Otevřít hlavní menu

Oxid chloristý (Cl2O7) je nejstálejší ze všech pěti oxidů chloru. Oxidační číslo chloru ve sloučenině je sedm. Je to anhydrid kyseliny chloristé. Za normálních podmínek je oxid chloristý relativně stálá, bezbarvá olejovitá kapalina, extrémně nebezpečná při styku s organickými látkami. Při doteku s hořlavými materiály může vzhledem ke svým silným oxidačním vlastnostem způsobit požár.

Oxid chloristý
Model molekuly oxidu chloristého

Model molekuly oxidu chloristého

Obecné
Systematický název oxid chloristý
Latinský název Dichlori heptaoxidum
Anglický název Dichlorine heptoxide
Sumární vzorec Cl2O7
Vzhled bezbarvá olejovitá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES O=(O=)(O=)MnOMn(=O)(=O)=O
InChI S/Cl2O7/c3-1(4,5)9-2(6,7)8
Vlastnosti
Molární hmotnost 182,902 g/mol
Teplota tání -91,5 °C
Teplota varu 82 °C (rozklad)
Hustota 1,86 g/cm3 (0 °C)
1,805 3 g/cm3 (25 °C)
Rozpustnost ve vodě reaguje za vzniku kys. chloristé
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
hexan
Tlak páry 0,533 kPa (-29 °C)
0,933 kPa (-21 °C)
3,16 kPa (0 °C)
9,60 kPa (20,3 °C)
14,40 kPa (30 °C)
Struktura
Dipólový moment 2,4×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 265,3 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv 177 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 408 kJ/mol (plyn)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Připravuje se reakcí chloristanu s kyselinou sírovou.

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.