Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Petra a Pavla (Unhošť)

kostel v Unhošti

Římskokatolický kostel svatého Petra a PavlaUnhošti je původně gotický kostel (dnes barokní).

Kostel svatých Petra a Pavla v Unhošti
Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla v Unhošti
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský
okres Okres Kladno
Obec Unhošť
Lokalita střed obce
Souřadnice
Základní informace
Církev česká římskokatolická
Provincie Čechy
Diecéze arcidiecéze pražská
Vikariát I. pražský
Farnost Unhošť
Status farní kostel
Užívání pravidelně
Datum posvěcení 13. století
Architektonický popis
Stavební sloh původně gotický, baroko
Typ stavby jednolodní kostel
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo, dřevo
Odkazy
Adresa Lidická 7
27351 Unhošť
Ulice tř. Dr. Beneše
Kód památky 17367/2-631 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zachovalá jednolodní stavba je zakončena trojbokým kněžištěm s přilehlou věží 42,5 metru vysokou. Loď na délku měří 16,6 m, na šířku 9,75 m. Rozměry kněžiště jsou: na délku 7,2 m a na šířku 4,2 m. Základní prostor lodi je členěn klenutými okny s pískovcovou šambránou a dvěma naproti sobě symetricky umístěnými vchody, na jižní a severní straně. Oba vchody zdobí barokní pískovcový portál s profilovaným ostěním a supraportou doplněnou o červený osmihrotý kříž s červenou šesticípou hvězdou při jeho úpatí, tedy znakem Křižovnického řádu. Zadní severní vchod, původně vedoucí ze hřbitova, je chráněn přistavěnou chrámovou předsíní z počátku 19. století. Loď je na západní straně ukončena hudební kruchtou, na kterou vedou šnekovité schody. Pod kruchtou se nacházejí dvě rokokové zpovědnice. V podlaze kostela jsou umístěny čtyři náhrobní kameny a vchod do krypty.

Polygonální kněžiště je výškově sjednoceno s hlavní lodí, což je zdůrazněno průběžnou hlavní římsou. Zvenčí kostela se na zdi v místě kněžiště nachází pískovcová náhrobní deska Justiny Ros. Anny, dcery unhošťského měšťana Ondřeje Andrušky, z roku 1707.  Na severní straně kněžiště se nachází vchod do sakristie a vedle něj sanktuárium. Sanktuárium pochází ze 14. století a je vysoké 1,6 m. Tvoří jej pravoúhlý výklenek s profilovaným rámem kolem, nahoře vybíhajícím v trojúhelný štít. V něm je vytesán výše zmíněný erb vladyků z Braškova. Od lodi je kněžiště odděleno gotickým obloukem, minimálně jeden metr silným. 

Nároží západního barokního průčelí je opatřeno bosáží přesahující až do úpatí štítu. Přízemí průčelí zdobí pouze okno na kruchtu a po stranách dvě hladké niky bez soch. Štít je trojkřídlý, ukončený římsou pokrytou prejzy. Na vrcholu je osazen pískovcový kříž, po stranách barokní čučky.  Ve středu štítu je umístěno slepé obdélné okno po stranách doplněno o pilastry. Postranní křídla jsou umístěna níže a zakončena volutou. Na římse jsou rovněž zakončena pískovcovými pyramidami.

Věž o výšce čtyř podlaží je propojená s kněžištěm. Nedílnou součást věže tvořily zvony, které však byly v obou světových válkách zrekvírované. Současných šest zvonů zhotovil Rudolf Manoušek.  Do věže se vstupuje severní hranolovitou přístavbou s točitým schodištěm. V přízemí s valenou klenbou se nachází sakristie. Zakončena je barokní cibulovitou střechou pokrytou šindelem, na vrcholu s křížem, jehož úpatí zdobí opět křižovnická hvězda. V prvním a třetím patře byla vybudována střílnová okna. Na pavlači je zavěšen zvonek umíráček. V ose nad ním je do báně cibule umístěn novodobý velký ciferník.

Interiér kostela je zařízen spíše střídmě, kromě hlavního oltáře se uvnitř nachází i menší kazatelna a křtitelnice (obě z poloviny 18. století), oltářní mensa, dvě zpovědnice a varhany. Zdi jsou omítnuty, s jednoduchým plastickým dekorem připomínajícím římsu, umístěným téměř u stropu. Výzdoba je též jednoduššího charakteru, zahrnuje výše zmíněnou Křížovou cestu, sochu Panny Marie, další drobné plastiky andělíčků a několik obrazů. Do budoucna se plánuje navrátit interiéru původní vzhled vytvořením replik tehdejšího bohatšího stacionáře.

Ke kostelu náleží klasicistní fara z první poloviny 19. století a městský hřbitov, založený po morové epidemii roku 1680.  U severní zdi hřbitova byla koncem 17. století vystavěna barokní hřbitovní kaple sv. Barbory.  Na rozdíl od dochovaných původních interiérových maleb z 18. století vnější podoba kaple prošla ve druhé polovině 19. století úpravami.

Na jižní straně kostela, obrácené k veřejné městské komunikaci, je v malém parčíku usazena nepřehlédnutelná socha sv. Václava, zatímco na dnes nepřístupné severní straně kostela lze jen s obtížemi spatřit sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1730, jelikož pozemek původního zde přiléhajícího hřbitova byl postupně obestaven městskou zástavbou.

Obsah

DějinyEditovat

 
Interiér kostela

Existenci unhošťského kostela je možné doložit díky archeologickým výzkumům již v raném středověku, kdy na tomto místě stával menší dřevěný kostelík. Ve druhé polovině 13. století zde byl založen románsko-gotický jednolodní kostel, a to pravděpodobně Správou královského křivoklátského panství, pod které Unhošť spadala. Nejstarší zmínka o kostelu však pochází až z roku 1329 z darovací listiny krále Jana Lucemburského, který ho postoupil řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Praze. V jejich vlastnictví včetně farnosti zůstal dodnes, s výjimkou období husitských válek. Katolická správa byla na faře zdárně obnovena až roku 1661 s návratem křižovnických farářů. Ve druhé polovině 17.století v kostele působilo literánské bratrstvo, doprovázející mše hudbou a zpěvem.

Prvním doloženým působícím farářem z roku 1347 byl Bušek Linhartův. Uvnitř kostela byl nalezen štít s erbem, který mohl patřit rodu vladyků z Braškova, z něhož Bušek Linhartův nejspíše pocházel. Z tohoto rodu známe také farářova bratra či bratrance Buška Leonarda, kanovníka metropolitní kapituly pražské, jenž také mimo jiné zastával funkci prvního ředitele stavební huti svatovítské katedrály za její gotické přestavby.

Kostel prošel v průběhu staletí mnoha úpravami. Nejvýznamnější z nich se odehrála roku 1656, kdy byla k severnímu boku kněžiště přistavěna mohutná hranolovitá věž s cibulovitou bání v rámci oprav po třicetileté válce. Tato věž, s nahoře vybudovaným ochozem a světničkou pro strážného, kromě funkce zvonice (kterou do tehdejší doby splňovala starší zvonice na severní straně hřbitova), zastávala i funkci bezpečnostní. Strážný, který trvale pobýval v posledním patře, odtud mohl lépe přehlédnout případné hrozící nebezpečí pro město, jako požáry nebo průchozí vojska. Kostelní lodi přibyl malovaný strop a výzdoba stěn s císařským orlem, znakem měst a cechů.

Charakter původní románsko-gotické stavby byl ovlivněn zejména barokním architektonickým slohem, kdy kostel v prvních dvaceti letech 18. století (1702-1724) prošel přestavbou pod vedením Františka Fortiniho. Pro kostel znamenala především umělecký přínos v podobě velmi hodnotné a dodnes zachované úpravy západního průčelí v barokním duchu.  Později, v jeho těsné blízkosti pouhých dvou až tří metrů byly necitlivě přistaveny obytné domy, zakrývající pohled na toto průčelí, které tím pozbylo na své velkoleposti a dnešnímu návštěvníkovi se jeho orientace jeví jako nelogická.

Věž byla podepřena pískovcovými opěrnými pilíři, loď západně prodloužena o hudební kruchtu a zároveň výškově sjednocena s kněžištěm, okna byla doplněna pískovcovou šambránou se znamením kříže. Na jižní straně kostela, situované k náměstí, byl zřízen hlavní vchod s pískovcovým portálem a supraportou s křižovnickým znakem. Na severní straně byl zřízen vedlejší vchod, průchozí z tehdejšího hřbitova. Hřbitov byl později z hygienických důvodů přestěhován nedaleko od kostela, ale na okraj městyse.

Další úpravy kostela se týkaly spíše interiéru, který byl v 18. století obohacen o nové varhany od Jana Ferdinanda Schwabla. Konec 20. století pak kostelu přinesl nový pseudorenesanční hlavní oltář a úpravy kněžiště. Poslední větší úpravy proběhly v letech 1971-1972 v duchu nových liturgických ustanovení Druhého vatikánského koncilu. Akademický sochař Karel Stádník vytvořil plastiku zobrazující Poslední večeři Páně, která byla následně zakomponována do barokní oltářní mensy. Jeho dílem je také cínová Křížová cesta zdobící stěny po obou stěnách.

 
Kostel sv. Petra a Pavla, západní průčelí

Kněží v UnhoštiEditovat

 
Fara v Unhošti

Někteří farní vikáři:

Někteří katecheti:

  • František Pazdera (od roku 1910 do roku 1936)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha, 1913.

Dr. ŠŤOVÍČEK, Jan. Chrám sv. Petra a Pavla v Unhošti. Třetí svazek edice Památky našeho kraje. Kladno, 1994.

Město Unhošť. [online]. [cit. 2018-6-5]. Dostupné z: http://www.muzeumunhost.cz/ Město Unhošť

Fotodokumentace interiéru byla pořízena s laskavým svolením P. ThDr. Gabriela Rijada Mulamuhiče, Ph.D., O.Cr, administrátora farnosti Unhošť, Praha, 8.6.2018

Externí odkazyEditovat

Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti: Muzejní tiskovina „Město Unhošť“.

Fotodokumentace interiéru byla pořízena s laskavým svolením P. ThDr. Gabriela Rijada Mulamuhiče, Ph.D., O.Cr, administrátora farnosti Unhošť