Bučina (Kvilda)

část obce Kvilda v okrese Prachatice

Bučina (německy Buchwald) je zaniklé sídlo (bývalá obec) na Šumavě, místní část Kvildy v okrese Prachatice. Místo, kde se nacházela, leží v I. zóně Národního parku Šumava na holé planině v nadmořské výšce 1162 metrů a dříve tak byla nejvýše položenou osadou v Čechách. Obyvatelé byli vysídleni po druhé světové válce, v roce 1956 obec zcela zničena. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil.[2] Dnes zde stojí znovupostavená kaple sv. Michala a hotel Alpská vyhlídka. Na turistické stezce Bučina - Finsterau je určené místo pro přechod do Německa.[3]

Bučina
Kaple sv. Michala (2013)
Kaple sv. Michala (2013)
Lokalita
Charakterzaniklá osada
ObecKvilda
OkresPrachatice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíBučina u Kvildy
Nadmořská výška1162 m n. m.
Počet domů0 (2011)[1]
Bučina
Bučina
Další údaje
Kód části obce78361
Kód k. ú.678368
Zaniklé obce.cz527
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V místě pozdější osady Bučina vzniklo bezlesí na trase Zlaté stezky (tzv. Horní též Kašperohorská větev) již v době vlády Karla IV. V 17. století přestala být trasa přes Bučinu používána. Bučina vznikla za vlády Marie Terezie, která podporovala vybudování nových cest a silnic na Šumavě a osidlování vymýcených oblastí, jako osada svobodných sedláků s právem svobodného využívání lesa pravděpodobně roku 1770. Ovšem první písemná zmínka pochází až z roku 1790.[4] Po prvním sčítání obyvatel v roce 1793 žilo na Bučině již sto obyvatel ve 13 domech.[5] Bučina patřila k panství Velký Zdíkov, které bylo původně součástí Královského hvozdu. V roce 1849 se stala Bučina součástí obce Kvilda [p 1] a v roce 1867 se stává s Chaloupkami a s osadou Na Mlýnské Mýtině obcí s vlastní samosprávou.

Rozvoj nastává hlavně po kalamitách v roce 1870. Pro rychlé zpracování dřeva bylo najato velké množství pomocné síly i z ciziny – v revíru Bučina to bylo 200 až 400 dělníků z Tyrolska či dokonce z Chorvatska. Někteří se již domů nevrátili. Dřevo zpracovávaly Kufnerova pila na Bučině, Seewaldova pila v osadě Na Mlýnské Mýtině a v Chaloupkách Reichartova pila.[6] Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla tehdejší obec v roce 1890, kdy ve 30 domech žilo 466 lidí. Od té doby počet obyvatel stále klesal – v roce 1939 měla obec přes padesát domů[7], 320 obyvatel, z toho 29 Čechů[8]. [p 2] V roce 1946 byli obyvatelé vysídleni. Státní statistický úřad v Praze uvádí, že k 22. květnu 1947 bylo v obci Bučina sečteno 58 přítomných obyvatel.[9] Obec Bučina byla 16. února 1952 úředně připojena k obci Kvilda.[10] V roce 1956 byla Bučina zničena.

V roce 1891 byla Michaelem Fastnerem postavena kaple svatého Michala, která byla zničena spolu s celou vsí v roce 1956. Kaple byla obnovena v roce 1992 v původní podobě potomky zakladatele Kilianem, Gottfriedem a Michaelem Fastnerovými. Vysvěcena byla 4. října 1992.[11]

27. června 2015 byl v horní části bývalé vsi odhalen pomník označující základy rodného domu spisovatele Johanna Petera.

Přírodní poměryEditovat

Bučina se nachází na bezlesé enklávě v jihovýchodním svahu hraničního hřebene s vrcholy Stráž (1308 m) a Siebensteinkopf (1263 m). Bučina patří ke srážkově nejbohatším místům Šumavy, neboť při převládajícím proudění při přechodu atmosférických front je v návětří. Srážky se zde měřily mezi lety 1879 a 1918, průměrný roční úhrn srážek v tomto období činil 1365 mm. Po roce 1918 však již nejsou informace o měření ucelené a po roce 1945 vůbec žádné. Od 26. října 2016 zahájila provoz automatická meteorologická stanice Bučina u Kvildy.[12]

OsobnostiEditovat

V Bučině se 23. února 1858 narodil německý učitel, básník a spisovatel píšící povídky ze života obyvatel Šumavy Johann Peter.

SoučasnostEditovat

 
Rekonstruovaný hotel Pešlova chata
 
Památník železné opony na Bučině

Z horní části bývalé osady se otevírají daleké výhledy, je možné vidět panorama jižní Šumavy podél hranic až k masivu Třístoličníku a při jasném počasí jsou vidět i vzdálené Alpy.[13]

 
Památník Johanna Petera

Bývalá osada se nachází na trase Šumavské pěší magistrály, proto zde v horní části bývalé vsi Správa Národního parku Šumava vybudovala jedno ze šesti nouzových nocovišť umožňující přespání v přírodě. V blízkosti nocoviště se nacházejí základy rodného domu Johanna Petera, které připomíná památník v podobě rozevřené knihy.

V místě je také hraniční přechod Bučina – Finsterau do Německa. Přechod je jen pro pěší a cyklisty, ale na místo zajíždějí z Kvildy autobusy systému „Zelené autobusy“. Cestující na konečné v případě zájmu přejdou pěšky státní hranici a pokračují dále do Bavorska autobusem německého dopravce.

V současné době se zde nachází pouze obnovená kaple sv. Michala (znovupostavena v roce 1992) a rekonstruovaný hotel Alpská vyhlídka, postavený v roce 2010 na místě zbořené Pešlovy chaty v podobném stylu, jako byla původní chata. V roce 2006 byla založena tradice česko−německých poutí na Bučinu. Pouť se koná zpravidla druhou červencovou sobotu, na české straně poutníci vycházejí od kostela sv. Štěpána na Kvildě a přes prameny Vltavy dojdou po trase dlouhé 13 km až na Bučinu. Před kaplí se koná poutní mše svatá. V roce 2015 se uskutečnil jubilejní desátý ročník.[14]

V těsné blízkosti hraničního přechodu se nachází památník železné opony, asi stometrový udržovaný úsek s ostnatým drátem, strážní věží a informační tabulí.

V katastru Bučiny leží při jihovýchodním úpatí Černé hory (1315 m n. m.) přírodní památka Pramen Vltavy.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V letech 1865 až 1868 byla nákladem 800 zlatých vybudována silnice vedoucí z Kvildy na Bučinu.
  2. Svoji konečnou stanici zde měl autobus ČSD na lince Vimperk – Bučina. Ve vesnici bylo oddělení finanční stráže a celnice. Turisté využívali tzv. Hraběcí stezku (Grafensteig) po níž vedla pohodlná lesní cesta až k pramenům Vltavy. V roce 1931 byl na Bučině otevřen hotel „U Alpské vyhlídky“, který patřil Franzi Fastnerovi. Budova měla v horní části 17 pokojů s kapacitou 50 lůžek. V přízemí se nacházely dvě garáže, kotelna a úschovna lyží. V prvním patře byla restaurace s kuchyní. Hotel měl terasu s výhledem, vedle něj pak stál obecní úřad a pošta. Autobusová linka z Vimperka sloužila k přepravě výletníků a turistů na Bučinu.

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 197. 
  3. Sdělení č. 298/2019 Sb.: Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení [online]. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 236. 
  5. WEISHÄUPL, Adolf. Die Gefilde. Krumbach: [s.n.], 2011. 
  6. KLÍMOVÁ, Lenka. Historie zaniklé obce Bučina. Praha, 2015. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta UK. Vedoucí práce PhDr. Jiří Hnilica, Ph.D.. Dostupné online.
  7. BERAN, Ing Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2020-06-15]. Dostupné online. 
  8. PETRÁŠ, Karel. Krajem šumavských Lad. České Budějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-7232-247-8. 
  9. Seznam obcí v zemích Českých k 1. únoru 1949. Praha: Státní statistický úřad S. 30. 
  10. Úřední list ze dne 16. února 1952, částka 20. Sloučení obcí Bučina a Kvilda.. Praha: Ministerstvo vnitra S. 93. 
  11. kaple sv. Michala v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  12. jp, ir, mm. Na Bučině nová profi meteostanice. Šumava.eu [online]. Dostupné online. 
  13. Pět nejkrásnějších podzimních vyhlídek Šumavy
  14. RÁDL, Tomáš. Jubilejní Česko – německá pouť na Bučinu. Sumava.eu [online]. 10.7.2015. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat