Karel Vachek

český režisér a vysokoškolský pedagog

Karel Vachek (4. srpna 1940 Tišnov21. prosince 2020 Praha) byl český režisér a filmový pedagog.

prof. Karel Vachek
Karel Vachek.jpg
Narození 4. srpna 1940
Tišnov
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 21. prosince 2020 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Alma mater AMU v Praze
Povolání pedagog a režisér
Web www.karelvachek.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byl příbuzný se spisovatelem Emilem Vachkem. Pocházel z podnikatelské rodiny – jeho rodina provozovala v Tišnově na náměstí hotel ve kterém se v roce 1940 narodil[1]. Na konci čtyřicátých let bylo ale podnikání v oblasti poskytování ubytování znárodněno[2]. Po ukončení studia na Gymnáziu[1] v Tišnově si podal přihlášku na FAMU, ale napoprvé nebyl přijat. Důvodem odmítnutí, který sám uváděl, byl třídní původ a špatný kádrový profil jeho rodiny. Po prvním nepřijetí ke studiu, vysoce postavený příbuzný v ČSLA údajně zařídil vyjmutí negativních kádrových posudků a na podruhé byl přijat[3]. V letech 1958–1963 studoval režii hraného filmu u profesora Elmara Klose na pražské FAMU, kterou absolvoval filmovou esejí Moravská Hellas (1963, 35')[4], pohledem pod povrch okázalých Strážnických slavností. Získal za ni čestné uznání na MFF v Karlových Varech, ale film údajně zakázal prezident Antonín Novotný. K jeho uvedení došlo opět až po roce 1989.

Vachkův další dokument Spřízněni volbou (1968, 95') zachytil události čtrnácti dnů, které předcházely na jaře 1968 volbě československého prezidenta. Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Karlových Varech a dvě hlavní ceny na mezinárodním festivalu filmového dokumentu v německém Oberhausenu v roce 1969. V roce 1990 režisérovu tvorbu ocenila porota berlínského festivalu, když mu udělila cenu Zlatá kamera.

Po událostech roku 1968 dál pracoval jako zaměstnanec Krátkého filmu až do poloviny sedmdesátých let, kdy byl propuštěn.[5] Po propuštění v období normalizace poté pracoval manuálně až do roku 1979, kdy odešel do exilu do Francie a později do USA. V době svého pobytu ve Spojených státech žil na východním pobřeží v New Jersey. Emigrací na západ si ovšem, na rozdíl od svých kolegů z Československé nové vlny, svobodu tvorby neotevřel a během svého pobytu na Západě nanatočil jediný film.[6] V cizině se živil jako reprodukční fotograf.[5] Kvůli nemoci své ženy a vysokým nákladům na její léčení, které si nemohli finančně dovolit, se v roce 1984 vrátili zpět do ČSSR. Pracoval pak v tišnovské sodovkárně jako řidič.

Od roku 1990 začal natáčet v produkci KF a.s. dokumentární románovou fresku Nový hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992), která zachytila společenskou atmosféru porevolučního období až do prvních svobodných voleb.[7] Na něj navazoval celovečerní dokument Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu (1996) a další titul Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000). Poslední částí tetralogie autorem souhrnně nazývané Malý kapitalista je film Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002).

Od roku 1993 byl pedagogem katedry dokumentární tvorby FAMU, v letech 2002–2018 jejím vedoucím, když vystřídal Olgu Sommerovou; v tomto období se soustředil především na pedagogickou dráhu. Na FAMU se stal výraznou inspirací pro mnohé své studenty, např. Víta Klusáka, Filipa Remundu, Martina Marečka nebo Lucii Královou.[7]

V roce 2006 uvedl svůj další film Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992). Následujícím filmem dokončeným v roce 2011 je Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid. Posledním filmem uvedeným na konci roku 2019 do kin se stal snímek s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie.[8]

Dvorním spolupracovníkem na většině jeho filmů byl kameraman Karel Slach. Za své filmy získal dvakrát, v letech 2000 a 2002, cenu Nejlepší český dokumentární film roku na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě; řada světových festivalů uvedla jeho autorskou retrospektivu. Byl typický pojetím dokumentu jako uměleckého díla, do nějž autor osobitě vstupuje a tvoří jej s cílem ovlivnit svět, místo aby jen nestranně zaznamenával skutečnost.[7]

Díky své předchozí zkušenosti se životem na Západě, v rozhovorech které poskytl[9] i v samotném filmovém díle,[10][11] uváděném průběžně Českou televizí, se stavěl ke společnosti po roce 1989 se stejným nesmlouvavým a kritickým odstupem a zaujatostí, s jakou dříve nastavoval zrcadlo událostem v socialistickém Československu šedesátých let[12] a ve východním bloku[4].

Řada studentů z katedry dokumentární tvorby v průběhu let natáčela jeho dokumentaristické přednášky a semináře. Z těchto záběrů pak pro něj byl připraven sestřih jako vyjádření pocty k jeho tvorbě a poděkování. Tento film mu byl pak věnován u příležitosti jeho narozenin nebo výročí působení na FAMU. Záběry z těchto studentských prací obsahující jeho filosofii a myšlenkové pochody použil potom společně se svými autorskými záběry ve svém posledním závěrečném filmu: Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie, kde tímto zůstal se svými myšlenkami trvale zvěčněn pro řadu svých příznivců, obdivovatelů, fandů a diváků. V roce 2020 připravil Národní filmový archiv k Vachkovým osmdesátinám v Praze přehlídku „Vachek 80“ s průřezem jeho celoživotní tvorby. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě u příležitosti osmdesátých narozenin promítal jeho filmy od padesátých let do současnosti a věnoval se celé jeho tvorbě[13].

Zemřel 21. prosince 2020 v Praze ve věku 80 let.[14] Pohřben byl v rodném Tišnově.[15][16]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Karel Vachek: Teorie hmoty. O vnitřním smíchu, rozdvojení mysli a středovém osudu. Praha: Herrmann & synové 2004
  • Martin Švoma: Karel Vachek etc.. Praha: Akademie múzických umění v Praze 2008
  • Hans-Joachim Schlegel: Provokationen eines ewigen Dissidenten: Der tschechische Filmemacher Karel Vachek. Ve: "Film-Dienst", Bonn 2010/18.

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Čestný občan Tišnova prof. Karel Vachek oslavil osmdesátku. Město Tišnov [online]. 2020-08-05 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  2. "Mýmu tátovi komunisti zrušili hotel a já se ho ptal, jestli mu to vadí...". Moviezone.cz [online]. 2020-11-06 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  3. Vachek: Lekce autorské existence a radikální humanity. Deník Referendum [online]. 2020-12-30 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  4. a b Moravská Hellas (1963). ČSFD – Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2008-04-08 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  5. a b Zlatá šedesátá díl 20: Karel Vachek. Česká televize [online]. 2009-06-06 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  6. IMDB: Karel Vachek. IMDB – International Movie Database – Authoritative source for movie and TV [online]. 2000-12-22 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  7. a b c BLÁHOVÁ, Jindřiška. Za všechno může Karel. Respekt. 2021-01-10, roč. 32, čís. 2. Dostupné online. 
  8. Karel Vachek představil v premiéře svůj nový titul: Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie.. ČT ART [online]. 2019-11-09 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  9. Politici jsou strašidla. Naše demokracie je u konce, řekl Vachek v DVTV. DVTV Aktualne.cz [online]. 2010-10-06 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  10. Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma. NFA Filmový přehled [online]. 2003-06-05 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  11. Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce. NFA Filmový přehled [online]. 2000-12-16 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  12. Spřízněni volbou (1968). Česká televize [online]. 2000-12-22 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  13. Vachek 80. 25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava [online]. 2020-10-26 [cit. 2021-12-06]. Dostupné online. 
  14. Zemřel režisér Karel Vachek, autor dokumentu Spřízněni volbou. Seznam Zprávy.cz [online]. 2020-12-22 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online. 
  15. Odešel náš vážený pedagog, významný dokumentarista a myslitel, profesor Karel Vachek. Katedra dokumentární tvorby FAMU [online]. 2020-12-21 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  16. Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.