto uzavřely dne 20. 11. 1802 s Petrozelinem smlouvu na zprostředkování koupě Zelova za smluvenou provizi. Už v únoru 1803 stavěli Češi v Zelově své první domy a v červnu 1803 zaplatili původnímu majiteli Zelova J. Świdzińskiemu poslední splátku.[6] Mezi prvními osadníky Zelova bylo 19 hospodářů z Čermína, Malého i Velkého Friedrichova Tábora, připojilo se 20 osadníků ze Sophienthalu a Bachovic, dále pak 14 rodin ze Sacken, dvanáct z Husince, deset z Erdmansdorfu, tři rodiny z Friedrichova Hradce i odjinud.[2]

Kučov editovat

V roce 1818 Čermínští spolu s Táborskými a Zelovskými využili znovu služeb Alexandra Petrozelina při zakládání další české obce Kučov.

Reference editovat

  1. ↑ a b c ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2. S. 210, 228–232, 541. 
  2. ↑ a b c d ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich 498 s. ISBN 80-7017-018-2. S. 34, 43–45, 100–101, 233. 
  3. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. [s.l.]: Kalich, 2005. S. 83. 
  4. ↑ SZCZEPANKIEWICZ-BATTEK, Joanna. Diplomová práce [online]. [cit. 2020-07-19]. S. 154 a jiné, polsky. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-11. 
  5. ↑ KVASNIČKOVÁ (HOVORKOVÁ), Zdeňka. Rigorózní práce [online]. [cit. 2020-07-19]. S. 49–69 aj.. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. Praha: Kalich 14, 433 pages s. ISBN 80-7017-793-4. Str. 12. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Czermin&oldid=23695132“