Marie Čacká
Marie Čacká (9. března 1811 Praha – 18. března 1882 Praha[1]), vlastním jménem Františka Bohunka Pichlová, rozená Svobodová, byla česká spisovatelka. Od 30. let 19. století otiskovala v časopisech básně, které si pro jednoduchost a blízkost k lidové poezii získaly popularitu a byly zařazovány do zpěvníků a besedníků (sbírek básní k recitaci). Překládala z němčiny a francouzštiny. Manžel Josef Bojislav Pichl (1813–1888) byl lékař, novinář a spisovatel.
| Marie Čacká | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Františka Svobodová |
| Narození | 9. března 1811 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. března 1882 (ve věku 71 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Pseudonym | Božislava |
| Povolání | překladatelka, básnířka a spisovatelka |
| Manžel(ka) | Josef Bojislav Pichl |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatByla dcerou středoškolského profesora a obrozeneckého spisovatele Františka Svobody.[2] Rodinná výchova ji přivedla do vlasteneckých kruhů. Společně s dalšími národně uvědomělými ženami se účastnila kulturních a společenských akcí, které organizovali především Karel Slavoj Amerling a Bohuslava Rajská, pozdější manželka F. L. Čelakovského.[3][4] V té době začala uveřejňovat v časopisech básně,[5] které si rychle získaly popularitu.[6] Posílala je do redakcí pod pseudonymem (Marie Čacká) z různých měst (např. Praha, Pardubice nebo Lázně Bohdaneč). Její pravá totožnost nebyla známá.[7] Když se v roce 1844 na určitou dobu odmlčela, napsal jí Václav Bolemír Nebeský v Květech nekrolog[7][8] a lidé ji oplakávali.[9] Roku 1845 se provdala za Josefa Bojislava Pichla, lékaře a vlasteneckého novináře.[10] Ten pak, několik týdnů po uveřejnění fámy o její smrti, zaslal redakci Květů dopis, že je Marie Čacká pozdravuje a je zdráva.[7] Kým je ve skutečnosti, se ale veřejnost dověděla až roku 1858, po knižním vydání jejích básní.[11]
Spoluzakládala českou dívčí školu v Praze a určitou dobu na ní působila.[9]
V pozdějších letech, také ze zdravotních důvodů, se vzdala veřejné činnosti a soustředila se na péči o rodinu. Přátelé ji znali jako ušlechtilou, citlivou, vzdělanou paní.[3] Zemřela po krátké nemoci na „ochrnutí plic“,[12] pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.[9]
Dílo
editovatBásně publikovala v letech 1838 až 1856 v časopisech (Česká včela, Květy, Věnec, Lumír) a v „pomněnkách“, knížkách rozdávaných na besedách a plesech.[5] Příkladem jsou Vesnické písně (Česká včela 1838)[13] a Písně Marie Čacké (Lumír 1851).[14] Získaly si oblibu prostotou, něžnou vroucností, jemností a vlastenectvím;[6] projevovala v nich vřelý mateřský cit.[3] V pozdějších letech byly zařazovány do výběrů básní vhodných k recitaci (besedníky, krasořečníky apod.).[15][16][17] Některé byly zhudebněny.[18][19]
Knižně vyšly Písně Marie Čacké (1857, s několika reedicemi).
Překládala také povídky z němčiny a francouzštiny, např.:[5][9]
- Lucie (1843), autor: Fanny Reybaud
- Povídky z francouzského lidu (1875), autor: Jean-Nicolas Bouilly
Odkazy
editovatReference
editovatČlánek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Františky Pichlové farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ Soupis pražských příslušníků, Swoboda Franz Johann, 1778
- ↑ a b c KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Marie Čacká, něžná pěvkyně lásky mateřské, .... Ženské listy. 1888-03-16, roč. 10, čís. 4, s. 50. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].
- ↑ Více o tomto období viz např. STRÁNSKÁ, Olga. Ženské hnutí. K historii ženského hnutí v Čechách. Národní listy. 1914-11-15, roč. 54, čís. 314, s. 9. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].
- ↑ a b c Naši zemřelí r. 1882. Obzor. 2010-11-20, roč. 5, čís. 22, s. 366. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].
- ↑ a b BAČKOVSKÝ, František. Zevrubné dějiny českého písemnictví doby nové. Období předbřeznové. Praha: Fr. A. Urbánek, 1887. 154 s. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Kapitola Doba vlastenecká (1820-1848), s. 854–855.
- ↑ a b c BAČKOVSKÝ, František. Obrázky z dob našeho probuzení. Praha: Frant. Bačkovský, 1890. 255 s. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Kapitola O některých klamech spisovatelů českých, s. 196–197.
- ↑ NEBESKÝ, Wáclaw. Několik slow na památku Marie Čacké. Kwěty. 1844-07-23, roč. 11, čís. 88, s. 351. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d Úmrtí. Národní listy. 1882-03-21, roč. 22, čís. 79, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].
- ↑ MUDr. Josef B. Pichl. Národní politika. 1888-03-12, roč. 6, čís. 73, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-19].
- ↑ Marie Čacká. Humoristické listy. 1884-09-27, roč. 26, čís. 39, s. 324. Dostupné online [cit. 2010-11-20].
- ↑ Zřejmě zástava dechu - viz heslo „ochrnutí“ v Riegrově Slovníku naučném
- ↑ ČACKÁ, Maria. Wesnické pjsně. Česká včela. 1838-05-08, roč. 5, čís. 19, s. 145. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2010-11-20].[nedostupný zdroj]
- ↑ ČACKÁ, Marie. Písně Marie Čacké. Lumír. 1851-02-27, roč. 1, čís. 4, s. 73. Dostupné online [cit. 2010-11-20].
- ↑ ČACKÁ, Marie. Vlast - píseň. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský krasořečník český. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1852. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Díl 2. S. 142–143.
- ↑ ČACKÁ, Marie. Popěvky. In: PICHL, Josef Bojislav. Společenský zpěvník český. Praha: Kateřina Jeřábková, 1859. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. S. 106.
- ↑ ČACKÁ, Marie. Písně matčiny. In: DOUCHA, František. Lípový věnec. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1874. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Díl 2. S. 74–75.
- ↑ PRIMUS, Josef Ferdinand. O vlasti. In: PRIMUS, Josef Ferdinand. Zpěvník pro mládež národních a vyšších škol. Praha: Mikuláš a Krapp, 1874. [Národní knihovna České republiky Dostupné online]. Svazek Sbírka 1. S. 58.
- ↑ BERGMANN, Adolf Josef. Zeptá-li se vás kdo dítky. Humoristické listy. 1858, roč. 1, čís. Příloha 1, s. 10–11. Dostupné online [cit. 2010-11-20].
Literatura
editovat- Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 605–606.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 506.
- ČENSKÝ, Ferdinand. Marie Čacká. Osvěta. 1882, roč. 12, čís. 5, s. 472. Dostupné online [cit. 2014-02-08].
Externí odkazy
editovat
Autor Marie Čacká ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Pichlová v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Čacká
- Marie Čacká v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- SVOBODOVÁ, Kristýna. Život a dílo Marie Čacké. Brno, 2021. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zuzana Urválková. Dostupné online.
