Národní park Sutjeska
Národní park Sutjeska (bosensky Nacionalni park Sutjeska) je národní park v Bosně a Hercegovině. Rozprostírá se na území o rozloze 175 km², při hranicích s Černou Horou. Nejbližším větším městem je Foča. Administrativně se park nalézá v Republice srbské, přesněji na území opštiny Foča, opštiny Gacko a opštiny Kalinovik. Zahrnuje horské masivy Zelengora a Volujak a nejvyšší horu Bosny a Hercegoviny, Maglić.[1] Je nejstarším parkem v zemi.[2] Patří mezi atraktivní turistické lokality v Bosně a Hercegovině.[3]
 | |
|---|---|
| IUCN kategorie II (Národní park) | |
 Krajina v parku | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1965 |
| Nadm. výška | 1 690 m n. m. |
| Rozloha | 175 km2 |
| Poloha | |
| Stát |  Bosna a Hercegovina |
| Umístění | Foča |
| Souřadnice | 43°20′13,2″ s. š., 18°41′2,4″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Národní park Sutjeska | |
| Další informace | |
| Web | sutjeskanp |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Klimatické poměry editovat
Klimatické podmínky jsou typické pro mírné podnebí s kontinentálními vlivy. Ty jsou zmírněny středomořskými vlivy z jihu od pobřeží Jaderského moře. Průměrná roční teplota zde dosahuje 5 ˚C, Nejteplejším měsícem je červenec s průměrem 18 °C; zatímco nejchladnějším měsícem je leden s −8 °C. Průměrné roční srážky dosahují 2 209 mm/rok . Nejdeštivějším měsícem je únor s 281 mm srážek a nejsušším měsícem je srpen se 73 mm srážek.
Přírodní poměry a vymezení editovat
Park se nachází ve velice členité krajině, kde nejnižší nadmořská výška dosahuje 500 m n. m. a nejvyšší přes 2300 m n. m.[1]
Západní část editovat
Park je podlouhlého nepravidelného tvaru ve směru severozápad-jihovýchod, na dvě části jej rozděluje údolí řeky Sutjeska, podle kterého je pojmenovaný. V západní straně parku se jednotlivé hory (Pleće, Mala Slijevica, Velika Slijevica, Ardov, Javorak, Bregoč) vypínají do výšky mezi 1600–2000 m n. m. Nacházejísí se nad úrovní vegetace, jsou zde kamenná moře, horské louky apod. Západní hranici parku tvoří silnice č. R-344 a údolí říčky Jablašnica.
Východní část editovat
Východní část parku zahrnuje i masiv Magliće, který je nejvyšší horou Bosny a Hercegoviny. Stojí tu mimo jiné i hory Badnjine (2243 m n. m.), Stolac (1985 m n. m.), Bukova glavica (1855 m n. m.) Maglić jako nejvyšší hora země se nalézá v centrální části východní poloviny parku na samotné hranici s Černou Horou. Severně od něj leží další vrcholy (Bukovi vrhovi, 1787 m n. m., Mitrina usov, 1583 m n. m. apod).
Součástí parku je také prales Perućica[4] se stromy vysokými až 60 m a starými až 300 let (ten je zvláštní rezervací uvnitř parku, jednou z pěti přísně střežených na území Bosny a Hercegoviny), vodopád Skakavac[5], či horský masiv Maglić včetně vrcholu Bosanski Maglić, který je s výškou 2386 m n. m nejvyšším bodem země. Tato část se však již nachází na hranici s Černou Horou.
Vodní toky a jezera editovat
Hlavní řeky, které tvoří hranici parku, jsou Drinag a Piva. Středem protéká již zmíněná řeka Sutjeska.[6] Její kaňon má hloubku až 1200 m. Dalšími vodními toky jsou Klobučarica, Jabučnica a Hrčavka, potom dále Suški (nebo také Suha/Sušica), Prijevor a Perućica. Poslední uvedená protéká přes vodopád Skakavac.
Na území národního parku existuje celkem 9 jezer ledovcového původu. Ty jsou místními označovány jako horské oči (bosensky Gorske oči). Jezera jsou následující Crno jezero, Bijelo jezero[1], Orlovačko jezero, Gornje Bare, Donje Bare, Štirinsko jezero, Kotlaničko jezero, Kladopoljsko jezero a Jugovo jezero.
Historie editovat
Již v době rakousko-uherské správy Bosny a Hercegoviny se zde nacházel vymezený prostor pro lov zvěře, který podléhal zákonným podmínkám, platným v tehdejší monarchii.[7]
V roce 1938 byli místní lesníci fascinováni velkým množstvím dřeva, které dokázali vytěžit z relativně malé plochy.[8]
Velké části parku jsou relativně odlehlé, bez znatelných lidských zásahů. I proto jeho území za druhé světové války sloužilo také jako útočiště partyzánům.[9] Při bitvě o Sutjesku, kterou vedl Josip Broz Tito, partyzáni zvítězili, přestože přišli v bojích o třetinu svých lidí.
Sutjeska se stala národním parkem v roce 1962.[8] Rozhodnutí padlo o tři roky dříve. Důvod ochrany nicméně nespočíval v ochraně přírody, nýbrž primárně v ochraně místa, kde došlo ke klíčové bitvě pro jugoslávské partyzány a uchování partyzánského mýtu[10][1] v jugoslávské společnosti své doby. Park byl prvním na území Bosny a Hercegoviny. Vznikl speciálním zákonem, který také ustanovil veřejnou společnost, která měla o provoz parku pečovat.[8]
Lokalita je populární také proto, že o bitvě byl natočen i film (Pátá ofenzíva: Bitva o Sutjesku).[11] V 70. a 80. letech ohrožovaly lokalitu některé infrastrukturní projekty, které měly rozvíjet tehdejší Bosnu, resp. Jugoslávii v této oblasti. Povědomí místního obyvatelstva o ochraně přírody bylo dlouhodobě na velmi nízké úrovni a objevovaly se zde často nelegální (černé) skládky nebo další příklady poškozování životního prostředí. Otázkou byla také nelegální těžba dříví v území parku. Tyto praktiky přetrvávaly až do 21. století.
Během bosenské války se oblasti vyhnuly velké vojenské operace, takže v dnešní době je riziko nášlapných min relativně nízké. Správa parku přešla na entitu Republiku srbskou.[12]
Mnohokrát bylo diskutováno rozšíření plochy parku, a to na pohoří Zelengora západním směrem, případně do Černé Hory, kde by vznikl park přeshraniční. Možnosti rozšíření parku zahrnuje Prostorový plán Republiky srbské do roku 2025.[13] Rozšíření parku by mělo zahrnovat také oblasti, kde je široce rozšířena Pančićeva omorika (Smrk omorika) a které nejsou zahrnuty v jeho hranicích.[14]
Na počátku roku 2010 bylo vypracováno několik projektů na využití hydroelektrického potenciálu horských bystřin v celé oblasti.[15] Jednalo se o řeky Sutjeska a Hrčavka. Měly být vybudovány tři malé vodní elektrárny, všechny na území národního parku a všechny s instalovaným výkonem 9,6 MW. Výstavba přehrady na řece Tara by znamenala, že by vzdutí přehrady zasáhlo i na území parku a zaplavilo 18 km kaňonu. Projekty vyvolali nevoli veřejnosti, ekologických organizací a dalších. Projekty nakonec zastavilo Ministerstvo pro územní plánování, stavebnictví a ekologii a rovněž i soud v Banja Luce. Mediálně byla celá událost označována jako bitva o Sutjesku.[16]
Na území národního parku se konají různé akce. Na začátku měsíce července je zde např. pořádán Festival mládeže s názvem OK fest. Původně se jednalo o Tábor přátelství (srbsky Kamp prijateljstva), v rámci něhož je podporována na území Republiky srbské ekoturistika a horská turistika. V Tjentišti se nachází výzkumně-ekologické centrum.[17]
Ochrana přírody editovat
Národní park Sutjeska je přidružen k federaci EUROPARC.[18] Tam je zahrnuta rezervace Perućica a některé další. Modernizaci a rozvoje infrastruktury (stezek, přístřešků, značení apod.) národního parku financovala Světová banka v ceně 2,76 milionů USD. Rovněž byla vytvořena i přeshraniční chráněná oblast, která navazuje na národní park na černohorském území. Černohorský park by zahrnoval Trnovačko jezero a další lokality s nadmořskou výškou 1500 m n. m., především potom velkou část horského masivu Maglić.
Národní park Sutjeska je upraven specifickým zákonem, který byl přijat v roce 2012.[15] Zákon definuje zóny ochrany I, II a III, které se od sebe odlišují. První uvedená zóna ochrany je v tomto směru nejpřísnější. Zóna III umožňuje v omezené míře využívat přírodní zdroje na území parku.
Fauna a flóra editovat
Mnohdy panenské lesy tvoří různé druhy stromů, například borovice černá nebo buky. Zastoupeny jsou rovněž i Smrk omorika, Borovice horská a další. Některé stromy mají výšku až padesát metrů. 66 % parku pokrývají lesy, dále jsou zde horské louky, kamenná moře apod. Na severozápadních svazích jsou především borové a bukové lesy, v ostatních částech národního parku jsou svahy velmi strmé a málo zalesněné. Horské louky se nachází v nadmořské výšce nad cca 1600 metrů. Mezi rostliny, které se zde vyskytují, patří 2600 druhů, mnohé z nich jsou vzácné a některé endemické. Rostou zde orchideje, hořce a mnoho dalších rostlin. Roste zde okolo stovky druhů jedlých hub. Roste zde také medvědí česnek, který místní sbírají.[2]
Mezi živočišné druhy pocházející z národního parku Sutjeska patří: Medvědi hnědí a vlci, kteří zde mají rozsáhlé útočiště. Mezi další savce zde patří kočka divoká, liška obecná, koza divoká, především v pralese Perućica ale i jinde. Kamzík balkánský zde rovněž žije a byl odsud zaváděn do dalších lokalit na celém Balkánském poloostrově. Žije zde velké množství druhů ptáků, většinou okolo místních jezer a mokřadů. Zastoupen je například orel bělohlavý, sokol stěhovavý, různé druhy tetřevů apod.
Památníky a zajímavosti editovat
Bitvu o Sutjesku připomíná v obci Tjentište brutalistický památník (otevřený v roce 1971) a muzeum. Součástí památníku je ještě amfiteátr. Severně od něj v Tjentišti se nachází také ubytovací a stravovací kapacity pro návštěvníky národního parku, sportoviště, koupaliště, tenisové kurty, kempy apod. Na území národního parku žije okolo dvou tisíc lidí.
Doprava, přístupnost a turistika editovat
Národní park je přístupný po silnici č. M-20 ve směru Foča – Gacko. Park je možné navštívit po většinu roku, ale během části zimy jej lze navštívit pouze s určitými omezeními. Po silnici je vzdálen 110 kilometrů od Sarajeva a 142 kilometrů od chorvatského Dubrovníku.
Národní park zahrnuje celou řadu turistických tras a polních cest. Mnohé z nich pokračují na území Černé Hory, například k Trnovačskému jezeru. V Zelengoře se nachází také horská chata. Některé oblasti jsou oblíbené také pro horolezectví nebo alpinismus, například bosenský přístup na Maglić apod. Jedná se o velmi náročnou trasu, většina turistů vstupuje na Maglić z černohorské strany od Trnovačského jezera.
Turisticky atraktivní lokalitu navštěvovalo před vypuknutím války v Bosně a Hercegovině značné množství lidí. Propad po válce byl na 14 000 lidí ročně, z toho pouze 7 000 přenocovalo v nějakém ubytovacím zařízení. Důvod poklesu byl také i úpadek významu území, neboť jugoslávský partyzánský étos přestal hrát klíčovou roli. Přestaly sem jezdit školní výlety, které sem směřovaly z celé bývalé Jugoslávie. Nejvíce zahraničních návštěvníků dnes pochází z bývalých republik SFRJ, konkrétně z Chorvatska, Černé Hory a Srbska. Park je oblíbený také i u návštěvníků z Nizozemska. Některé části Sutjesky jsou zpoplatněny, do pralesa Perućica je povolen vstup pouze s průvodcem.
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nacionalni park Sutjeska na chorvatské Wikipedii, Sutjeska Nemzeti Park na maďarské Wikipedii a Parco nazionale di Sutjeska na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 113. (srbsky)
- ↑ a b NOMÁDI: V Sutjesce najdete stopy vlků i medvědů. A také maršála Tita a jeho partyzánů. lidovky.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ KADUŠIĆ, Alma. Turizam Bosne i Hercegovine. In: Turistička geografija: fizičkogeografske i društvenogeografske osnove turizma. [s.l.]: [s.n.], 2018. S. 235. (bosensky)
- ↑ KADUŠIĆ, Alma. Turizam Bosne i Hercegovine. In: Turistička geografija: fizičkogeografske i društvenogeografske osnove turizma. [s.l.]: [s.n.], 2018. S. 201. (bosensky)
- ↑ KADUŠIĆ, Alma. Turizam Bosne i Hercegovine. In: Turistička geografija: fizičkogeografske i društvenogeografske osnove turizma. [s.l.]: [s.n.], 2018. S. 199. (bosensky)
- ↑ N1 u Sutjesci: Snimci poslednje prašume u Evropi. N1 [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 115. (srbsky)
- ↑ a b c STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 116. (srbsky)
- ↑ Drugi svetski rat, antifašizam i revizionizam: „Sutjeska je danas višestruko izdana". bbc [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ Pobeda koja je postala mit. politika.rs [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (bosensky)
- ↑ Jugoslavija i Holivud: Elizabet Tejlor, jahte, avioni, glamur i uloga Tita u Sutjesci, pet detalja iz života Ričarda Bartona. bbc [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 118. (srbsky)
- ↑ STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 121. (srbsky)
- ↑ STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 124. (srbsky)
- ↑ a b STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 114. (srbsky)
- ↑ "НЕ" градњи хидроелектрана на Сутјесци. rtvbn.com [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (bosensky)
- ↑ Србија, БиХ и ЕУ граде истраживачко-еколошки центар на Тјентишту. rtrs.tv [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (bosensky)
- ↑ STUPAR, Vladimir. Istorijat Zaštite Prirode Na Području Nacionalnog Parka Sutjeska. In: Glasnik šumarskog fakulteta univerziteta u Banjoj Luci. Banja Luka: Univerzita v Banja Luce, 2017. S. 123. (srbsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Sutjeska na Wikimedia Commons - Galerie Národní park Sutjeska na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
