Otevřít hlavní menu

André Georges Malraux [malró] (3. listopadu 1901, Paříž, Francie23. listopadu 1976, Créteil u Paříže) byl francouzský archeolog, spisovatel a politik, který ve svých románech předznamenal existencialismus.

André Malraux
André Malraux, 1933
André Malraux, 1933
Narození 3. listopadu 1901
Paříž
Francie Třetí francouzská republika
Úmrtí 23. listopadu 1976 (ve věku 75 let)
Créteil
Francie Pátá republika
Příčina úmrtí rakovina
Místo pohřbení Pantheon
Povolání politik, filmový režisér, scenárista, střihač, kunsthistorik, romanopisec, spisovatel a novinář
Národnost Francouzi
Alma mater Institut national des langues et civilisations orientales
Lycée Turgot
Lycée Condorcet
Významná díla Lidský úděl
Ocenění Goncourtova cena (1933)
Cena Louise Delluca (1945)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1972)
velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku
Řád finského lva
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Rassemblement du Peuple Français
Manžel(ka) Madeleine Malraux (1948–1966)
Clara Malraux
Partner(ka) Josette Clotis
Děti Florence Malraux
Příbuzní Emma Simon a Claude Malraux (sourozenci)
Vlivy Maurice Barrès
André Gide
Friedrich Nietzsche
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Prožil pestrý, dobrodružný život. V letech 19231927 se účastnil archeologické výpravy na Dálný Východ a podílel se na osvobozovacím boji národů Indočíny a Číny. Tyto zážitky mu poskytly námět k jeho prvním románům.

Ve 30. letech 20. století se zúčastnil španělské občanské války, byl velitelem jednotky zahraničních letců, kteří bojovali na straně republikánů. Za druhé světové války byl aktivním účastníkem odporu, při osvobozování Francie velel jako plukovník (Colonel) proslulé brigádě „Alsasko-Lotrinsko“ (Brigade Indépendante Alsace-Lorraine); za statečnost obdržel několik vysokých francouzských i britských řádů. Po válce se stal kulturním atašé, v letech 19451946 působil ve funkci ministra informací ve vládě Charlese de Gaulla a v letech 19581969 byl ministrem kultury. Jeho životní dráha politika a spisovatele ho předurčovala k setkání s významnými osobnostmi 20. století jakými byli i Pablo Picasso, Néhrú, Mao Ce-tung, Charles de Gaulle nebo americký prezident John Fitzgerald Kennedy a jeho žena Jacqueline. Ta se o autorovi pak zmínila jako o jednom z nejzajímavějších mužů, se kterými měla možnost se setkat a hovořit.

V roce 1976 zemřel, je pochován v Paříži (Panthéon de Paris).

DíloEditovat

Ve svém závažném románovém díle, v němž čerpal často z osobních zážitků, předznamenal existencialismus. Hlavním tématem jeho knih je hledání smyslu lidského života, který byl zbaven všech jistot ve společnosti tradičně uznávaných (víry v Boha, lidské hodnoty). Hrdinové románu vzdorují krutosti a absurditě života hrdinskými činy ve jménu revoluce; největší hodnotou je pro autora lidské bratrství. V závěrečném období své tvorby se zabýval uměním, které jako jediné dokáže překonat hranice smrti, osudu a historie.

RományEditovat

  • Dobyvatelé (Les Conquérants, 1925) – začátek románového cyklu inspirovaný zkušenostmi z cest do Asie se odehrává v Kantonu za generální stávky v roce 1925, která byla namířena proti nadvládě Evropanů.
  • Královská cesta (La Voie royale, 1930) – román popisující zážitky při pátrání archeologů po vzácných chrámových soškách v nebezpečném prostředí kambodžské džungle.
  • Lidský úděl (La Condition humaine, 1933, česky 1967, 1996) – jeden z autorových vrcholných románů, který se odehrává na historickém pozadí komunistického povstání v Šanghaji a jeho potlačení generálem Čankajškem; román byl odměněn Goncourtovou cenou a zařazen mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století podle francouzského deníku Le Monde
  • Čas opovržení (Le Temps du mépris, 1935) – krátký román ostře odsuzující nelidskou krutost nacistického režimu.
  • Naděje (L’Espoir, 1937; česky 1968, 1979) – román z období španělské občanské války, kde vylíčil odpor republikánů proti frankistickému povstání v roce 1936.
  • Ořechovníky altenburské (Les Noyers d’Altenburg, 1948) – román inspirovaný 2. světovou válkou, v němž se autor staví za ideu základního lidství, odpovídajícím nejen evropským, ale celosvětovým tradicím.

Fantastická vyprávěníEditovat

  • Papírové měsíce (Lunes en papier, 1921)
  • Ztřeštěné království (Royaume farfelu, 1928)

Eseje, uměnovědné knihy a pamětiEditovat

  • Pokušení Západu (La Tentation de l’Occident, 1926) – esejistická kniha, v níž formou dopisů zvěstuje zánik západní civilizace.
  • O evropské mládeži (D'une jeunesse européenne, 1927)
  • Nástin psychologie filmu (Esquisse d'une psychologie du cinéma, 1947)
  • Psychologie umění (Psychologie de l’Art, 1947 – 1949, 3 sv.)
  • Saturn (Saturne, 1950)
  • Hlasy ticha (Les Voix du silence, 1951)
  • Imaginární muzeum světového sochařství (Le Musée imaginaire de la Sculpture mondiale, 1952 – 54, 3 sv.)
  • Metamorfóza bohů (La Métamorphose des dieux, 1957, 1974, 1976, I-III)

Po neúspěšném atentátu ultranacionalistické Organizace tajné armády v r. 1962, jehož se měl stát cílem, napsal další díla

  • Antimemoáry (Antimémoires, 1967) – kniha pamětí, v nichž popisuje nejen své bohaté životní zkušenosti, ale i zajímavosti ze setkání s řadou významných osobností 20. století.
  • Kácené duby (Les chênes qu'on abat, 1971)
  • Lazar (Lazare, 1974)

Posmrtně vydaná díla

  • Dočasný člověk a literatura (L’Homme précaire et la littérature, 1977) – soubor esejů, ve kterém jako východisko z pomíjivosti lidského života vidí v tvůrčí práci, umění a literatuře
  • Dílo (Œuvre, 1984, 2 sv.).

Ve středu zájmu autora nestál jednotlivec, ale lidstvo jako takové a jeho další možnosti důstojného života na Zemi.

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Francie  Francie   důstojník Řádu čestné legie
  Ordre de la Libération 1945, 17. listopadu
  Médaile militaire
  Croix de guerre 1939–1945
  Medaile odboje s rozetou
Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Argentina  Argentina   velkokříž Květnového řádu
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu koruny
Benin  Benin   velkodůstojní Národního řádu Beninu
Brazílie  Brazílie   velkodůstojník Řádu Jižního kříže
Čad  Čad   velkodůstojník Národního řádu Čadu
Dánsko  Dánsko   rytíř velkokříže Řádu Dannebrog
Egypt  Egypt   velkodůstojník Řádu republiky
Finsko  Finsko   velkokříž Řádu finského lva
Gabon  Gabon   velkodůstojník Řádu rovníkové hvězdy
Guatemala  Guatemala   velkokříž Řádu Quetzala
Haiti  Haiti   velkokříž Národního řádu cti a zásluh
Horní Volta  Horní Volta   velkodůstojník Národního řádu Horní Volty
Itálie  Itálie   velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku[1] 1964, 19. února
Japonsko  Japonsko   Řád vycházejícího slunce II. třídy
Jordánsko  Jordánsko   velkostuha Řádu jordánské hvězdy
Kongo (Brazzaville)  Kongo (Brazzaville)   velkodůstojník Řádu za zásluhy
Libanon  Libanon   velkodůstojník Národního řádu cedru
Lucembursko  Lucembursko   velkokříž Řádu dubové koruny
Madagaskar  Madagaskar   velkodůstojník Národního řádu Madagaskaru
Maroko  Maroko   velkokříž Řádu Ouissam Alaouite
Mauritánie  Mauritánie   velkodůstojník Národního řádu za zásluhy
Mexiko  Mexiko   velkokříž Řádu aztéckého orla
Německo  Německo   velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Niger  Niger   velkodůstojník Národního řádu Nigeru
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa
Peru  Peru   velkokříž Řádu peruánského slunce
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny   velkodůstojník Národního řádu Pobřeží slonoviny
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče[2] 1964, 14. listopadu
Rakousko  Rakousko   velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu Jiřího I.
Senegal  Senegal   velkodůstojník Řádu za zásluhy
Spojené království  Spojené království   Řád za vynikající službu
Středoafrická republika  Středoafrická republika   velkodůstojník Řádu za zásluhy
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu polární hvězdy
Thajsko  Thajsko   velkokříž Řádu bílého slona
Venezuela  Venezuela   velkodůstojníci Řádu osvoboditele

CitátyEditovat

  • "...hledám prazákladní oblast duše, kde stojí absolutní zlo proti bratrství." (Lazare, Antimemoáry)

(Tento Malrauxův výrok zvolil americký romanopisec William Styron jako jedno z mot ke svému románu Sophiina volba (1979).)

  • "Kultura je to, co způsobilo, že člověk je něčím víc než náhodnou hříčkou přírody."

(Psychologie umění)

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • FRYČER, Jaroslav. In: kolektiv. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. Kapitola MALRAUX André, s. 464-466.

Externí odkazyEditovat