Otevřít hlavní menu

Milan Michal Harminc

Milan Michal Harminc (7. října 1869 Kulpín, Srbsko5. července 1964, Bratislava) byl jedním z nejaktivnějších slovenských architektů. Patřil k tzv. "První generaci Slovenských architektů". Jako projektant a stavitel byl činný 65 let (1886 - 1951).

Milan Michal Harminc
Milan Michal Harminc
Milan Michal Harminc
Narození 7. října 1869
Kulpín, Srbsko
Úmrtí 5. července 1964 (ve věku 94 let)
Bratislava
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Milan Michal Harminc, busta v Kulpíne, Srbsko

Naprojektoval přes 300 budov v Evropě, z toho 171 na Slovensku. Postavil 108 kostelů (resp. chrámů) pro všechny konfese.

ŽivotopisEditovat

Dětství a studiumEditovat

Narodil se v Kulpíne u Petrovce v Bácské župě v Srbsku. V Kulpíne skončil základní školu. Mezi lety 1881 a 1882 studoval na německé škole v Buľkesi, nyní Maglić v Srbsku a v letech 18821883 na německé akademii v Novém Sadu. Po absolvování Německé obchodní akademie v Novém Sadu působil u svého otce jako pomocník. Právě zde se naučil rýsovat stavitelské plány. Studoval stavební konstrukce, ohledně nichž začal prezentovat vlastní nápady a řešení.

Praxe a působeníEditovat

Později odešel do Budapešti, kde se prosadil jako autodidakt. V roce 1887 vstoupil do Slovenského spolku. Byl jeho aktivním členem. Působil jako knihovník a později i jako předseda, také se staral o spevokol, či divadelní kroužek - všestranně podporoval slovenský život. Díky tomu se blíže seznámil i se slovenskými národním hnutím. Po absolvování vojenské prezenční služby pracoval pro více stavitelů a firmy např.: u Jana N. Bobule, ve firmě Schikedanz a Herzog (18941896), také vypomáhal architektovi Kauserovi.

Po nabytí mnoha zkušeností si jako osmadvacetiletý 1. dubna 1897 založil vlastní projekční a stavitelskou kancelář v Budapešti. Měl už na totéž provozní předpoklady a vytvořil si vlastní okruh spolupracovníků. Na začátku se věnoval především projektování obytných a rodinných domů - na Slovensku zejména v Turci a Liptově. V roce 1902 v Liptovském Mikuláši navrhl vilku pro Dr. E. Stodolu v duchu romantického secesního folklorizmu. Navrhl i pár kostelů, administrativních, či kulturních staveb. Zednickou mistrovskou školu ukončil v roce 1904. O čtyři roky později složil stavitelskou zkoušku a získal kvalifikaci a titul stavitele. Ve stejném období poznal ve Vídni Annu Holcovou ze Žiliny, se kterou se i oženil.

V roce 1914 změnil své působiště a přestěhoval se na Slovensko do Liptovského Mikuláše, kde v letech 19161918 vlastnil projekční a stavitelskou firmu. Byl přesvědčen, že právě zde se bude soustřeďovat celý slovenský život. V 1920 byl zvolen členem Ústředny všech stavitelských korporaci a v letech 19211923 působil jako předseda Organizační jednoty stavitelů Slovenska. V tomto období (1922) se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako samostatný architekt až do ukončení aktivní projektové činnosti v roce 1951. V 1953 byl jmenován prvním čestným členem Svazu Slovenských architektů. Zemřel jako 94letý 5. července 1964 v Bratislavě.

VýznamEditovat

Slovenský národ už před první světovou válkou účinkoval na širokém poli tvůrčích činností, nejen na poli literárním, ale i na poli stavebnictví. Jeho dílo je příkladem rozvoje architektury od klasicismu po současnou architekturu funkcionalismu. Vyrůstal v Budapešti kde se jako sedmnáctiletý mladík svou prací, talentem a snahou o vzdělání dopracoval od dělnického zaměstnání, přes stavitelské zkoušky po zkušeného tvůrce slovenské architektury. Na Slovensku stavěl monumentální objekty, které pozvedaly sebedůvěru slovenského lidu a svou činností ovlivnil mladší generace architektů. Stavěl monumentální banky, muzea, sanatoria, školy, nemocnice, administrativní budovy a také kostely pro mnohé konfese, které tvoří značnou část jeho díla v rozmanitých stylech až po funkcionalismus s jednoduchostí masy a její členění.

Život ve zkratceEditovat

  • Narodil se 7. října 1869 v srbském Kulpíne jako jedno z osmi dětí Pavla Harmince a Johanny, rod. Čapelovej.
  • V letech 1881 - 1883 chodil na německou školu v Bulkese a obchodní akademii v Novém Sadu.
  • Roku 1886 odešel do Budapešti, kde do roku 1897 pracoval postupně ve firmě Neuschloss, u stavitele Jana Nepomuka Bobule a architekta Alberta Schikedanza. Stal se členem zdejšího Slovenského spolku.
  • Roku 1897 si v Budapešti založil vlastní stavitelskou kancelář.
  • Roku 1904 se oženil s Annou Holcovou. Rok po roce se jim narodili synové Milan (budoucí architekt), Ivan (budoucí právník) a dcera Olga.
  • Roky 1906 - 1907 - stavba římskokatolického kostela v Černové, který projektoval
  • Roku 1908 získal stavitelský diplom za návrh budovy Slovenského národního muzea v Martině.
  • Roku 1915 se přestěhoval do Liptovského Sv. Mikuláše, kde si otevřel projekční a stavitelskou kancelář.
  • Roku 1916 projektoval Szontághovo sanatorium Palace v Novém Smokovci.
  • Roku 1920 se stal členem Ústředí stavebních korporací.
  • V letech 1921 - 1923 byl prvním předsedou Organizační jednoty stavitelů pro Slovensko. V té době už bydlel v Bratislavě.
  • Roku 1925 projektoval budovu Tatra banky v Bratislavě.
  • Roku 1928 projektoval hotel Carlton a Zemědělské muzeum (později SNM) v Bratislavě, jehož průčelí sochařský dotvořil František Úprka.
  • Roku 1931 projektoval novou budovu SNM v Martině.
  • Roku 1932 podle jeho projektu realizovali nové sanatorium Palace Dr. Szontágha v Novém Smokovci.
  • Roku 1934 projektoval evangelický kostel na Legionářské ulici v Bratislavě.
  • Roku 1936 dokončili jím projektovaný Dům slovenské ligy s pasáží a kinem v Bratislavě.
  • Roku 1952 dokončili jím projektované vojenské sanatorium v Nové Poliance
  • Roku 1953 se stal čestným členem Svazu Slovenských architektů.
  • Zemřel 5. července 1964 v Bratislavě, kde je na evangelickém hřbitově u Kozí brány i pohřben.

ČinnostEditovat

  • 18861890 : práce ve firmě Neuschlos,
  • 18931894 : kreslič a projektant u Jana N. bobule,
  • 18941897 : u architekta A. Schikedanza,
  • 18971915 : majitel projekční a stavitelské kanceláře v Budapešti,
  • 1915 : v Liptovském Mikuláši,
  • 19221951 : architekt v Bratislavě.

TvorbaEditovat

M. M. Harminc byl asi nejproduktivnějším slovenským architektem 20. století. Proměny architektury konce 19. století a první poloviny 20. století jsou viditelné v jeho přes tři sta projektech, jejichž je autorem. Jejich hodnota není v tvorbě nového architektonického tvarosloví. Byl mistrem v používání adekvátního tvarosloví a celkového působení své budovy v daném prostředí, hlavně v městském. Jeho tvorbu lze rozdělit do tří období, kde lze identifikovat znaky tří výtvarných proudů evropské architektury:

První obdobíEditovat

Patří sem jeho počátky a také činnost před první světovou válkou, když za rakousko-uherské monarchie působil v Budapešti. V tomto období většinou projektoval rodinné domy a vilky, pár menších administrativních i kulturních budov a kostely. Po výtvarné stránce je jeho tvorba ovlivněna romantizujícím pseudohistorizmom. Přešel od používání štukových dekorativních článků na průčelích k skladebných zjasnění a zjednodušení.

Rodinné domy, vily a nájemní domyEditovat

Před válkou postavil v Budapešti asi 45 domů.

  • Dům Aladár v Budapešti (1897 - 1898) - typický příklad reprezentativního nájemního domu. Jde o volně stojící dvoupatrovou budovu s mansardovou střechou postavenou v konstrukčním a dispozičním trojtraktě. Fasády jsou řešeny rozdílné. Zatímco boční a zadní jsou jednoduché a hladké, uliční fasáda je bohatě zdobená s prvky pseudobarokně historismu.
  • Činžovní dům pro A. Bulyovszkého, Budapešť (1899 - 1901);
  • Činžovní dům Pála Joanovicsa, Budapešť (1901 - 1902)
  • Dům Zimányho, Dolný Kubín (1902);
  • Slovenský dům Dr. Stodolu, Liptovský Mikuláš (1902) - vila, jejíž dal romantická vzhled zdrobneného zámku. Tento dojem umocnil dominující věžičkou, kterou vede hlavní vstup přímo do společenských prostor přízemí. Vila byla vsazena do pěkného parkového prostředí. Nacházel se v ní i parkový domek ve folkloristických stylu.
  • Dům dr Markoviče, Nové Mesto nad Váhom (1904);
  • Činžovní dům pro J. Kellera, Budapešť (1906);
  • Dům dr J. Kohouta, Martin (1908);

Veřejné stavbyEditovat

  • Bývalá Slovenská banka v Ružomberku (1901 - 1902)

Jeho cesta k funkcionalistické architektuře vedla všemi projevy architektonické tvorby druhé poloviny 19. století. Právě na stavbě Slovenské banky pokračoval ve své neozdobnej architektuře. Vlastní tvorba je podřízena požadavkům praktického použití, účelnosti a hlavně osvobození od ornamentiky. Tento nový směr, dodatečně nazvaný racionalismus, vyhovoval životním pocitem nové společnosti.

Vzniku banky předcházelo úsilí Josefa Houdka, který patřil k zakladatelům průmyslu a bankovnictví v tomto regionu. Byl spoluzakladatelem a prvním ředitelem Továrny na mechanickou buničinu v Ružomberku, spoluzakladatel České papírny a Ružomberské úvěrového spolku (1879), ze kterého se vyvinula Slovenská banka.

Tato stavba je jednou z nejstarších staveb v Ružomberku a patřila rodině Houdkově. Zde se narodila spisovatelka a překladatelka Bohdana Makovická-Škeltétyová, manželka Jozefa Škultétyho. Dále se zde narodil i politik, publicista a vlastenec Ing. Ivan Houdek. Dům patřil k významným střediskům slovenského národního života.

Dnešní novou funkcí budovy je knihovna. Výhodou této knihovny je hlavně to, že se nachází ve středu města na pěší zóně v tichém prostředí.

  • Biskupský palác, Vršac (Jugoslávie, dnes Srbsko) (1903 - 1904) - rezidence srbského pravoslavného biskupa postavena jako jednolodní obdélníkový dvojtrakt. Hlavní průčelí je po výtvarné stránce řešeny v pseudostylu barokního klasicismu. Celá stavba působí tektonicky díky pevnému podkladu - přízemí s vodorovnými spárami, a opticky odlehčenému patru s hladkými stěnami
  • Okresní soud, Myjava (1904 - 06);
  • Slovenské národní muzeum, Martin (1905 - 08) - jde o tzv. "Staré" muzeum v Martině. Na tuto stavbu byla vypsána soutěž, kterou Harminc vyhrál. Skladba vhodně poukazuje na výstavním-vědecký ráz, studijní a pracovní provoz muzejní činnosti. Dispozičně a výtvarně vyrovnané řešení. V přízemí jsou umístěny pracovní prostory a až na podlaží jsou výstavní prostory. Hlavní průčelí obsahuje prvky klasicizujúcich architektonických článků. Vstup je rámovaný klasicizujúcim portikem.
  • Tatra banka, Martin (1910);
  • Slovenská hospodářská banka, Trnava (1914- 15);

ŠkolyEditovat

  • Hyne (1902);
  • Skalica (1912);

ChrámyEditovat

 
Kostel Panny Marie Růžencové v Černové v Ružomberku.

Druhé obdobíEditovat

Se začalo v roce 1915, poté co se Harminc přestěhoval na Slovensko. Po politických a společenských změnách, patří Harminc k architektům, kterým se dostává spoustu projekčních možností. Od vlivů budapešťských pseudohistorického a secesních principů se více orientuje na evropskou architekturu, jejíž silným zdrojem bylo Německo, které prezentovalo výtvarné zásady "moderní oficiální monumentalitou".

Rodinné domy, vily a nájemní domyEditovat

Veřejné stavbyEditovat

 
Sanatorium doktora Szontágha, Nový Smokovec.
 
Bankovní palác Tatra banky (dnes Ministerstvo kultury ČR) dokončena v roce 1925.
  • Tovární budovy (garbiareň) Lacko-Pálka, Liptovský Mikuláš (1915 - 16);
  • Palace sanatorium Dr. Szontágha, Nový Smokovec (1917 - 25) - vytvořen jako mohutný blok. Tvoří ho 5-patrový blok s zděnými obvodovými stěnami. Vnitřně pilíře byly ze železobetonu. Zatímco přízemí je řešené jako konstrukční trojtrakt, první až páté patro je vytvořeno jako konst. dvojtrakt. Navázal na nový typ léčebny s tzv. terasovými balkony podle dr. Sarassona. Do areálu patří i jednopatrový hospodářský blok av roce 1934 byl přistavěn blok pro zaměstnance.
  • Tatra banka, Bytča (1919);
  • Domy spořitelny a městské domy s ateliéry, Martin (1921 - 22);
  • Bankovní palác Tatra banky v Bratislavě (1922 - 25) - pětipatrová budova s uzavřenou dispozicí, mírně pootevřené od druhého podlaží. Fasáda byla bohatě členěná. Kromě banky se v ní nacházelo kino a 4 obytné podlaží.
  • Internát VSP, Nitra (1926 - 28);
  • Zemědělské muzeum (dnes Slovenské národní muzeum), Bratislava (1925 - 28) - budova stojí na lichoběžníkovém půdorysu co podmínilo i tvar budovy. Jde o třípatrovou budovu s nástupním malým čelem natočeným v ose malého náměstí před budovou.
    • Hotel Carlton-Savoy (dnes Hotel Radisson SAS Carlton), Bratislava (1928) - přestavba bratislavských pohostinských objektů "U zeleného stromu". Úkolem, kterou Harminc splnil, bylo spojit více obytných staveb do jednoho celku a vhodně je komunikačně propojit a zarovnat do 5-podlažní úrovně. Dispozice celé budovy je hřebínková ve tvaru písmene E.

Školy

  • Kráľová nad Váhom (1928);

Kostely

Třetí obdobíEditovat

Zde spadá období od roku 1929, které je značně ovlivněno konštruktismem a funkcionalismem - jednoduchost masy a její členění. Ale stále jsou viditelné prvky monumentalitou.

Rodinné domy, vily a nájemní domyEditovat

  • Vila rodiny Lackové, Liptovský Mikuláš (1930);
  • Vila Lengyel, Nový Smokovec (1931);
  • Dům P. Houbičku, N. Smokovec (1931);
  • Dům M. Fulekovej, Prievidza (1945);
  • Slovenská bouda stavitele Doležala, Skalica (1946);
  • Domy sídliště Oravská - vesnice pro vysídlence, Trnava (1941, nerealizované) - stavby seřazeny v symetrických řadách. Osu tvoří ulice sídliště.

Veřejné stavbyEditovat

  • Domů pěveckého spolku Slovenských učitelů, Trenčianske Teplice (1930);
  • Pavilon infekční nemocnice, Žilina (1930);
  • Lékárna, Nový Smokovec (1930) - budova postavená pro lékárníka PhMr. Samuela Búľovského. Momentálně nese jméno Villa Gerlach.
  • Dostavba kina a hotelu Reduta, Poprad (1931);
  • Nová budova SNM, Martin (1931);
  • Okresní úřad, Poprad (1931);
  • Pavilon porodnice, Martin (1931 - 38);
  • Lázeňský komplex, Trenčianske Teplice (1. cena v soutěži, nerealizovaného, 1934);
  • Palace Sanatorium, Nový Smokovec (1934) - 5-patrový trojtrakt s rovnou střechou. Použitý ocelový skelet.
  • Dům Slovenské ligy s kinem a pasáží, Bratislava (1934 - 36) - komplex s ocelovou kostrou, který má tři části: 4-patrové, paralelní 5- patrové a příčný trak - pasáž. V přízemích budov a v pasáži jsou umístěny obchodní prostory. Na prvním administrativa a zbytek tvoří byty.
  • Lázeňský dům, Lúčky (1934 - 48); Obecní dům a Hasičský dům, Uh. Ves (1937);
  • Starobinec, Holíč (1935)
  • Rolnická vzájemná pokladna, Trnava (1937);
  • Administrativní budovy, Spišská Nová Ves (1938 - 1940) - komplex dvou nárožních budov.
  • Sirotčinec, Holíč (1940)
  • Nemocnice Milosrdných bratří, Skalica (1941 - 44 a 1947);
  • Sanatorium tbc, Nová Polianka (projekt 1941, realizace 1947 - 52) - poslední realizovaný projekt

ŠkolyEditovat

ChrámyEditovat

 
Římskokatolický kostel v Novoti

Harminc projektoval výlučně budovy až na pár výjimek. Patří mezi ně ikonostasy v srbském pravoslavném chrámu, několik oltářů v ostatních kostelech a dvě mauzolea: mauzoleum Petra Luppi a dr. Milana Mandica v Pomázi u Budapešti.

ZajímavostiEditovat

Traduje se, že jednou před příchodem do Tater se Harminc telegraficky ohlásil. Bál se totiž, aby pozdě večer nezůstal v Popradu bez spoje. Jelikož telegram posílal z Budapešti, Szontághův úředník pochopil jeho podpis (Harminc, maď. = 30) jako počet příchozích hostů a poslal k rychlíku přiměřený počet kočárů. Úředník přistupoval ke své práci opravdu zodpovědně, a tak Harminca v Smokovci čekalo i třicet porcí večeře a třicet postelí.

LiteraturaEditovat

  1. Pamětníci 200 let Základní školy JA Komenského v Kulpíne, Kulpín 1996
  2. Příruční slovník naučný ČSAV, Praha 1963
  3. Milan Michal Harminc
  4. Foltyn, L .: Slovenská architektura a česká avantgarda 1918 - 1939, Bratislava 1993, s. 56 - 58.
  5. Holčík, Š: Ke vzniku budovy Slovenského muzea v Bratislavě, ARS, 1985, č. 2, s. 59 - 65.
  6. Katalog k výstavě Milan Michal Harminc 1869 - 1964, výběr z autorské grafické dokumentace architektonického díla. Slovenská národní galerie, Bratislava 1991
  7. TORANA, E .: Z novějších výtvarných dějin Slovenska, Bratislava 1962, s. 327 - 406.
  8. DULLA, Matúš. Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava: Slovart, 2002. ISBN 80-7145-684-5. 
  9. KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1848-1918. Bratislava: Bradlo, 1995. ISBN 8071270512. 
  10. Kender, R .: Ružomberské procházky po kulturních památkách, Ružomberok 1993, Knihovna rozhledů po kultuře a umění, s. 31.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Michal Harminc na slovenské Wikipedii.

  1. Farnost Černová. www.cernova.sk [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-20. 

Externí odkazyEditovat