Najštejnské bučiny

přírodní památka v Česku

Najštejnské bučiny jsou přírodní památka ve správních územích obce Blatno a města Jirkovokrese ChomutovÚsteckém kraji. Nachází se v Krušných horách, v okolí vodní nádrže Jirkov. Předmětem ochrany jsou lesní porosty (zejména bučiny) s výskytem vzácných druhů ptáků (holub doupňák, lejsek malý), hmyzu a hub vyžadujících mrtvé dřevo.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Najštejnské bučiny
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Základní informace
Vyhlášení22. září 2022
VyhlásilKrajský úřad Ústeckého kraje
Nadm. výška399–586 m n. m.
Rozloha116,24 ha[1]
SprávaKrajský úřad Ústeckého kraje
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresChomutov
UmístěníJindřišská, Květnov, Šerchov
Souřadnice
Najštejnské bučiny
Najštejnské bučiny
Další informace
Kód6258
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Historie

editovat

Území přírodní památky bylo využíváno od středověku. Na ostrohu nad vodní nádrží Jirkov se dochovaly nevelké pozůstatky hradu Najštejn a nedaleko ústí Bíliny do vodní nádrže stojí zřícenina Siegertova mlýna.

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Ústeckého kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 17. září 2022.[2]

Přírodní poměry

editovat

Přírodní památka s rozlohou 116,24 hektarů leží v nadmořské výšce 399–586 metrů v katastrálních územích Jindřišská, Květnov u Chomutova a Šerchov. Nachází se v Krušných horách, na úbočích kopců kolem vodní nádrže Jirkov a v přilehlých částech Telšského údolí (údolí Bíliny) a údolí Malé vody. Část území se překrývá s evropsky významnou lokalitou Východní Krušnohoří.[2]

Abiotické poměry

editovat

Lokalita leží v sasko-durynské oblasti, v regionu krušnohorsko-smrčinského krystalinika. Z hornin převládají pararuly na svazích přiléhajících k vodní nádrži, zatímco severně od ní podloží tvoří ortoruly.[3]geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Krušných horách, v jejich podcelku Loučenská hornatina a okrsku Bolebořská vrchovina. Dominantní vodní plochou je vodárenská vodní nádrž Jirkov, napájená Bílinou a Malou vodou.[4] Půdní typy jsou zastoupeny převážně různými druhy kambizemí, ale dna údolí vodních jsou pokryta fluvizeměmi a na svazích Telšského údolí se vyskytují také rankery.[5]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází na rozhraní mírně teplé oblasti MT4 a chladné oblasti CH7. Chladnější je severní část území mezi vodní nádrží a Telšskou hájovnou.[4] Pro oblast MT4 jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500–750 milimetrů. Mrazových dnů bývá 110–130, zatímco letních dnů jen dvacet až třicet. V oblasti CH7 bývají průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen deset až třicet.[6]

Ochrana přírody

editovat

Předmětem ochrany v přírodní památce jsou stanoviště bučin, údolních jasanovo-olšových luhů a vegetace silikátových skalnatých svahů. Ochrana se dále zaměřuje na konkrétní druhy živočichů, kterými jsou kovařík Stenagostus rhombeus, holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva) nebo lignikolní a saptrotrofní druhy hub.[2]

Reference

editovat
  1. Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2024-05-25].
  2. a b c Najštejnské bučiny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. 
  3. Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. 
  4. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. 
  5. Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. 
  6. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat