Otevřít hlavní menu

Andrej Stankovič (22. června 1940 Prešov12. července 2001 Praha) byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu.

Andrej Stankovič
Narození 22. června 1940
Prešov
Úmrtí 12. července 2001 (ve věku 61 let)
Praha
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

Život a činnostEditovat

Od roku 1946 žil s rodiči v Čechách, na Univerzitě Karlově vystudoval knihovnictví a vědecké informace (absolvoval roku 1975 s diplomovou prací o Josefu Florianovi).

Poezii publikoval nejprve v revui Tvář, do jejíž redakce se zapojil v roce 1968. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu (například filmové kritiky, překlady). Byl signatářem Charty 77 a manifestu Návrat krále hnutí České děti Petra Placáka a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník na Pražském hradě, přispíval do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, působil v redakci časopisu Střední Evropa a ve Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Jedním z počinů Andreje Stankoviče bylo udělování Ceny samozvanců, a to „mimořádnému, leč konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti české kinematografie“.

Laureáti Ceny samozvancůEditovat

  • 1999(?): Jan Němec za film Jméno kódu: Rubín
  • 2000(?): Radim Špaček za snímek Rychlé pohyby očí
  • 2001: Karel Vachek za film Bohemia Docta – Andrej Stankovič udělil cenu Karlu Vachkovi v nemocnici Na Bulovce.
  • 2011: Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura

Na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí se na podzim 2002 rozhodla v tradici Stankovičových cen pokračovat skupina Samozvanci, resp. skupina „stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče“.[pozn. 1] Od června 2003 uděluje každoročně ve spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče.[1]

Osobní životEditovat

Jeho manželka Olga Stankovičová (1945–2011) byla také disidentka, politická aktivistka a signatářka Charty 77.

OceněníEditovat

V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy in memoriam.[2]

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Stankovičovy ceny uděleny. Literární noviny. Pátek, 02 Červenec 2010 10:05 [cit. 12. 11. 2017]. Dostupné z: http://literarky.cz/component/content/article/2547-stankoviovy-ceny-udleny
  2. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat