Martin Reiner (básník)

český básník

Martin Reiner, v letech 19752006 po adoptivním otci Martin Pluháček[1](* 1. srpna 1964, Brno), je český básník, prozaik, nakladatel a organizátor kulturního dění. Dlouhodobě se zajímá o život a dílo českého básníka Ivana Blatného, o němž v roce 2014 vydal knihu s názvem „Básník. Román o Ivanu Blatném“.[2] Kniha zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin 2014.

Martin Reiner
Martin Reiner (srpen 2017)
Martin Reiner (srpen 2017)
Narození 1. srpna 1964 (55 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, básník a vydavatel
Ocenění Cena Josefa Škvoreckého (2014)
Kniha roku Lidových novin 2014
Magnesia Litera 2015
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dětství a mládíEditovat

Narodil se 1. srpna 1964 v Brně jako Martin Reiner. Když jeho otec emigroval v roce 1970 emigroval do USA, před potížemi ho ochránila změna příjmení Reiner na Pluháček po adoptivním otci, k níž došlo v roce 1975,[3] a to poté, co se jeho rodina předešlý rok přestěhovala do Janovic nad Úhlavou. Tehdy do Reinerovy rodiny přibyl jeho již zmíněný otčím, jenž však byl alkoholikem. Reiner byl značně problémovým dítětem a uvažovalo se dokonce i tom, že bude poslán od zvláštní školy.[4] V roce 1982 Reiner maturoval na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové.[3] Maturitní vysvědčení mu však „zpestřila“ trojka z chování.[4] Následně nastoupil na Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově,[3] ze které byl po třech semestrech vyloučen.[4] Roku 1984 se stal vojákem z povolání v litoměřickém ženijním praporu.[3] Po půl roce se další vojenské službě záměrně vyhnul díky osmiměsíčním pobytu ve vězení.[4] Zatčen byl kvůli tomu, že se odmítl zúčastnit příprav vojenského cvičení Štít 84 v Doupově. Trest vykonával v Oráčově u Rakovníka.[3]

Po návratu z kriminálu mezi lety 1985 a 1988 pracoval jako referent v taneční škole Starlet.[3] Tehdy se oženil se svou první manželkou Jitkou, s níž měl jednu dceru.[4] Roku 1988 krátce působil jako prodavač v antikvariátu, posléze až do následujícího roku zase jako doručovatel tisku. V rozmezí let 1989−1990 byl zaměstnán jako inspicient v operetním souboru brněnského státního divadla. Po listopadu 1989 se podílel na založení revue Proglas, v jehož redakci pracoval do dubna 1990. Následně žil na volné noze − spolupracoval s brněnským televizním a rozhlasovým studiem a organizoval různé kulturní akce. Mezi únorem a zářím 1991 působil jako tiskový mluvčí Ministerstva kultury ČR. V tu dobu se také rozvedl se svou prvním manželkou Jitkou.[3]

Mezi lety 1986 a 1988 Reiner organizoval několik diskusních večerů se spisovateli v prostorách brněnského klubu Satelit. Před listopadem 1989 Reiner také v mládežnickém klubu Křenová uspořádal večer věnovaný básníkovi Ivanu Blatnému, na němž rovněž veřejně uvedl Ivana Wernische a Andreje Stankoviče. Roku 1990 organizoval první brněnská vystoupení Josefa Škvoreckého, Zdeny Salivarové nebo Pavla Tigrida. V letech 1990−1991 zase cyklus přednášek Škola poezie.[3]

PetrovEditovat

 
Martin Reiner v roce 2009

V říjnu 1991[3] se Reiner stal šéfredaktorem nakladatelství Lidová demokracie–Petrov, které patřilo Československé straně lidové. Po jeho příchodu začalo v repertoáru nakladatelství ubývat křesťanské literatury a naopak přibývat poezie. Když bylo roku 1992 politickým stranám zakázáno podnikat, Reiner nakladatelství v lednu 1993 privatizoval, propustil z něj propustil všechny zaměstnance a přejmenoval jej pouze na Petrov. Poté Petrov prezentoval jako „nakladatelství jednoho muže“. Reiner se snažil prosazovat čtenářsky elitnější ediční politiku a zaměření nakladatelství změnil především na soudobou českou tvorbu. Nakladatelství však zároveň ztratilo finanční zázemí v rámci Československé strany lidové, což vedlo k snížení nákladů i počtu vydávaných publikací. Mezi lety 1993 a 1995 byl Petrov proto závislý pouze na různých grantech.[5]

Ekonomická prosperita Petrova začala v roce 1996, když do svých edičních plánů Reiner získal Michala Viewegha,[5] tehdejšího nejprodávanějšího českého spisovatele.[6] Díky vytvoření ekonomické zázemí nakladatelství z vydávání knih Michala Viewegha se mohl soustředit na mnoho vedlejších aktivit z vlastních nákladů, mezi které patřilo vydávání méně prodávaných ale významných autorů nebo pořádání doplňkových akcí, a stabilizaci vydávání 30 až 35 titulů ročně.[7]

 
Ivan Wernisch

V Petrově se kolem Reinera postupně vytvořila skupina kmenových autorů. Reiner v Petrově totiž vydával plejádu zásadních spisovatelů mezi které kromě Viewegha patřili například Irena Dousková, Jiří Kratochvil, Ivan Wernisch, Michal Ajvaz, Jiří Kuběna, Andrej Stankovič, Jan Antonín Pitínský, Jaroslav Pížl, Hana Andronikova, Roman Ludva, Zeno Kaprál, Ivan Diviš, Simona Monyová, Zdeněk Zapletal, Pavel Řezníček, Jaroslav Čejka nebo Pavel Šrut. Kromě edicí Hlavní řada a Velká řada poezie Reiner zavedl také edici New Line (mezi lety 2004 a 2005 pod novým názvem Edice Nezavedení), jež poskytovala uplatnění debutantům a nepříliš prosazeným básníkům i prozaikům jako byli Václav Kahuda, Radek Malý, Naděžda Plíšková, Miroslav Salava, Jiří Staněk, Norbert Holub, Lubor Kasal, Martin Fahrner, Marian Palla nebo Daniel Micka. V redakci Petrova s Reinerem spolupracovala například Jana Soukupová, která mezi lety 1996 a 1998 byla šéfredaktorkou nakladatelství, Miloš Voráč, jenž nahradil Soukupovou v šéfredaktorském křesle, Milan Ohnisko nebo Bedřich Vémola, který se staral o grafické zpracování petrovských knih. Na edici Velká řada poezie Reiner spolupracoval také s Radimem Kopáčem.[5]

V letech 1993−1994 Reiner jako dramaturg, autor scénářů a režisér v jednom na Malé scéně Mahenova divadla uvedl cyklus inscenované poezie První čtení.[4] Martin Pluháček v rámci Petrova mezi 1996 a 2000 spolu s básníkem a bítovským kastelánem Jiřím Kuběnou pořádal Setkání básníků na Bítově a v rozmezí let 2001 až 2004 Mezinárodní básnický festival Poezie bez hranic, na který od roku 2003 do roku 2005 navázala soutěžní přehlídka Slam Poetry.[5] Bítovská setkání skončila poté, co se v roce 2000 Reiner nepohodl se zmíněným bítovským kastelánem Jiřím Kuběnou.[8] Reiner se pod hlavičkou Petrova se rovněž podílel na organizaci soutěže Evropský fejeton[5] a mezi lety 1999 a 2000 vydávání kulturního časopisu Neon, jehož byl roku 2000 šéfredaktorem.[3] Spolupracoval na něm zejména s členy redakční rady Ivanem Wernischem, Petrem Koťátkem, Přemyslem Rutem a dalšími, i s Jiřím Kratochvilem, Michalem Vieweghem, Martinem C. Putnou a jinými. Kvůli sníženému zájmu o jeho výtisky však tento časopis po roku vydávání zanikl.[9] Reiner pořádal rovněž autorská čtení spisovatelů vydávajících v Petrově od roku 1993 pořádá i takzvanou Loď literátů.[7] Jedná se o akci, při níž Reiner každý rok pozval řadu spisovatelů na loď, se kterou poté pluli po řece Svratce až k Brněnské přehradu. Tento zvyk probíhal od roku 1993 a poslední ročník se konal roku 2005.[10]

Druhé městoEditovat

 
Evžen Boček

V roce 2005 Reiner zrušil své nakladatelství Petrov a o rok později založil menší nakladatelství Druhé město,[5] kam s sebou z Petrova přivedl řadu spisovatelů včetně Michala Viewegha, Ireny Douskové, Michala Ajvaze, Jiřího Kratochvila, Milana Ohniska či Ivana Wernische.[11] Od roku 2012 v Druhém městě publikuje také Evžen Boček.[12] Dále pak Sylva Fischerová, Zuzana Brabcová a jiní.[11] Stejně jako Petrov se Druhé město sice zaměřuje na soudobou českou literaturu, ale jeho produkce je jenom třetinová. Na rozdíl od Petrova Druhé město rovněž neprovozuje jiné kulturní aktivity. V roce 2005 si Reiner rovněž změnil své jméno po adoptivním otci Pluháček na své pravé jméno Reiner.[1]

 
Michal Viewegh

V roce 2012 praskla aorta Reinerovýmu dlouholetému příteli a kmenovému autorovi Reinerových nakladatelství Michalovi Vieweghovi,[13] jednomu z nejprodávanějších českých autorů.[6] Viewegh tuto příhodu sice přežil, ale od té doby trpí výpadky paměti a melancholií.[14] V roce 2018 následně mezi Reinerem a Vieweghem došlo k závažné roztržce. Jejich spor vyústil v to, že Viewegh odešel z Druhého města do nakladatelství Euromedia Group. Reiner ale uvedl, že Vieweghův odchod pro něj až takovou ztrátou není, protože podle jeho vlastních slov Viewegh už nebyl samostatně schopen psát knihy a Vieweghovy poslední knihy vydané v Druhém městě po roce 2012 by bez jeho úprav nebyly vůbec čitelné. Reiner mimo jiné prohlásil: Jen miliony už nevydělává Michal Viewegh, nýbrž Evžen Boček...[15] Dále řekl, že prodávanost Viewegových knih po roce 2012 i přes masivní propagaci značně klesla.[16] To Michal Viewegh však označil za lež. Tvrzení, že mu Rainer v psaní po roce 2012 velmi pomáhal, Viewegh ale nepopřel.[17] Brzy po tomto rozchodu v roce 2018 Reiner zahájil obrovský výprodej Vieweghových knih se slevou až 88 %, což Viewegh označil za „výprodej našeho kamarádství“.[18] Taková tvrzení Reiner ale odmítl. Současně při tom tvrdil, že Viewegh ho značně finančně poškodil, a to i přesto že se mu po prasknutí jeho aorty s psaním a vydáváním knih snažil pomoct. Reiner také kritizoval kvalitu Viewghových nových knih a Viewegha přirovnal k osmdesátiletému staříkovi.[16] Reiner o svém vztahu k Vieweghovi údajně psal také knihu Báječná léta s Vieweghem, kterou se ale nakonec rozhodl nevydat. Vyjádřil se k tomu takto: to, co v něm píšu, je do posledního středníku pravda. Problém je v tom, že i když by tou knihou zvítězila pravda nad lží a nenávistí, dostala by na frak etika. Prostě je to kniha, která se nedá vydat.[15]

Po roce 2005 se Reiner podruhé oženil. Roku 2008 se mu narodila dcera Libuše. Současně se věnuje vlastní literární tvorbě. Jako autor se účastní mezinárodních básnických festivalů a soutěží (Grenoble, Rennes, Praha, Budapešť, Drážďany, San Francisco, Madrid, Vídeň, Edinburgh).[4] V roce 2008[19] a 2014 byl Reiner hostem Měsíce autorského čtení.[20] Současně také trpí Bechtěrevovou nemocí.[15]

V komunálních volbách 2018 Reiner kandidoval v městské části Brno-střed na osmém místě kandidátky hnutí Žít Brno jako nestraník.[21] Ve volbách získal 1597 hlasů, čímž poskočil z osmého místa do zastupitelstva městské části.[22] Mezi jeho priority patří výstavba dokumentačního centra holokaustu na Moravě.[23] V roce 2019 spoluzaložil spolek Otevřené Brno.[24]

Literární díloEditovat

Poetiku básníka Reinera dlouhodobě charakterizuje kontrast mezi parnasistní formou textů a jejich současným, hořce ironickým obsahem. V klíčových knihách z 90. let, sbírkách DecimyTání chůze, je nepřehlédnutelná i sémantická hravost a humor. Ve dvou sbírkách z „nultých“ let se uplatňuje civilnější básnický výraz a zaznívají tóny smutného smíření. Jeho básně jsou publikovány v angličtině, němčině, francouzštině, polštině, maďarštině a chorvatštině.

Reinerovy prózy mají lyrický, psychologizující ráz. Jejich hrdiny zastihujeme v obdobích, která se s odstupem času ukáží být zlomová.

BiografieEditovat

  • Básník. Román o Ivanu Blatném (2014)[25]

Básnické sbírkyEditovat

  • Relata refero (1991)
  • Poslední rok (1995)
  • Decimy (Torst 1996; Petrov 1998 - 2. přepracované vyd.)
  • Tání chůze (1998)
  • Staré a jiné časy (2002)
  • Where is the Urn? (USA, 2005)
  • Pohled z kavárny v Bath (2007)
  • No Through Road (USA, 2007)
  • In the Land of Cannibals (2008)
  • Hubená stehna Twiggy (2010)

PrózaEditovat

  • Lázně (novela, 1998)
  • Lucka, Maceška a já (román, 2009)
  • Tři tatínci a maminka (2010)
  • Jeden z milionu (sbírka povídek, 2016)
  • Král Cejlu (povídka v knize Krvavý Bronx, Reiner je zároveň editorem knihy)

PublicistikaEditovat

  • Neon (vlastní měsíčník, 1999–2000)
  • Neoklasicismus (stať, Literární noviny 36/1998)
  • Princip rýmového karambolu v pozdní lyrice Ivana Blatného (stať, Tvar 16/1999)
  • Stvořeni sluncem (stať, Tvar 18/2000)
  • Musicology (rozhlasová antologie populární hudby, říjen 2005 – květen 2006)
  • Naostro (seriál živých hudebních pořadů na rádiu Student, 2006)
  • Okýnko milionáře (pravidelná úterní glosa v jihomoravské příloze MF Dnes, duben 2006 – duben 2008)
  • Plachý milionář přichází (souhrnné knižní vydání publikovaných fejetonů, 2008)

Překlady z angličtinyEditovat

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b „Současná česká próza mi připadá užvaněná,“ říká spisovatel Martin Reiner. ČT24 [online]. 4. 6. 2009. Dostupné online. 
  2. POLÁČEK, Tomáš. Martin Reiner. Případ Ivan Blatný: Básník, nad nímž zůstává rozum stát. Dnes Magazín TV. 17.04.2014, čís. 16, s. 26-31. 
  3. a b c d e f g h i j EXNER, Milan. Martin Reiner. Slovník české literatury [online]. 2016. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g Život v kostce. www.martinreiner.cz [online]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Petrov. Slovník české literatury [online]. Dostupné online. 
  6. a b HLOUŠKOVÁ, Lenka. Jsou na špičce, ale knihy je neuživí. Proč? [online]. novinky.cz, 2015-12-23 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  7. a b Stručná historie a základní informace. www.ipetrov.cz [online]. Dostupné online. 
  8. Bítov 2000 - Ohlasy v tisku. www.ipetrov.cz [online]. Dostupné online. 
  9. KUBÍČEK, Tomáš. Neon. Slovník české literatury [online]. Dostupné online. 
  10. PLUHÁČEK, Martin. Na vlnách. www.ipetrov.cz [online]. Dostupné online. 
  11. a b PRAŽAN, Jan. Nakladatelství Druhé město. duha.mzk.cz [online]. 2012-03-21. Dostupné online. 
  12. Boček Evžen. www.druhemesto.cz [online]. Dostupné online. 
  13. ČTK. Vieweghovi praskla aorta [online]. aktualne.cz, 2012-12-10 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  14. TACHECÍ, Barbora. Michal Viewegh: Mám dobrá antidepresiva, takže jsem zábavnější. Osobnost Plus, Radio Plus [online]. 2016-04-02 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  15. a b c POLÁČEK, Tomáš. Martin Reiner: Báječná léta s Vieweghem skončila. reportermagazin.cz [online]. 2018-09-09. Dostupné online. 
  16. a b Reiner: Viewegh mě poškodil, jeho kniha je jak hvězdná pěchota, uvažuje jako stařík. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-01. Dostupné online. 
  17. Viewegh: Moje knihy jako hvězdná pěchota? To mě zasáhlo. Reiner lže, byl jsem naivní. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-15. Dostupné online. 
  18. Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih. iDNES.cz [online]. 2018-08-17. Dostupné online. 
  19. Měsíc autorského čtení představí plachého milionáře Reinera. iDNES.cz [online]. 2008-07-16. Dostupné online. 
  20. Záznam: Měsíc autorského čtení 2014. ct24.ceskatelevize.cz [online]. 31. 7. 2014. Dostupné online. 
  21. DOSTÁL, Vratislav. Spisovatel Reiner spojí síly s Žít Brno. Zmocnila se mě obava, že něco zásadního zmizí, vysvětluje. Info.cz [online]. 2018-08-07 [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. 
  22. Jmenné seznamy. www.volby.cz [online]. Dostupné online. 
  23. Dokumentační centrum holokaustu v Brně by mohlo být novou vilou Tungendhat, přeje si spisovatel Reiner. iROZHLAS [online]. Dostupné online. 
  24. DOSTÁL, Vratislav. Bude Brno inspirovat aliancí malých stran? Museli jsme si toho už dost vyříkat, říká Reiner. Info.cz [online]. 19. 11. 2019 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  25. KOPECKÁ, Martina. Básníci, útěky a díra po Vieweghovi. Pátek (Příloha LN) [online]. 2015-04-17. Čís. 16, s. 6-11. Rozhovor o Ivanu Blatném. 

Externí odkazyEditovat