Otevřít hlavní menu

Luzenské údolí

údolí v Česku

Luzenské údolí se zřetelnou severo–jižní orientací a délkou asi 3 km se nachází v centrální Šumavě přibližně 8 km jižně od Modravy.[1]

Luzenské údolí
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný
Pohled z Březníku do Luzenského údolí a na Luzný

Nejvyšší bod 1200 m n. m.
Nejnižší bod 1140 m n. m.
Délka cca 3 km km

Nadřazená jednotka Šumava

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Luzenské údolí
Luzenské údolí
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručný popisEditovat

Luzenské údolí začíná zhruba od samoty Březník (v nadmořské výšce 1140 m), která je jakousi „vstupní branou“[1] do údolí a toto lemuje na jeho severním okraji. Mělké údolí[1] dále pokračuje jižním směrem až k česko–německé hranici, kde prochází sedlem mezi Luzným a Špičníkem u hraničního přechodu Modrý sloup (v nadmořské výšce 1197 m). Luzenské údolí je na své jižní straně „uzavřeno“ úpatím kuželovité hory Luzný.[1]

Okolní horyEditovat

Luzenské údolí je obklopeno několika „tisícovkami“ šumavského hřebenu:[1] na západě je to Blatný vrch (1376 m) (zastiňuje výhled z Luzenského údolí na Roklany);[1] na jihu jsou to: Hraniční hora (1233 m), Špičník (1351 m) a Luzný (1373 m);[1] na východě pak Velká Mokrůvka (1370 m) a Malá Mokrůvka (1330 m).[1]

Výlučnosti Luzenského údolíEditovat

Rašeliniště, flora a faunaEditovat

Celá oblast Luzenského údolí je výjimečným přírodním fenoménem.[1] Vyskytují se zde unikátní rašeliniště a podmáčené smrčiny[2] s řadou velmi vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. rosnatka anglická, blatnice bahenní,[1] tetřev hlušec,[2] sýc rousný,[2] datlík tříprstý,[2] kulíšek nejmenší,[2] kropenáč vytrvalý,[2] ...)

Déšť a sníhEditovat

Údolí je rovněž místem s největšími ročními srážkami na Šumavě a zároveň i místem s nejvyšší a nejdéle trvající sněhovou pokrývkou.[1][p 1] Vydatnost srážek v Luzenské kotlině je dána okolním terénem – přítomností hraničního hřebene hor, který při přechodu mraků častěji „zadrží“ vodu.[3] Unikátnost klimatických parametrů v tomto místě je monitorována zde umístěnou měřicí stanicí Českého hydrometeorologického ústavu.[3]

Mrazová kotlinaEditovat

Luzenské údolí patří mezi šumavské mrazové kotliny.[3] Průměrná teplota se zde pohybuje jen kolem čtyř stupňů Celsia a často tu mrzne i v červenci.[3][p 2]

SmrkyEditovat

Nízké teploty v Luzenské kotlině ovlivnily tvary zde rostoucích smrkových porostů.[3] Smrky jsou častými mrazy zformovány do téměř dokonalých hustě prorostlých kuželů (připomínají pěstěné zakrslé zahradní smrky sivé, tzv. „coniky“).[3][p 3]

Mechanismus tvarování smrků v Luzenské kotlině je následující: na jaře vyraší mladé letorosty, ale pak přijde několik výrazně studených dní, během nichž tyto nové přírůstky pomrznou.[3] Zdejší smrky na tuto skutečnost reagují neustálým houževnatým zahušťováním a tvrdošíjným udržováním „parkového“ kuželovitého vzhledu.[3]

Hnízdiště tetřeva hlušceEditovat

Celé Luzenské údolí se nachází v přísně chráněné 1. zóně Národního parku Šumava, neboť se zde vyskytuje ornitologicky jedinečná „jádrová“[1] lokalita s populací kriticky ohroženého tetřeva hlušce, který tu hnízdí.[1] Luzenské údolí je jedním z posledních míst ve střední Evropě, kde se tetřev hlušec rozmnožuje a kde zároveň nachází i dostatek potravy.[2]

Cesta Luzenským údolímEditovat

Přibližně středem Luzenského údolí (kotliny)[3] klikatě[3] protéká Luzenský potok[p 4], kolem něhož se vine neznačená stezka pro pěší vedoucí až ke hraničnímu přechodu Modrý sloup.[1] Individuální pohyb turistů po pěšině Luzenským údolím není v současné době (rok 2019) povolen.[1][p 5]

Historie stezky přes Modrý sloupEditovat

Luzenským údolím ve středověku vedla Zlatá stezka, která spojovala Čechy s Pasovem. Ve druhé polovině 14. století nechal Karel IV. vybudovat obchodní trasu spojující Kašperské Hory s německým Pasovem.[2] Tato „slatinná stezka“ sloužila především k transportu soli do Čech.[2] Na počátku 18. století ale obchodní ruch na této stezce ustal.[2] Stezka probíhala přes hraniční přechod na Bučině, pokračovala přes Kvildu, Horskou Kvildu a Kozí Hřbety až do Kašperských Hor.[2] Luzenským údolím vedla pravděpodobně jedna z pašeráckých cest vyhýbající se solné celnici na Kozích Hřbetech i Kašperským Horám.[2] Průchodem obtížným terénem se tak dopravci vyhnuli nutnosti platit clo a jiné poplatky ze svých cest.[2] V průběhu 19. století byla stezka od Modrého sloupu (bavorská hranice) údolím Luzenského potoka upravena pro povozy.[2] (Její pokračování v Bavorsku se nazývalo „Böhmerweg“.[2]) Hraniční přechod zde nikdy v minulosti neexistoval.[2] Až do roku 1938 zde platil režim tzv. malého pohraničního styku.[2] Po skončení druhé světové války se Luzenské údolí ocitlo v nepřístupném a přísně střeženém hraničním pásmu.[2] Po sametové revoluci byla v roce 1991 tzv. železná opona definitivně zlikvidována a Březník byl v rámci Národního parku Šumava zpřístupněn široké veřejnosti.[2] Cesta ani stezka vedoucí Luzenským údolím (v 1. zóně Národního parku Šumava) ale nebyla (z důvodů ochrany hnízdišť tetřeva hlušce) obnovena.[2]

Fotogalerie Luzenského údolíEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Množství sněhu zde běžně dosahuje i více než 2,5 metru a sněhová pokrývka se v Luzenském údolí drží až do pozdního května či začátku června.[1]
  2. Známou šumavskou mrazovou kotlinou je i Jezerní slať a území kolem meteorologické stanice Perla poblíž této slati.
  3. Smrk sivý „Conica“ (Picea glauca „Conica“) je jehličnan z čeledi borovicovité a rodu smrk.[4] Dorůstá 3 metry výšky a 2 metry šířky.[4] Jedná se o pomalu rostoucí kuželovitý kultivar smrku se sytě zelenými jehlicemi.[4] Již od země je hustě větvený, takže působí velmi kompaktně.[4] Jeho pěstování vyžaduje slunnou polohu a vlhké, propustné půdy.[4] V zahradnictví se využívá zejména jako dominanta skalek, vřesovišť nebo trvalkových záhonů.[4] Svým vzezřením upoutá pozornost i jako solitera například v předzahrádkách nebo v malých prostorách.[4]
  4. Luzenský potok pramení na severozápadním svahu Luzného ještě v Německu.[3] Po několika kilometrech toku severním směrem se pod Březníkem stéká s Březnickým potokem[3] a oba již dále pokračují jako Modravský potok.[1] Ten poblíž Modravy přibírá ještě Roklanský potok a Filipohuťský potok, aby pak spolu dohromady za Modravou vytvořily řeku Vydru.[3]
  5. Život v Luzenském údolí u Březníku popsal ve svém prvním románu Ze světa lesních samot (1891) spisovatel Karel Klostermann.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Luzenské údolí na Šumavě [online]. www kudy z nudy cz [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Informační tabule umístěná na začátku uzavřené stezky Luzenským údolím na české straně u Březníku.
  3. a b c d e f g h i j k l m HALLA, Pavel. Mrazová kotlina Luzenského údolí na Šumavě modeluje stromy [online]. regiony rozhlas cz, 2014-06-27 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g Smrk sivý "Conica" [online]. www zahradnictví - flos cz [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat