Ortogonální doplněk

V matematice tvoří ortogonální doplněk množiny všechny vektory, které jsou na prvky dané množiny kolmé. Značí se .

Ortogonální doplněk roviny procházející počátkem je v prostoru normálová přímka.

Ortogonální doplněk se využívá v lineární algebře a funkcionální analýze. Má řadu aplikací, např. v teorii relativity.

Definice

editovat

Ortogonální doplněk množiny   ve vektorovém prostoru   se skalárním součinem je množina   všech vektorů z   které jsou kolmé na všechny vektory z  , formálně:

 

Ukázka

editovat

Ortogonální doplněk množiny   v prostoru   vzhledem ke standardnímu skalárnímu součinu tvoří všechny vektory   takové, že   a zároveň  .

Souřadnice hledaných vektorů   lze popsat homogenní soustavou lineárních rovnic:

 

neboli soustavou  , kde řádky matice   tvoří vektory množiny  .

Řešením soustavy neboli jádrem matice  , a tedy i ortogonálním doplňkem množiny   je  .

Geometricky lze doplněk   interpretovat jako normálu k rovině   určené počátkem a body množiny  . Nenulové vektory této přímky jsou kolmé nejenom na oba vektory z  , ale na všechny vektory roviny  .

Jinými slovy,   je nejen ortogonální doplněk řádků matice  , ale zároveň i ortogonálním doplňkem   jejího řádkového prostoru  , t.j. prostoru obsahujícího všechny lineární kombinace obou řádků  .

Zobecnění pro bilineární formy

editovat

Pokud pro vektory   a   z vektorového prostoru   nad tělesem   s bilineární formou   platí, že  , potom   je zleva kolmý (ortogonální) k  , a také   je k   kolmý zprava. Pro podmnožinu   prostoru   se levý ortogonální doplněk   definuje jako:

 

Analogicky lze definovat pravý ortogonální doplněk. Pro bilineární formu, splňující  , se levý a pravý doplněk shodují. Uvedený případ nastává, například pokud   je symetrická nebo antisymetrická bilineární forma.

Definici doplňku lze rozšířit pro bilineární formy na volném modulu nad komutativními okruhy a pro seskvilineární formy rozšířené tak, aby obsahovaly jakýkoli volný modul na komutativním okruhu s konjugací.

Vlastnosti zobecněného doplňku

editovat
  • Ortogonální doplněk je podprostorem vektorového prostoru  .
  • Pokud  , pak  .
  • Doplněk   celého prostoru   je podprostorem každého ortogonálního doplňku.
  •  
  • Pokud je forma   nedegenerovaná a   je podprostorem prostoru   konečné dimenze, potom platí:  .

Vlastnosti

editovat

Pro ortogonální doplněk na unitárním prostoru   platí všechny vlastnosti uvedené v předchozím odstavci a dále:

  •  
  •  

Kolmost dvou vektorů   a   splňuje:  , a tak ortogonální doplněk podprostoru   prostoru   lze zapsat jako množinu:

  •  

Každý uzavřený podprostor   Hilbertova prostoru   má navíc vlastnosti:

  •  
  • Prostor  ortogonální rozklad   kde   značí přímý součet dvou podprostorů.

Speciálními případy Hilbertových prostorů jsou unitární prostory konečné dimenze. V nich je vždy zaručeno, že  .

Maticové prostory

editovat

Je-li   reálná či komplexní matice typu   a symboly  ,   a   značí řádkový prostor, sloupcový prostor a jádro matice  , resp., tak tyto prostory jsou vzájemnými ortogonálními doplňky:

  •  
  •  

Aplikace

editovat

Ve speciální teorii relativity se ortogonální doplněk používá k určení současné nadroviny v bodě světočáry. Bilineární forma   použitá v Minkowského prostoru určuje pseudoeuklidovský prostor událostí. Počátek a všechny události na světelném kuželu jsou samy k sobě ortogonální. Když bilineární forma zobrazí časovou a prostorovou událost na nulu, pak jsou tyto události hyperbolicky ortogonální. Uvedená terminologie vychází z použití dvou sdružených hyperbol v pseudoeuklidovské rovině: sdružené průměry těchto hyperbol jsou hyperbolicky ortogonální.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orthogonal complement na anglické Wikipedii.

Literatura

editovat
  • BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra. 1. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1. 
  • HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5. 
  • OLŠÁK, Petr. Lineární algebra [online]. Praha: 2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 

Související články

editovat