Oskar von Wittmann

Oskar von Wittmann (25. července 1854 Louka – 24. února 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie vstoupil do c. k. armády v roce 1873, sloužil převážně u jezdectva. Jako velitel vyšších jednotek strávil několik let v Olomouci a Praze. V hodnosti polního podmaršála byl jako divizní velitel na začátku první světové války povolán na východní frontu, ale kvůli neúspěchům byl již v roce 1914 odvolán. Obdržel hodnost generála jezdectva a v roce 1915 odeslán do penze.

Oskar von Wittmann
Velitel 6. divize jezdectva v Jarosławi
Ve funkci: 1. dubna 1911 – 8. listopadu 1914
Předchůdce	Richard Henike von Temsburg
Nástupce	Otto Schwer von Schwertenegg
Velitel 1. brigády jezdectva v Praze
Ve funkci: 12. srpna 1906 – 1. dubna 1911
Předchůdce	Otto Potten
Nástupce	Julius Thomann
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906)
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád

Životopis

Byl synem c. k. podplukovníka Eduarda Wittmanna. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1869–1873) a do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík k 5. dragounskému pluku v Klagenfurtu. V letech 1877–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegssschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník poté sloužil u různých jednotek ve Lvově a Košicích, v roce 1883 byl povýšen na kapitána se zařazením k 15. armádnímu sboru v Sarajevu (1884–1886). Následně vystřídal službu u jednotek jezdectva i pěchoty v Záhřebu, Mariboru a Štýrském Hradci. V roce 1894 získal hodnost majora a do roku 1900 sloužil u 7. hulánského pluku, zároveň byl přidělen ke štábu 11. armádního sboru ve Lvově. Mezitím byl v roce 1897 povýšen na podplukovníka. V roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1900–1906 byl velitelem 10. dragounského pluku v Olomouci.

V roce 1906 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 1. jezdecké brigády v Praze složené ze 7. a 13. dragounského pluku. V této funkci setrval pět let (1906–1911) a následovalo povýšení na polního podmaršála (1911). Stal se velitelem 6. jezdecké divize v Jarosławi a s touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na východní frontu. Selhal ale hned v počátečních bojích v Haliči a v říjnu 1914 byl z fronty odeslán na dovolenou. K datu 31. října 1914 obdržel titulární hodnost generála jezdectva a půl roku ještě zůstal ve stavu disponobility, ale 1. dubna 1915 byl penzionován. Dožil v soukromí ve Vídni.

Řády a vyznamenání

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu a během vojenské služby obdržel několik vyznamenání.

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (1902, Rumunsko)
• Řád železné koruny III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 321–322 (heslo Oskar von Wittmann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)