Otevřít hlavní menu

Lucjan Rydel

polský dramatik, básník a překladatel

Lucjan Antoni Feliks Rydel (17. května 1870, Krakov8. dubna 1918, Bronowice Małe, dnes součást Krakova) byl polský dramatik, básník a překladatel, jeden z představitelů uměleckého hnutí Mladé Polsko.[1]

Lucjan Rydel
Lucjan Rydel (-1906).jpg
Narození 17. května 1870
Krakov
Úmrtí 8. dubna 1918 (ve věku 47 let)
Bronowice Małe, dnes součást Krakova
Místo pohřbení Rakowický hřbitov v Krakově
Povolání dramatik, básník a překladatel
Národnost polská
Alma mater Jagellonská univerzita
Literární hnutí Mladé Polsko
Manžel(ka) Jadwiga Mikołajczykówna (1883-1936)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině profesora oftalmologie a rektora Jagelonské univerzity, na které podle jeho přání vystudoval v letech 18881894 právo. Po získání doktorátu se věnoval literatuře, historii a dějinám umění, nejprve v Berlíně a pak v Paříži. Zde absolvoval přednášky na Collège de France, Sorbonně a École des beaux-arts.[2]

 
Rydlův portrét od Stanisława Wyspiańského z roku 1898

Žil a tvořil v modernistickém prostředí mladopolského Krakova. Jeho svatba se selskou dívkou Jadwigou Mikołajczykównou roku 1900 inspirovala Stanisława Wyspiańského k napsání divadelní hry Wesele (Veselka). V sezóně 1904-1905 spolupracoval s krakovským Lidovým divadlem (Teatr Ludowy). Cesta po Řecku roku 1907 se stala základem jeho úspěšných přednášek o řeckém umění a kultuře na krakovské Akademii výtvarných umění. Často pobýval v Čechách a po vypuknutí první světové války žil v letech 1914-1915 v Praze a v Pardubicích. V letech 1915-1916 byl ředitelem krakovského Městského divadla Julia Słowackého. Zemřel na zápal plic a je pohřben na Rakowickém hřbitově.[2]

 
Rydlův hrob na Rakowickém hřbitově v Krakově

Inspirací pro jeho díla, ve kterých mistrovsky zvládl formu básnického projevu, byl folklór a antika.[3] Úspěch mu přinesla baladická dramata vykazující vlivy Slowackého, Maeterlincka a Hauptmanna. Jeho hry se za éry Jaroslava Kvapila úspěšně uváděly i v pražském Národním divadle. Cenné jsou jeho překlady Homéra, Pindara, Anakreónta a Horatia.[1]

DíloEditovat

AdaptaceEditovat

HudbaEditovat

Film a televizeEditovat

Česká vydání, překlady a inscenaceEditovat

  • Začarované kolo, hráno 1903 a 1915.
  • Na vždy, Praha: František Šimáček 1904, přeložil František Vondráček.
  • Matka a syn, Praha: Jan Otto 1910, přeložil František Vondráček.
  • Navždy, Praha: Evžen K. Rosendorf 1928, přeložil František Vondráček.
  • Madejovo lože, Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského 1928, přeložil František Vondráček.
  • Bodenhaim, přeložil František Vondráček, rukopis.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 418-419.
  2. a b c d Lucjan Rydel (1870 - 1918) - Dziennik teatralny
  3. a b BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 348.
  4. Zaczarowane kolo - IMDb
  5. Zaczarowane kolo - FilmPolski.pl

Externí odkazyEditovat