Luzenské údolí

údolí v Česku

Luzenské údolí se nachází v centrální části Šumavy přibližně 8 km jižně od Modravy.[1] Údolí má zřetelnou severo–jižní orientací a délku přibližně 3 km.

Luzenské údolí
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný

Nejvyšší bod1200 m n. m.
Nejnižší bod1140 m n. m.
Délka3 km

Nadřazená jednotkaŠumava

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Map
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný popis editovat

Luzenské údolí na severní straně v nadmořské výšce 1140 metrů hraničí se samotou Březník. Mělké údolí od něho pokračuje jižním směrem až k česko–německé státní hranici, kde prochází sedlem mezi Luzným a Špičníkem hraničním přechodem Modrý sloup (v nadmořské výšce 1197 m). Na jižní straně je údolí zakončeno úpatím kuželovité hory Luzný.[1]

Okolní hory editovat

Luzenské údolí je obklopeno několika vrcholy šumavského hřebenu: na západě je to Blatný vrch (1376 m[2]); na jihu jsou to: Hraniční hora (1235 m)[3], Špičník (1351 m) a Luzný (1373 m)[4]; na východě pak Velká Mokrůvka (1370 m) a Malá Mokrůvka (1331 m).[5]

Výlučnosti Luzenského údolí editovat

Rašeliniště, flora a fauna editovat

Celá oblast Luzenského údolí je výjimečným přírodním fenoménem. Vyskytují se zde unikátní rašeliniště a podmáčené smrčiny s řadou velmi vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. rosnatka anglická, blatnice bahenní, tetřev hlušec, sýc rousný, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, kropenáč vytrvalý, ...).[1][6]

Déšť a sníh editovat

Údolí je rovněž místem s největšími ročními srážkami na Šumavě a zároveň i místem s nejvyšší a nejdéle trvající sněhovou pokrývkou.[1][p 1] Vydatnost srážek v Luzenské kotlině je dána okolním terénem – přítomností hraničního hřebene hor, který při přechodu mraků častěji zadrží vodu. Unikátnost klimatických parametrů v tomto místě je monitorována zde umístěnou měřicí stanicí Českého hydrometeorologického ústavu.[7]

Mrazová kotlina editovat

Luzenské údolí patří mezi šumavské mrazové kotliny. Průměrná teplota se zde pohybuje jen kolem čtyř stupňů Celsia a často tu mrzne i v červenci.[7][p 2]

Smrky editovat

Nízké teploty v Luzenské kotlině ovlivnily tvary zde rostoucích smrkových porostů. Smrky jsou častými mrazy zformovány do téměř dokonalých hustě prorostlých kuželů (připomínají pěstěné zakrslé zahradní smrky sivé, tzv. „coniky“).[7][p 3]

Mechanismus tvarování smrků v Luzenské kotlině je následující: na jaře vyraší mladé letorosty, ale pak přijde několik výrazně studených dní, během nichž tyto nové přírůstky pomrznou. Zdejší smrky na tuto skutečnost reagují neustálým houževnatým zahušťováním a tvrdošíjným udržováním „parkového“ kuželovitého vzhledu.[7]

Hnízdiště tetřeva hlušce editovat

Celé Luzenské údolí se nachází v přísně chráněné I. zóně Národního parku Šumava, neboť se zde vyskytuje ornitologicky jedinečná jádrová lokalita s populací kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který tu hnízdí. Luzenské údolí je jedním z posledních míst ve střední Evropě, kde se tetřev hlušec rozmnožuje a kde zároveň nachází i dostatek potravy.[1][6]

Cesta Luzenským údolím editovat

Přibližně středem Luzenského údolí (kotliny) klikatě protéká Luzenský potok[p 4], kolem něhož se vine neznačená stezka pro pěší vedoucí až ke hraničnímu přechodu Modrý sloup. Individuální pohyb turistů po pěšině Luzenským údolím není v současné době (rok 2024) povolen.[1][7][p 5]

Historie stezky přes Modrý sloup editovat

Luzenským údolím ve středověku vedla jedna z obchodních cest Zlatá stezka, která spojovala Čechy s Pasovem. Ve druhé polovině 14. století nechal Karel IV. tudy vybudovat obchodní trasu spojující Kašperské Hory s Pasovem. Tato „slatinná stezka“ sloužila především k transportu soli do Čech. Na počátku 18. století ale obchodní ruch na této stezce ustal a začala se využívat stezka přes hraniční přechod na Bučině, která pokračovala přes Kvildu, Horskou Kvildu a Kozí Hřbety až do Kašperských Hor. Luzenským údolím vedla pravděpodobně jedna z pašeráckých cest vyhýbající se solné celnici na Kozích Hřbetech i Kašperským Horám. Průchodem obtížným terénem se tak dopravci vyhnuli nutnosti platit clo a jiné poplatky ze svých cest. V průběhu 19. století byla stezka údolím Luzenského potoka od Březníku k Modrému sloupu upravena pro povozy. Dále pokračovala do Bavorska, kde se nazývala Böhmerweg. Hraniční přechod zde nikdy v minulosti neexistoval. Až do roku 1938 zde platil režim tzv. malého pohraničního styku. Po skončení druhé světové války se Luzenské údolí ocitlo v nepřístupném a přísně střeženém pásmu železné opony. Po sametové revoluci byla v roce 1991 železná opona zlikvidována a samota Březník byla v rámci založenho Národního parku Šumava zpřístupněn široké veřejnosti. Zaroveň vznikla I. zóna národního parku, kam z důvodů ochrany hnízdišť tetřeva hlušce bylo zařazeno i Luzenské údolí a cesta vedoucí údolím nebyla zpřístupněna.[6]

Fotogalerie Luzenského údolí editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Množství sněhu zde běžně dosahuje i více než 2,5 metru a sněhová pokrývka se v Luzenském údolí drží až do pozdního května či začátku června.[1]
  2. Známou šumavskou mrazovou kotlinou je i Jezerní slať a území kolem meteorologické stanice Perla poblíž této slati.
  3. Smrk sivý „Conica“ (Picea glauca „Conica“) je jehličnan z čeledi borovicovité a rodu smrk.[8] Dorůstá 3 metry výšky a 2 metry šířky.[8] Jedná se o pomalu rostoucí kuželovitý kultivar smrku se sytě zelenými jehlicemi.[8] Již od země je hustě větvený, takže působí velmi kompaktně.[8] Jeho pěstování vyžaduje slunnou polohu a vlhké, propustné půdy.[8] V zahradnictví se využívá zejména jako dominanta skalek, vřesovišť nebo trvalkových záhonů.[8] Svým vzezřením upoutá pozornost i jako solitera například v předzahrádkách nebo v malých prostorách.[8]
  4. Luzenský potok pramení na severozápadním svahu Luzného ještě v Německu.[7] Po několika kilometrech toku severním směrem se pod Březníkem stéká s Březnickým potokem[7] a oba již dále pokračují jako Modravský potok.[1] Ten poblíž Modravy přibírá ještě Roklanský potok a Filipohuťský potok, aby pak spolu dohromady za Modravou vytvořily řeku Vydru.[7]
  5. Život v Luzenském údolí u Březníku popsal ve svém prvním románu Ze světa lesních samot (1891) spisovatel Karel Klostermann.[1]

Reference editovat

  1. a b c d e f g h i Luzenské údolí na Šumavě [online]. www kudy z nudy cz [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  2. Blatný vrch na Tisícovky.cz [online]. Tisícovky s.r.o. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  3. Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  4. Mapy.cz [online]. Sezam.cz [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  5. Základní mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  6. a b c Informační tabule umístěná na začátku uzavřené stezky Luzenským údolím na české straně u Březníku.
  7. a b c d e f g h HALLA, Pavel. Mrazová kotlina Luzenského údolí na Šumavě modeluje stromy [online]. regiony rozhlas cz, 2014-06-27 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g Smrk sivý "Conica" [online]. www zahradnictví - flos cz [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 

Související články editovat