Pierre Drieu La Rochelle

francouzský spisovatel

Pierre Eugène Drieu La Rochelle ([dʁjø la ʁɔʃɛl]; 3. ledna 189315. března 1945) byl francouzský spisovatel románů, povídek a politických esejů. Narodil se, žil a zemřel vlastní rukou v Paříži. Drieu La Rochelle se stal zastáncem francouzského fašismu ve 30. letech a během německé okupace byl známým kolaborantem.

Pierre Drieu la Rochelle
Pierre Drieu la Rochelle portrait.jpg
Narození3. ledna 1893
10. obvod
Úmrtí15. března 1945 (ve věku 52 let)
Paříž
Příčina úmrtípředávkování
Místo pohřbeníStarý hřbitov v Neuilly-sur-Seine
Povoláníspisovatel
Alma materÉcole libre des sciences politiques
Významná dílaNouvelle Revue Française
Politická příslušnostParti populaire français (1936–1939)
Manžel(ka)Colette Jéramec (1917–1921)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Drieu se narodil ve středostavovské rodině původem z Normandie žijící v 17. pařížském obvodu. Jeho otec byl neúspěšný podnikatel a sukničkář, který si vzal jeho matku kvůli jejímu věnu. Přestože byl Pierre skvělým studentem, neprošel závěrečnou zkouškou na École Libre des Sciences Politiques. Jeho vojenské zážitky během první světové války, kde byl třikrát zraněn, na něj měly hluboký vliv a poznamenaly ho po zbytek jeho života.

Roku 1917 si Drieu vzal Colette Jéramecovou, sestru svého židovského přítele. Rozvedli se v roce 1921. Drieu ve 20. letech sympatizoval s dadaisty, surrealisty a komunisty a byl blízkým přítelem Louise Aragona, ale zajímal se také o monarchistickou krajně pravicovou Action Française; k žádnému z těchto ideových proudů se však nepřidal. Esej „Mesure de la France“ („Míra Francie“) z roku 1922 mu přinesla jistou proslulost; tehdy také začal psát romány. Později, začátkem 30. let, přijal fašismus a antisemitismus.

V politických esejích Drieu tvrdil, že parlamentní systém (gouvernement d'assemblée Francouzské třetí republiky) je odpovědný za to, co chápal jako „úpadek“ Francie (hospodářská krize, klesající porodnost atd.). V dílech „Le Jeune Européen“ („Evropská mládež“, 1927) a „Genève ou Moscou“ („Ženeva nebo Moskva“, 1928) obhajoval Drieu La Rochelle silnou Evropu a odsoudil „dekadentní materialismus“ demokracie. Věřil, že federální Evropa může vybudovat silnou ekonomickou a politickou unii izolovanou od imperialistických Rusů a Američanů; v roce 1939 dospěl k přesvědčení, že takové autarkistické sliby může splnit pouze nacistické Německo. Po jeho proevropských názorech vyjádřených v roce 1928 brzy následovaly užší kontakty s organizacemi zaměstnavatelů, mezi nimi Redressement Français Ernesta Merciera, a poté na konci 20. a na začátku 30. let s některými proudy Radikální strany.

Ještě v roce 1931 Drieu v „L'Europe contre les patries“ („Evropa proti národům“) vystupoval proti Hitlerovi. Již roku 1934 však přijal nacismus jako protijed na „průměrnost“ liberální demokracie. Motivací mohly být nepokoje 6. února 1934 organizované krajně pravicovými organizacemi před palácem Palais Bourbon a poté v září 1935 i návštěva nacistického Německa, kde byl svědkem stranického sjezdu NSDAPNorimberku. Po nepokojích 6. února 1934 Drieu psal do revue La Lutte des Jeunes a projevil se jako fašista. Název jeho knihy Socialisme Fasciste (Fašistický socialismus) z října 1934 vyjadřoval jeho názory v té době. V knize popsal svou nespokojenost s marxismem jako odpovědí na problémy Francie. Napsal, že našel inspiraci v Georgesi Sorelovi, Fernandovi Pelloutierovi a starých francouzských socialistech Saint-Simonovi, Charlesi Fourierovi a Proudhonovi.

Drieu La Rochelle se pak připojil k fašistické straně Parti Populaire Français (PPF) Jacquesa Doriota a roku 1936 se stal redaktorem jejího orgánu L'Emancipation Nationale. Zde působil až do svého rozchodu se stranou v roce 1939. V roce 1937 razil textem „Avec Doriot“ specifický francouzský fašismus. Během té doby také pokračoval v psaní svého nejslavnějšího románu Gilles.

Podporoval kolaboraci a nacistickou okupaci severní Francie. Během okupace Paříže nastoupil Drieu na místo Jeana Paulhana (kterého dvakrát zachránil z rukou gestapa) jako šéfredaktora Nouvelle Revue Française, a stal se tak vůdčí osobností francouzské kulturní spolupráce s nacistickými okupanty, která, jak doufal, se stane základem „fašistické internacionály“. Jeho přátelství s německým velvyslancem v Paříži Ottem Abetzem začalo už před válkou. Byl také členem výboru Groupe Collaboration.[1] Počínaje rokem 1943 však byl novým řádem rozčarován a obrátil se ke studiu východní duchovnosti.[2] Jeho poslední provokací bylo, že znovu vstoupil do PPF Jacquesa Doriota a ve svém tajném deníku zároveň projevil obdiv ke stalinismu.

Po osvobození Paříže v roce 1944 se Drieu musel skrývat. Přes ochranu svého přítele André Malrauxa vykonal v březnu 1945 sebevraždu ze strachu před odplatou hnutí odporu.[3][pozn. 1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Jeho předchozí suicidiální pokus v červenci 1944 skončil neúspěchem

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre Drieu La Rochelle na anglické Wikipedii.

  1. FISS, Karen. Grand Illusion: The Third Reich, the Paris Exposition, and the Cultural Seduction of France. University of Chicago Press, 2009. S. 201 (anglicky)
  2. He expressed his disappointment in Les Chiens de Paille (1944), his last novel in which he represents himself as a cynical man with anarchist tendencies.
  3. Jean Améry. Vztáhnout na sebe ruku: rozprava o dobrovolné smrti (původním názvem: Hand an sich legen). V českém jazyce vyd. 1. 191 s. (Střed; sv. 92). Praha: Prostor, 2010. S. 15. Dostupné online. ISBN 978-80-7260-230-8. (česky)

Externí odkazyEditovat