Krásno

Krásno
	Radnice
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Horní Slavkov
Obec s rozšířenou působností	Sokolov; (správní obvod)
Okres	Sokolov
Kraj	Karlovarský
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°6′33″ s. š., 12°47′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	701 (2024)
Rozloha	25,36 km²
Nadmořská výška	688 m n. m.
PSČ	357 31 až 357 47
Počet domů	225 (2021)
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	4
Počet ZSJ	4
Kontakt
Adresa městského úřadu	Radniční 1; 357 47 Krásno ; mesto-krasno@mesto-krasno.cz
Starosta	Josef Havel
	Oficiální web: www.mesto-krasno.cz
	Krásno
Další údaje
Kód obce	538337
Kód části obce	73814
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Krásno (německy Schönfeld^[4]) se nachází v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Žije zde 701^[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1330.^[5]^{[pozn. 1]}. Krásno vznikalo jako německá hornická osada, do které přišli horníci převážně z Míšeňska pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století. Osada byla známá pod názvem Drei Linden.^[8]

V 50. letech 20. století byly ke Krásnu připojeny osady Dolní a Horní Hluboká, Háje a Milešov.^[9] Dne 12. dubna 2007 byl obci vrácen status města.^[10]

Hornictví

Krásno náleží k nejstarším horním městům v Čechách, nejdříve se stříbrnými, později cínovými doly. Pracovalo se zde jistě odedávna, historie dobývání je však známá až později. Významnější je ovšem těžba cínu. Cínovou rudu prý objevili roku 1241 horníci, kteří emigrovali z Cornwallu v Anglii a založili zde doly.^[11] Po roce 1340 přes 150 let zdejší těžba předstihovala těžbu v dolech v Horním Slavkově. Největší rozkvět těžby nastal po objevení ložiska Hubský peň v roce 1516.^[7] Doly na Hubském pni vznikaly jako navzájem nezávislé těžební jednotky.^[12] Původně těžilo na Hubském pni mnoho větších či menších samostatných závodů. Ty se často účelově seskupovaly kolem významných šachet.^[12] Období spadá do vlády Ferdinanda I., který Krásno majestátem 1. září 1547 město povýšil na královské horní město a zároveň mu udělil městský znak.^[6] Již v 16. století nastal v Krásně úpadek těžby a v době Rudolfova II. doly upadly.^[7] Ještě v roce 1701 však zde existovalo 36 samostatných důlních měr. Řada z nich v průběhu 16. až 17. století zanikla. Nejdůležitější z nich se udržela.^[12] Jen z Hubského pně bylo vytěžením cínové rudy získáno v přepočtu na čistý kov více než 10 tisíc tun cínu.^[13] Roku 1916 bylo zahájeno hloubení jámy dolu Vilém. Intenzivní těžba začala roku 1918, kdy dosáhl důl hloubky 145 metrů. Byla provedena rekonstrukce staré úpravny, postavené v roce 1907 na místě vyhořelé přádelny a česárny příze, ale již v roce 1920 byla ukončena těžba a odstavena úpravna.^[14]

Po postoupení pohraničního území nacistickému Německu roku 1938 byl zahájen průzkum s cílem ověřit zásoby na Schnödově pni, zjištěných průběžným geologickým průzkumem v letech 1934–1938. Důl Vilém, který tou dobou vlastnila anglická společnost, byl konfiskován ve prospěch Německa. Po povinném sloučení s ostatními provozy byl vytvořen velký závod „Fridrich Krupp AG“, v roce 1943 přejmenovaný na „Egerländer Erzbau GmbH Schlaggenwald (Chebské rudné doly Horní Slavkov)“. Firma nebrala na zřetel, že přídomek Schlaggenwald (Horní Slavkov) je matoucí, protože důl se nacházel v Krásně. Po skončení druhé světové války byl důl zestátněn na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů. V 50. letech 20. století došlo k přejmenování dolu Vilém na důl Ďuriš, resp. důl Julius Ďuriš. K původnímu názvu důl Vilém se vrátil po roce 1989. Po vybudování nové jámy Huber, jejíž hloubení bylo ukončeno v roce 1973 se jáma Huber stala hlavní těžební jámou a jáma Vilém sloužila již jen jako větrací.^[15] Těžba v dole Vilém a celém závodě Stannum byla ukončena v roce 1991. Potom se již prováděly zajišťovací a zabezpečovací práce.^[16] Do areálu historické úpravny a povrchových objektů bývalého dolu Vilém byla umístěna expozice Hornického muzea Krásno.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 318 obyvatel, z nichž bylo šest Čechoslováků, 2 272 Němců a 40 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 2 285 obyvatel, 27 k evangelické církvi, tři k církvi izraelitské a tři byli bez vyznání.^[17]

Vývoj počtu obyvatel a domů Krásna (bez místních částí)^[9]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Počet obyvatel	3 148	3 201	3 174	3 084	2 537	2 318	2 132	1 011	975	710	515	526	593	654
Počet domů	388	427	400	442	402	417	405	419	219	170	139	152	175	193

Vývoj počtu obyvatel a domů Krásna (včetně místních částí)^[9]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Počet obyvatel	4 173	4 230	4 141	3 996	3 445	3 110	2 927	1 234	1 085	784	552	557	652	724
Počet domů	540	582	557	605	561	579	568	509	219	191	155	165	192	214

Muzea

Hornické muzeum Krásno – Cínová ulice 408

Významní rodáci a osobnosti

Johann Caspar Ferdinand Fischer (kolem let 1656–1746), hudební skladatel
Johann Josef Stark (kolem roku 1700–1748), barokní malíř
Josef Labický (1802–1881), hudební skladatel
Karl Wilfert (1847–1916), sochař
Willy Russ (1887–1974), akademický sochař a keramik. Mimo jiné autor dnes již neexistující sochy J. W. Goetha v Mariánských Lázních, nebo velkých národopisných kachlových kamen, dnes vystavených na chebském hradě.
Wilhelm Gerstner (1864–1927), malíř
Franz Floth (narozen 1868), básník a vlastivědec
Hartwig Ruppert (20. ledna 1927 – 2. června 2003), iniciátor a propagátor záchrany a obnovy památek ve městě. Jeden ze zakladatelů Nadace Georgia Agricoly.

Pamětihodnosti

Kostel svaté Kateřiny
Renesanční zvonice na bývalém hřbitově
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí Nejsvětější Trojice
Smírčí kříž
Radnice
Důl Vilém (Ďuriš)
Rozhledna Krásno na vrchu Na vyhlídce
Dlouhá stoka, umělý vodní kanál ze 16. století
Hubský peň, propad středověkých dolů, později přetěženy lomovou technologií

Fotogalerie

Radniční ulice
Usedlost v ulici Mírová
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
Důl Vilém
Kostel sv. Kateřiny
Renesanční zvonice
Rozhledna na Krásenském vrchu
Hubský peň
Smírčí kříž
Fara

Členění města

Město se skládá ze čtyř katastrálních území:

Partnerská města

Bischofsgrün, Německo

Odkazy

Poznámky

↑ Oficiální web města Krásna uvádí, že první zmínka o Krásnu je z roku 1241 v kronice anglického kronikáře Bartholomea Angelica,^[6] kde se uvádí, že sem přišli emigranti z Cornwallu.^[7]

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
↑ ^a ^b Město Krásno – historie [online]. Město Krásno [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, díl VI, heslo Schönfeld. Praha: Československá akademie věd, 1963. S. 65–71.
↑ PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 390–391.
↑ ^a ^b ^c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 7. Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
↑ Rozhodnutí č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 12. dubna 2007
↑ FRIESER, A. Berg- und Hüttenmännisches Jahrbuch. Wien: Bergakademien zu Leoben und Přibram, 1923. S. 7. (německy)
↑ ^a ^b ^c BERAN, Pavel, et al.. 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese. Sokolov: Muzeum Sokolov, 1996. 194 s. S. 82–84.
↑ MACH, Zdeněk; KORBEL, Petr. Sekundární minerály z Huberova pně u Krásna. In: Příroda Karlovarska I.. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum, 1990. S. 43.
↑ TOMÍČEK, Rudolf. Historie dolu Vilém v Krásnu 1916–1921. 3. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 30 s. ISBN 978-80-86630-34-2. S. 25–27.
↑ TOMÍČEK, Rudolf. Historie dolu Vilém v Krásnu 1920–1945. 1. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 58 s. ISBN 978-80-86630-38-0.
↑ Přehled ukončování těžeb jednotlivých závodů Rudných dolů Příbram [online]. zdarbuh.cz, 2009-02-02 [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Schönfeld. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 252.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Krásno na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Rabensgrün v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Krásno v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

[8] Oficiální web města Krásna uvádí, že první zmínka o Krásnu je z roku 1241 v kronice anglického kronikáře Bartholomea Angelica,^[6] kde se uvádí, že sem přišli emigranti z Cornwallu.^[7]

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[4] Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.

[sldb2001-5] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.

[Krásno-6] Město Krásno – historie [online]. Město Krásno [cit. 2022-11-08]. Dostupné online.

[Kratochvíl-7] KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, díl VI, heslo Schönfeld. Praha: Československá akademie věd, 1963. S. 65–71.

[Prokop-9] PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 390–391.

[So-10] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 7. Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.

[11] Rozhodnutí č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 12. dubna 2007

[BHJb-12] FRIESER, A. Berg- und Hüttenmännisches Jahrbuch. Wien: Bergakademien zu Leoben und Přibram, 1923. S. 7. (německy)

[Beran-13] BERAN, Pavel, et al.. 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese. Sokolov: Muzeum Sokolov, 1996. 194 s. S. 82–84.

[Mach-14] MACH, Zdeněk; KORBEL, Petr. Sekundární minerály z Huberova pně u Krásna. In: Příroda Karlovarska I.. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum, 1990. S. 43.

[Tomíček1-15] TOMÍČEK, Rudolf. Historie dolu Vilém v Krásnu 1916–1921. 3. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 30 s. ISBN 978-80-86630-34-2. S. 25–27.

[Tomíček2-16] TOMÍČEK, Rudolf. Historie dolu Vilém v Krásnu 1920–1945. 1. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 58 s. ISBN 978-80-86630-38-0.

[Zdař-17] Přehled ukončování těžeb jednotlivých závodů Rudných dolů Příbram [online]. zdarbuh.cz, 2009-02-02 [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.

[sldb1921-18] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Schönfeld. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 252.

[4]

[1]

[2]

[3]

[5]

[pozn. 1]

[8]

[9]

[10]

[11]

[7]

[12]

[6]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]