Kostel svaté Barbory (Dubice)
Poutní[1] kostel svaté Barbory v Dubicích je sakrální stavbou[2] postavenou v dominantní poloze na hraně svahu nad levým břehem řeky Labe. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[3]
| Kostel svaté Barbory v Dubici | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Ústí nad Labem |
| Obec | Řehlovice |
| Lokalita | Dubice |
| Souřadnice | 50°35′24,18″ s. š., 14°1′21,2″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | ústecký |
| Farnost | Stebno u Ústí nad Labem |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | farnost Stebno u Ústí nad Labem |
| Zasvěcení | Barbora z Nikomédie |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | pozdní renesance a rané baroko |
| Výstavba | 1579 |
| Specifikace | |
| Délka | 24 metrů |
| Šířka | 16 metrů |
| Umístění oltáře | na jihovýchod |
| Stavební materiál | kámen, zdivo |
| Další informace | |
| Adresa | Řehlovice, Česko |
| Kód památky | 42606/5-165 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Stranou od obce Dubice byla v polovině 14. století postavena gotická kaple sloužící jako rodinná a pohřební kaple Sršům z Dubice. S největší pravděpodobností byla zasvěcena Panně Marii.[1] Roku 1579 postavil Jindřich Kauč z Kauče v Dubičkách na místě této kaple rytíře z Kamýka luteránský kostel svaté Barbory. V letech 1589–1595[4] byl kostel dále přestavěn. Za třicetileté války v letech 1634–1643 byl kostel pobořen a po roce 1643 začal být opravován. Kostel se za protireformace stal katolickým. K další úpravě došlo roku 1820 po požáru vsi.[1]
Není známo, kdy přesně začali Dubice navštěvovat poutníci, ale pravděpodobně se tak dělo již před zahájením reformace. Mimo úcty k Panně Marii zde byla uctívána i socha sv. Barbory. Po skončení třicetileté války na místo začínají proudit poutníci z širokého okolí a jejich počet stále stoupal. Hlavní pouť bývala 1. května a organizovali ji zpravidla ústečtí dominikáni. Postupně byly slaveny tři velké poutě: 1. května mariánská, 22. července svaté Máří Magdalény a 4. prosince svaté Barbory.[5][6] Mše se v kostele koná každou třetí neděli měsíci.[7]
- Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Stebno u Ústí nad Labem.
Architektura editovat
Kostel je orientovanou stavbou. Má obdélný půdorys. Je jednolodní s polygonálním presbytářem a polygonální zvonicí nad lodí. Nad polokruhem zakončeným portálem v průčelí kostela se nachází nika se sochou svaté Barbory ze 17. století. Průčelí je zakončeno pozdně renesančním štítem, který je členěný římsami. Má stupňovitě proláklá křídla s čučky a je završeno segmentem.
Uvnitř kostela je zděná kruchta s funkčními varhanami. Loď má plochý strop. V klenbě presbytáře se nachází jedno pole křížové klenby. Závěr je sklenut paprsčitě. Ve východním průčelí věže je umístěn bohatě zdobený zvon z roku 1595 od Brikcího z Cimperka.
K vybavení kostela patří dva boční barokní oltáře s obrazy sv. Máří Magdalény a Ukřižování, které jsou signovány J. Heřmann 1895. Na hlavním oltáři se nachází pozdně gotická socha sv. Barbory z dvacátých let 16. století. V presbytáři je barokní socha svatého Kryštofa z poloviny 18. století.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 259
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. 1. vyd. Svazek 1. A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. Kapitola Dubice /Ústí nad Labem/, s. 333.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-05-28]. Identifikátor záznamu 154802 : Kostel sv. Barbory. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 55.
- ↑ ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň: Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina)
- ↑ HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň: St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina)
- ↑ Bohoslužby v Trmicích a okolí, web římskokatolické farnosti Trmice a přidružených farností
