Kostel svatého Martina (Velemín)

kostel ve Velemíně

Římskokatolický farní[1] kostel svatého Martina ve Velemíně je barokní sakrální stavba.[2] Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.[3]

Kostel svatého Martina
ve Velemíně
Kostel sv. Martina ve Velemíně
Kostel sv. Martina ve Velemíně
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLitoměřice
ObecVelemín
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlitoměřický
FarnostVelemín
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o programu při NOCI KOSTELŮ
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba17351743
Specifikace
Stavební materiálzdivo
Další informace
Kód památky42676/5-2424 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Detail věže velemínského kostela sv. Martina

Počátky existence kostela ve Velemíně sahají pravděpodobně až do 13. století. Tehdy zde byla plebánie. Obec patřila svatojiřskému klášteru benediktinek na Pražském hradě. Z původní stavby se snad dochovala starší hranolová západní věž. Prameny ji datují do let 16971702. Starý kostel nahradil v letech 17351743 nový pozdně barokní kostel.[2] Po roce 1945 stavba kostela zchátrala. V 60. letech 20. století byl obnoven vnější plášť kostela.

ArchitekturaEditovat

Kostel je jednolodní, obdélný. Má užší obdélný, segmentově (válcově) zakončený presbytář s nízkou obdélnou sakristií v ose kostela. Před západním průčelím se nachází hranolová věž. Střecha kostela historicky starší věž téměř převyšuje. Na bočních fasádách kostela jsou lizénové rámce a kasulová okna s klenáky ve vrcholu. V západním poli jižní stěny je portál s uchovitě zalamovaným rámcem. Nad tímto portálem je malá nika. Východní i západní nároží lodi jsou zkosená a mají lízénový rámec. Hranolová věž je masívní. Má kvádrovaná nároží, obdélný vchod v jižní zdi, velká polokruhově zakončená okna v patře a nízkou osmibokou střechu. Nad kostelem je osmiboká zvonice s cibulovitou bání.[2]

Presbytář kostela je sklenut plackou, zkosená nároží jsou zdobena pilastry. Triumfální oblouk je polokruhový, s pilastry. Loď má v klenbě dvě pole placky oddělenými dvojící pásů, které se sbíhají na přízední pilíře s pilastry a silně vystupující římsou. Kruchta s vyloženou střední částí je podklenuta mohutným pásem talířové klenby a pásem valené klenby. Podkruchtí je otevřeno do lodi širokým segmentovým obloukem. Nad kruchtou a ve východní části lodi při triumfálním oblouku, nad vykrojenými kouty s pilastry a úsekem konkávní římsy, se nachází pás talířové klenby.[2]

ZařízeníEditovat

V presbytáři je malovaná iluzívní oltářní architektura s Nejsvětější Trojicí v nástavci a malovanými sochami sv. Petra a sv. Pavla na konzolách z roku 1800 od F. J. Kučery. Barokní obraz sv. Martina pochází od pražského malíře J. Hösslera. Retábl je rokokový. Jsou na něm andělé a pochází z období kolem poloviny 18. století. Boční oltáře jsou rokokové z poloviny 18. století. Jeden je opatřen novější sochou Panny Marie a barokní soškami Boha Otce a andílků. Druhý oltář je s obrazem sv. Jana Nepomuckého a pochází z období výstavby kostela. Dále je na tomto oltáři socha anděla a andílků. Kazatelna je rokoková. Jsou na ní symboly evangelistů, reliéf Rozsévače a dalších biblických námětů. Na zadní straně kazatelny je reliéf Dobrého pastýře. Zpovědnice s reliéfní výzdobou pochází z roku 1752. Varhany jsou barokní, ale mají rokokové těleso. Jsou opatřeny soškami andílčí kapely a biblického krále Davida. V kostele je obraz sv. Vincence Ferrerského z roku 1759. Dále je zde několik rokokový obrazů světců, barokní krucifix a rokoková socha sv. Anny Samotřetí na rokokovém podstavci s rokokovým baldachýnem. V rokajové skříňce se nachází rokoková soška Pražského Jezulátka. Kamenná socha sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1783. V kostele jsou rokokové kandelábry a rokokové kování dveří.[2]

Okolí kostelaEditovat

Původně byl kostel obklopen hřbitovem, u jehož jižní zdi stojí fara. V okolí se nachází řada soch. Patří mezi ně barokní sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Barokní socha Kristus u sloupu z roku 1753, který má na soklu reliéf sv. Jakuba. Dále barokní sloupek se sochou Immaculaty a barokní Pieta v polích u obce z 18. století, která nese na soklu reliéf sv. Valpurgy.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 202–203. 
  2. a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech T/Ž, sv. IV.. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Velemín /Litoměřice/, s. 186. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 154883 : Kostel sv. Martina, Velemín. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazyEditovat