Metro v Paříži

podzemní dopravní systém v Paříži ve Francii

Síť podzemní dráhy v Paříži má 16 linek a patří k největším, nejstarším, nejznámějším a nejvytíženějším na světě. Provozovatelem sítě je společnost RATP, která zajišťuje dopravu v celé Paříži a rovněž i v jejím okolí.

Metro v Paříži
logo Pařížského metra
logo Pařížského metra
Stát Francie
Město Paříž a Île-de-France
Provozovatel RATP
Délka sítě 219,9 km
Počet linek 16
Počet stanic 302
Počet cestujících 1,559 miliardy ročně (2018)
Datum otevření 1900
Poslední rozšíření 2013
Linky Paris Metro 1.svg Paris Metro 2.svg Paris Metro 3.svg Paris Metro 3 bis.svg Paris Metro 4.svg Paris Metro 5.svg Paris Metro 6.svg Paris Metro 7.svg
Paris Metro 7 bis.svg Paris Metro 8.svg Paris Metro 9.svg Paris Metro 10.svg Paris Metro 11.svg Paris Metro 12.svg Paris Metro 13.svg Paris Metro 14.svg
Parametry
Typ metra Metro
Gumokolové metro
Rozchod koleje 1435 mm
Napětí 750 V
Vozy a zázemí
Počet vozů 3 - 8 podle typu soupravy
Mapa sítě
Sít Pařížského metra
Sít Pařížského metra
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vstup do metra ve stanici Anatole France
Vlak linky 4 ve stanici Cité

Jedná se o síť o celkové délce 220 km. Cestujícím slouží spousty stanic, dnes je to již přes tři sta (z toho kolem šedesáti přestupních). Každá z celkových šestnácti linek má vlastní trať (až na malé výjimky), linky jsou číslované a mají i svoji barvu. Během historie prošlo číslování drobnými změnami, některé linky byly časem spojeny (13 a původní 14), jiné rozděleny (3bis, 7bis).

Metro bylo otevřeno na počest Světové výstavy v roce 1900, kterou Paříž právě v této době pořádala. Metro bylo zprovozněno pod názvem Métropolitain (zkratka názvu dopravce Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris), což se následně zkrátilo na Métro. Tento název má neformálně pařížské metro dodnes; tato zkratka se bez dlouhého e potom rozšířila do celého světa, kde označuje podobné systémy podzemních drah.

Technický přehledEditovat

Rozchod kolejí pařížského metra je standardní evropský, 1435 mm. Napájení vozů zajišťuje přívodní třetí kolejnice, elektrický proud je zde pod napětím 750 V. Průměrná mezistaniční vzdálenost představuje 562 m, v centru Paříže se však stanice nacházejí k sobě mnohem blíže. Průměrná cestovní rychlost je 35 km/h, maximální technická pak dvojnásobná (s výjimkou, kterou tvoří linka 14, tam je to 80 km/h).

Historicky první linky byly budovány jako hloubené, metodou „vykopej a přikryj“, a to vzhledem k primitivním stavebním technikám; ražené úseky tehdy v podstatě neexistovaly a nestavěly se. Proto jsou také tyto linky vedeny ve směru dopravně vytížených pařížských tříd. Kromě toho byly vybudovány také mnohé úseky jako nadzemní (tj. po viaduktech), či povrchové.

V druhé polovině 20. století se však pařížské metro ukázalo naopak jako průkopník nových technologií; roku 1998 zde byla velkolepě zprovozněna první linka zcela automatizovaná.

Dopravní významEditovat

Denně pařížské metro přepraví kolem čtyř a půl milionů cestujících. Těm jsou k dispozici celkem dva typy vlaků; některé s ocelovými koly, tj. klasické, a jiné s koly na pneumatikách (jedná se o linky 1, 4, 6 a 11).

Metro nespojuje jen jednotlivé části metropole; vede i za její hranice, do měst jako například Saint-Denis, a obstarává i jejich dopravní spojení. Je to páteř celé pařížské dopravy. Na ještě delší vzdálenosti po celém Île-de-France zajišťuje vhodnou dopravní obslužnost síť městské železnice RER.

VlakyEditovat

Délka souprav je různá, pohybuje se od tří až po osm vozů v jedné soupravě. Do provozu je nasazováno celkem sedm typů vozů metra. Nejstarší jsou z 60. let, ty nejnovější naopak připomínají spíše než několik vagónů spřažených ve vlak jeden dlouhý několikakloubový vůz – jsou celé průchodné od jednoho konce soupravy až na druhý. To pomáhá zvýšit kapacitu celého systému, který bývá v časech dopravních špiček velmi vytížen.

 
Mapa pařížského metra

Linkové vedeníEditovat

Linka Trasa Obrázek Rok otevření Poslední

prodloužení

Délka

v km

Počet

stanic

Typ

souprav

Počet

vozů

Poznámka
 
La DéfenseChâteau de Vincennes
 
1900 1992 16,6 25 MP 05 6 Gumokolové metro

bez strojvedoucího

 
Porte DauphineNation
 
1900 1903 12,3 25 MF 01 5
 
Pont de Levallois-BéconGallieni
 
1904 1971 11,7 25 MF 67 5
 
GambettaPorte des Lilas
 
1971 1971 1,3 4 MF 67 3
 
Porte de ClignancourtMairie de Montrouge
 
1908 2013 12,1 27 MP 89 6 Gumokolové metro
 
Place d'ItalieBobigny - Pablo Picasso
 
1906 1985 14,6 22 MF 01 5
 
Charles de Gaulle-ÉtoileNation
 
1907 1942 13,7 28 MP 73 5 Gumokolové metro
 
Villejuif-Louis Aragon/Mairie d'IvryLa Courneuve – 8 Mai 1945
 
1910 1987 22,5 38 MF 77 5
 
Louis BlancPré-Saint-Gervais
 
1967 1967 3,1 8 MF 88 3
 
BalardCréteil-Préfecture
 
1913 2011 23,4 38 MF 77 5
 
Pont de SèvresMairie de Montreuil
 
1922 1937 19,6 37 MF 01 5
 
Boulogne-Pont de Saint-CloudGare d'Austerlitz
 
1923 1981 11,7 23 MF 67 5
 
ChâteletMairie des Lilas
 
1935 1937 6,3 13 MP 59

MP 73

4 Gumokolové metro
 
Mairie d'IssyFront populaire
 
1910 2012 15,3 29 MF 67 5
 
Châtillon-MontrougeLes Courtilles/Saint Denis-Université
 
1911 2008 24,3 32 MF 77 5
 
Saint-LazareOlympiades
 
1998 2007 9,2 9 MP 89

MP 05

MP 14

6

8 (MP 14)

Gumokolové metro

bez strojvedoucího

Tragické události a nehody v pařížském metruEditovat

  • 10. srpna 1903 způsobil požár na poškozené vlakové soupravě dosud největší neštěstí v dějinách pařížského metra. Stanice Ménilmontant byla sice včas evakuována, ovšem v sousední stanici Couronnes zahynulo udušením 84 osob.
  • Během náletu 11. března 1918 obyvatelé čtvrti běželi do úkrytu ve stanici Bolivar. U vchodu bylo v nastalé tlačenici mnoho lidí ušlapáno.
  • 23. dubna 1930 vlak jedoucí na sever stál na červenou mezi stanicemi Porte de Versailles a Convention a zezadu do něj v plné rychlosti narazil další vlak, jehož strojvůdce přehlédl znamení k zastavení. Při nehodě zemřeli dva lidé a mnoho dalších bylo zraněno.
  • Na 8. února 1962 (v závěru alžírské války) svolala komunistická strana zakázanou demonstraci za nezávislost Alžírska. Při jejím potlačování zemřelo v prostorách stanice Charonne 9 lidí.
  • 10. ledna 1963 se stala další nehoda ve stanici Porte de Versailles. Při kolizi vlaků bylo zraněno 40 cestujících.
  • 6. října 1995 na stanici Maison Blanche spáchala útok alžírská islamistická skupina. Bylo zraněno 18 osob.
  • 30. srpna 2000 došlo ve stanici Notre-Dame-de-Lorette k nehodě, která si vyžádala 24 lehce zraněných. Řidič vjel do stanice nepřiměřenou rychlostí, takže u vjezdu do stanice jeden vůz vykolejil.
  • 6. srpna 2005 nefunkční jistič blokující kola před maximálním zrychlením způsobil požár vozu ve stanici Simplon. 19 lidí bylo lehce otráveno kouřem (jeden cestující a 18 zaměstnanců RATP).
  • 29. července 2007 během ranní špičky došlou vinou brzd k požáru ve vlaku mezi stanicemi Invalides a Varenne. Kouř přiotrávil 35 osob, z toho 15 vážně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Métro de Paris na francouzské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat