Národní park Los Glaciares

	Národní park Los Glaciares
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Argentina
	Los Glaciares
Souřadnice	49°58′ j. š., 73°8′ z. d.
Typ	přírodní dědictví
Kritérium	vii, viii
Odkaz	145 (anglicky)
Oblast	Latinská Amerika a Karibik
Zařazení do seznamu
Zařazení	1981 (5. zasedání)

	Národní park Los Glaciares
	IUCN kategorie II (Národní park)
Základní informace
Vyhlášení	1939
Nadm. výška	919 m n. m.
Rozloha	4 459 km²
Poloha
Stát	Argentina
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Další informace
Web	www.losglaciares.com
	Obrázky, zvuky či videa v Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit • diskuse

Národní park Los Glaciares (česky Ledovce) je chráněné území v Patagonii na jihu Argentiny v provincii Santa Cruz. Na jihozápadě sousedí s chilským národním parkem Torres del Paine a na severozápadě s národním parkem Bernardo O'Higgins. Na východě na park navazuje stejnojmenná rezervace o rozloze 145 000 ha ^[1]. V roce 1981 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Chráněné území bylo zřízeno v roce 1937 pro zachování a ochranu pevninských ledovců, lesů jižních And a patagonské stepi, jeho rozloha je 4459 km² ^[2] ^[1]. Zdejší ledovce jsou součástí jihopatagonského ledovcového pole. V parku se nachází hlavních 47 ledovců , mimo nich zde bylo napočítáno okolo 200 menších méně významných ledových mas. Nejvýznamnější ledovce jsou Upsala (595 km² ^[2]), Viedma (575 km² ^[2]) a Perito Moreno. Všude jinde po světě bývá normální, že ledovce začínají v nadmořské výšce okolo 2500 m, ledovce v Los Glaciares se nacházejí ve výšce již okolo 1500 metrů nad mořem.

V národním parku je rozvinutá turistika. Výchozí body pro výpravy do parku jsou obce El Calafate a El Chaltén. Vstup do parku je zpoplatněn - např. pro zahraniční turisty starší 16 let je poplatek ustanoven na 100 pesos ^[3].

Přírodní podmínkyEditovat

Zdejší reliéf má výrazně horský charakter s velkými výškovými rozdíly. Nejnižšími místy v parku jsou 2 největší jezera (lago Argentino 185 m n. m. a lago Viedma 200 m n. m.). Tyto jezera se nacházejí ve východní části parku v oblasti suché stepi. Západním směrem k chilským státním hranicím průměrná nadmořská výška narůstá. Vrcholky patagonských And v parku v mnoha případech dosahují výšek okolo 2400 až 2500 m n. m. Nejvyšší zdejší horou je Cerro Fitz Roy (3 375 m n. m.), velice známý je i vrchol Cerro Torre.

Průměrná roční teplota je 7,5 °C. Nejvyšší měsíční teploty se pohybují okolo 13,4 °C (leden), nejnižší v červenci (0,6 °C). Tyto údaje platí pro lokality na východě parku s nižší nadmořskou výškou. Teploty v horách jsou značně rozdílné. Průměrný roční úhrn srážek je také nerovnoměrný. Na východě parku činí zhruba 500mm, na západě okolo 900mm.

Lesy pokrývají zhruba 79 000 hektarů, vodní plochy (především 2 největší jezera) 95 000 hektarů. Sníh a led pokrývají cca 260 000 ha.

Fauna a flóraEditovat

Obecně lze území parku rozdělit do 3 rozdílných pásem ^[4]:

Stepi - Rostliny se zde přizpůsobily zdejším drsným podmínkám (sucho, vítr, chlad). Vyskytují se tu nízké, houževnaté traviny a keře.

Lesy - Tento biotyp je rozšířen až do nadmořské výšky cca 1000-1100 m n. m. Nachází se na východě parku. Nejrozšířenějšími stromy jsou příslušníci rodu pabuk (Nothofagus) z řádu bukotvarých (Nothofagus pumilio, Nothofagus antarctica, Nothofagus betuloides).

Vysokohorské polopouštní planiny - začínají nad pásmem lesů a končí až na hranici trvalého ledu a sněhu (1500–1600 m n. m.). Zdejší vegetace je tvořena pouze malým množstvím suchomilných trav. Ve vlhkých lokalitách se nacházejí malé louky s vysokou hustotou rostlin.

Z živočišných druhů lze jmenovat psa horského, lamu Guanako, velkého nelétavého ptáka nandu Darwinova nebo kondora. Vzácný druh vyskytující se na jihu Jižní Ameriky je sudokopytník huemul jižní.