Dropík australský
Dropík australský (Pedionomus torquatus) je dlouhokřídlý pták, australský endemit, který představuje jediného zástupce rodu dropík (Pedionomus) a čeledi dropíkovití (Pedionomidae). Jedná se o vzácného ptáka, žijícího na zemi a obývajícího přirozeně řídké travní porosty.
Dropík australský | |
---|---|
Samice dropíka australského má výrazný černobíle strakatý límec a rezavou náprsenkou | |
Samec dropíka | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
ohrožený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Čeleď | dropíkovití (Pedionomidae) Bonaparte, 1856 |
Rod | dropík (Pedionomus) Gould, 1841 |
Binomické jméno | |
Pedionomus torquatus Gould, 1841 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Systematika
editovatAž někdy do 80. let 20. století byla čeleď dropíkovitých řazena ke krátkokřídlým a teprve na základě detailních osteologických a anatomických studií byl dropík australský přeřazen k dlouhokřídlým (Olson & Steadman (1981),[2] Sibley & Monroe (1990)[3]).[4]
Dropík australský je jediným zástupcem rodu dropík (Pedionomus) a čeledi dropíkovití (Pedionomidae). Nejbližšími příbuznými jsou patrně písečníkovití (Thinocoridae) z Jižní Ameriky, což by ukazovalo na to, že dropík je představitelem prastaré linie ptáků z Gondwany, která se vydělila do samostatné linie po oddělení Austrálie z tohoto prastarého kontinentu před cirka 60 miliony lety.[5][6]
Rozšíření a populace
editovatDropík je endemických k Austrálii. Vyskytuje se pouze v jihovýchodní části země, konkrétně ve středozápadní Victorii, severovýchodní Jižní Austrálii, jižním Novém Jižním Walesu v oblasti Riveriny a ve středozápadním Queenslandu.[7] Habitat druhu tvoří přirozeně řídké, krátké travní porosty.[5]
Odhadnout celkový počet dropíků je velmi složité, protože populační trend je prostorově i časově přirozeně velmi dynamický. Dropíci mohou žít usedavým způsobem života po spoustu let, pokud je jejich aktuální habitat vhodný pro život. V době sucha, kdy se jejich biotop může rychle stát neobyvatelným, se však najednou mohou rozhodnout migrovat do příhodnějších částí Austrálie. Ještě v roce 2002 byla populační dynamika druhu odhadována na 5500–7000 jedinců v letech, kdy jsou životní podmínky příhodné, a na 2000 jedinců v době sucha.[7] V roce 2020 se však celkový počet dropíků odhadoval již mnohem pesimističtěji na posledních 100–500 jedinců.[8] Mezinárodní svaz ochrany přírody byl proto v roce 2022 v odhadu populace extrémně opatrný a udával její velikost na 250–5000 dospělých jedinců s tím, že tyto odhady zahrnují i přirozeně kolísavou dynamičnost populace.[7]
Popis
editovatDropíci svým vzezřením silně připomínají křepelky. Samci dropíků dosahují výšky 15 cm, samice 17 cm.[9] Samec váží kolem 40–80 g, samice 55–95 g. Rozpětí křídel je 28–36 cm.[10] Kryptické opeření hraje různými odstíny hnědých až hnědavě rezavých barev s přimíchanou černou a bílou. Duhovy jsou krémově bílé. Krátký zobák je bledě žlutý, nohy jsou krémově žluté s hnědými drápy. Samice mívá podobné opeření jako samec, avšak jejich spodina bývá světlejší a kolem krku se nachází výrazný černobíle strakatý límec s jasnou kaštanovou náprsenkou na horní straně hrudi, která se v době hnízdění barví do žluté či oranžové barvy.[9]
Biologie
editovatJedná se o při zemi žijící noční ptáky. Přes den spí v mělkých důlcích, na kterých jsou díky svému kryptickému opeření jen extrémně těžce zahlédnutí. V noci se vydávají za potravou, kterou představují semena, bezobratlí a různé druhy trav. Semena a trávy tvoří až 60 % jídelníčku druhu, zatímco bezobratlí kolem 40 %.[10] K jejich protipredátorské strategii patří zamrznutí na místě, což dobře funguje hlavně pro dravé ptáky, kteří loví pomocí zraku.[9]
Hnízdění
editovatPrůměrné domovské okrsky dropíků měří kolem 12 ha.[11] Když se utvoří pár, větší samice brání teritorium proti všem vetřelcům. Hnízdo představuje mělký důlek na zemi vystlaný listy trav. Velikost snůšky je 2–5, nejčastěji 4 vejce. Po snesení vajec samice typicky opustí svou budoucí rodinu a jde si hledat dalšího samce, se kterým by zahnízdila. Veškerou inkubaci i rodičovskou péči totiž zajišťuje samec. Hnízdní úspěšnost je silně vázána na podnebí. V době sucha se může blížit nule, v době vhodných podmínek samice běžně snáší dvě snůšky se dvěma samci.[10]
Ohrožení a ochrana
editovatI přes těžko vypočitatelný stav populace se zdá, že populační trend druhu je klesající, pročež je hodnocen jako ohrožený taxon (mezi lety 2017–2019 byl dokonce považován za kriticky ohrožený).[7] Hlavní ohrožení druhu představuje degradace habitatu, který byl z velké část přeměněn na pastviny pro dobytek nebo zemědělská pole. Dropíci mají totiž extrémně vysoké nároky na svůj habitat – mají rádi travní porosty, avšak pokud je tráva příliš hustá, špatně se jim hledá potrava a dropíci oblast opustí. Pokud je tráva zase příliš řídká, dropící opouští oblast také.[12]
K ochranným opatřením druhu patří hlavně intenzivní výzkum populace, zlepšení managementu půdy zemědělců a farmářů nebo vzdělávací programy pro místní komunity.[7] Záchraně druhu pomáhá i program na odchov mláďat v zajetí a jejich následné vypuštění do volné přírody.[12][13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ OLSON, Storrs L.; STEADMAN, David W. The relationships of the Pedionomidae (Aves, Charadriiformes). Smithsonian Contributions to Zoology. 1981, čís. 337, s. 1–25. Dostupné online [cit. 2022-10-29]. DOI 10.5479/si.00810282.337. (anglicky)
- ↑ SIBLEY, Charles G. Distribution and taxonomy of birds of the world. New Haven: Yale University Press xxiv, 1111 pages s. Dostupné online. ISBN 0-300-04969-2, ISBN 978-0-300-04969-5. OCLC 23248877
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; VAŠÁK, Pavel. Ptáci. (2), Hoacinové, krátkokřídlí, dlouhokřídlí, stepokurové, měkkozobí, papoušci, kukačky, sovy, lelkové, svišťouni, myšáci, trogoni, srostloprstí, šplhavci. 1. vyd. vyd. Praha: Albatros, 1988. 147 s. s. Dostupné online. ISBN 80-00-00657-X, ISBN 978-80-00-00657-4. OCLC 40790788 S. 36.
- ↑ a b Plains Wanderer [online]. Department of Sustainability and Environment, Victoria, 2003 [cit. 2022-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-18. (anglicky)
- ↑ Featured species: plains-wanderer. NSW Environment and Heritage [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Pedionomus torquatus [online]. Pedionomus torquatus. The IUCN Red List of Threatened Species 2022: e.T22693049A212570062, 2022 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2022-1.RLTS.T22693049A212570062.en. (anglicky)
- ↑ The Action Plan for Australian Birds 2020. Australia: CSIRO Publishing, 2021. Dostupné online. ISBN 9781486311903. (anglicky)
- ↑ a b c Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 190. (anglicky)
- ↑ a b c National Recovery Plan for the Plains-wanderer (Pedionomus torquatus). www.legislation.gov.au [online]. Commonwealth of Australia, 2016 [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plains-Wanderer. Bush Heritage Australia [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plains-wanderer. www.zoo.org.au [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GANNON, Claire. Plains-wanderer captive breeding success - Local Land Services [online]. NDW Government, 2020-05 [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu dropík australský na Wikimedia Commons
- Taxon Pedionomus torquatus ve Wikidruzích
- Edge of Existence: Plains-wanderer (anglicky)
- Prosil druhu na webu australské vlády (anglicky)