Otevřít hlavní menu

Klokočov (Vítkov)

část obce Vítkov v okrese Opava

Klokočov (německy Gross Glockersdorf[1]) je vesnice, část města Vítkov v okrese Opava. Nachází se asi 3,5 km na jihozápad od Vítkova. Zhruba 3 kilometry od Klokočova je železniční trať Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou. V roce 2009 zde bylo evidováno 198 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 531 obyvatel.[3]

Klokočov
Kostel sv. Ondřeje
Kostel sv. Ondřeje
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 531 (2001)
Domů 198 (2009)
Nadmořská výška 603 - 500 m
Lokalita
PSČ 74747
Obec Vítkov
Okres Opava
Historická země Slezsko + Morava
Katastrální území Klokočov u Vítkova a Hadinka (15,8 km²)
Zeměpisné souřadnice
Klokočov
Klokočov
Další údaje
Kód části obce 183083
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokočov leží v katastrálním území Klokočov u Vítkova o rozloze 15,79 km2.[4]. Téměř celý katastr leží ve Slezsku, pouze říční parcely č. 2742 a 2743 (původně součást již zrušeného k. ú. Olověná[5][6]) leží na Moravě. Od 1. ledna 2016 leží i na malém katastrálním území Hadinka, které bylo vyloučeno z vojenského újezdu Libavá.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377[3] a připomíná se ve vikštejnském zboží. Roku 1413 je zmiňován Hanušek Nassen z „Glogeczendorfu“ jako man knížete Přemka. V letech 1377 - 1671 zůstával Klokočov v držení vikštejnských pánů. Roku 1594 se řešil blíže neučený spor klokočovských poddaných s jejich pánem vladykou Mikulášem Bravanským z Chobřan. V roce 1640 se v Klokočově připomíná svobodnický statek, který tehdy patřil Kateřině Eisackové z Rychnova, rozené Mitrovské z Nemyšle. V letech 1671 - 1705 náležel Klokočov k jako samostatné panství spolu s Klokočůvkem k panství Melč, které držela Anna Magdalena Oderská. Od roku 1695 byli nájemci Klokočova Wipplarové z Ušic. Roku 1705 připadl Klokočov zpět k Vikštejnu. Antonín Oderský z Lideřova jej od vikštejnského zboží roku 1708 odprodal spolu s Klokočůvkem jako samostatné panství Františkovi Matyáši Josefovi z Eiselsburgu, a ten jej roku 1720 prodal Janu Václavovi Želeckému z Počenic. Patrně on dal v Klokočově postavit barokní jednopatrový zámek obdélného půdorysu, pravděpodobně na místě svobodnického statku. Roku 1743 přešlo klokočovské zboží na Františka Karla Josefa Wipplara z Ušic, pána na Vítkově. Jeho syn Karel Wipplar roku 1790 prodal klokočovský statek Alžbětě svobodné paní z Henneberku, rozené svobodné slečně Tvorkovské z Kravař. Ta jej roku 1803 prodala Karlovi a Františkovi Čejkům z Badenfeldu, po němž Klokočov zdědil jeho syn Arnošt Otto Čejka rytíř z Badenfeldu. Roku 1873 však Klokočov prodal Gottliebu Haase von Buchstein. V roce 1894 byl Klokočov intabulován hraběti Janu Platter von den Broel a roku 1916 Karlu Weishuhnovi.

Klokočov byl velkou německou obcí, později se silnou českou menšinou. V roce 1869 zde bylo 145 domů a 1 114 obyvatel, v roce 1900 celkem 170 domů a 1 197 obyvatel, z nichž se hlásilo 9 osob k české národnosti, podle sčítání lidu v roce 1930 se z 1 170 obyvatel obce hlásilo 963 osob k německé národnosti, 203 k národnosti české. Jednalo se o zemědělskou podhorskou obec s velkým katastrem, velkostatkem a s ním spojeným průmyslem. Z celkové výměry hospodářské půdy 1549 ha v roce 1900 zabírala pole 743 ha, lesy 579 ha, louky 140 ha, pastviny 76 ha, zahrady 11 ha, bylo zde 65 koní, 729 kusů skotu a 251 kusů bravu. Velkostatek měl v té době výměru 945 ha, 2 dvory, lihovar, 2 břidlicové lomy, kamenolom a pilu. Během první pozemkové reformy bylo vzato do záboru 636 ha, z toho 53 ha rozparcelováno, nabyvatelům zbytkových statků odprodáno 566 ha a 16 ha vráceno vlastníkovi. Ze zámeckého dvoru bylo rozparcelováno 53 ha a ze 66 ha vytvořen zbytkový statek. Tzv. Františkův dvůr byl jako zbytkový statek prodán celý. Část pozemků při Františkově dvoře byla odprodána českým kolonistům ze sousedního Spálova, kteří zde založili kolonii. V letech 1924 - 1925 statek náležel staviteli Vejhonkovi z Petřvaldu, který však neplnil podmínky pozemkového úřadu. Oba zbytkové statky poté koupila Revírní rada báňského revírního úřadu pro okres Ostravu, jež zde zřídila ozdravovnu pro děti horníků.

Klokočov patřil nejprve pod vítkovskou faru, roku 1640 byl přifařen do Radkova. Roku 1784 byla v Klokočově zřízena kurácie, která byla roku 1858 povýšena na samostatnou faru. V roce 1807 byl v obci postaven kamenný kostel sv. Ondřeje. V roce 1806 byla postavena budova jednotřídní obecné školy, v letech 1926-1938 zde byla i česká menšinová škola. Existovala zde záložna, konzum, pošta a železniční stanice. Roku 1922 byla obec elektrifikována. V meziválečném období zde byla nejsilnější politickou stranou Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei (DSD), značný počet voličů rovněž získala Deutsche christliche-soziale Volkspartei (DCV), Bund der Landwirte (BdL) a v roce 1935 i Sudetendeutsche Partei (SdP). Činnost zde vyvíjel hasičský spolek a Bund der Deutschen.

Klokočov byl osvobozen ve dnech 4. - 5. května 1945 Rudou armádou postupující směrem od Vítkova. Původní obyvatelstvo bylo z větší části odsunuto a obec nově osídlena. Ve volbách v roce 1946 hlasovalo z celkového počtu voličů 134 osob pro Komunistickou stranu Československa (KSČ), 79 odevzdalo hlas Československé sociální demokracii (ČSD), 26 Československé straně národně socialistické (ČNS) a 17 Československé straně lidové (ČSL). Po roce 1948 byl klokočovský zámek radikálně přestavěn pro potřeby léčebny dlouhodobě nemocných a zcela ztratil původní charakter barokního zámeckého sídla. V roce 1950 zde žilo 585 obyvatel. Podle sčítání lidu z 1. prosince 1970 zde bylo 140 domů se 165 byty a žilo zde 951 obyvatel, k 1. lednu 2000 žilo v Klokočově 534 osob.

Od roku 1850, kdy se stal Klokočov samostatnou obcí, náležel (stejně jako i další stávající místní části Vítkova) do soudního okresu Vítkov, politicky patřil nejprve do okresu Opava, od roku 1855 do okresu Vítkov a od roku 1868 opět do okresu Opava. Do roku 1868 byl osadou Klokočova Klokočůvek (česky též Malý Klokočov, německy Klein-Glockersdorf, resp. Kleinglockersdorf), jenž se stal roku 1960 součástí obce Jakubčovice nad Odrou. [7]

Těžba břidliceEditovat

Dle některých zdrojů se v 19. století (uvádí se rok 1836) u Klokočova, podobně jako v jiných lokalitách u Vítkova, těžila břidlice.[8] V roce 1900 byly v Klokočově 2 břidlicové lomy patřící pod velkostatek. V 90. letech byla nakrátko těžba břidlice v Klokočově obnovena.

PivovarEditovat

Zrušen nejspíše v roce 1890. Přibližná produkce 1 200 hektolitrů piva. Vlastník Václav Kohout.[9]

PamětihodnostiEditovat

  • Barokní kostel sv. Ondřeje
  • Rodinná hrobka šlechtického rodu pánů z Badenfeldu na Klokočově
  • Památník obětem 1. světové války (zaniklý)
  • Barokní zámek (přestavěn, nepřístupný)
  • Kaple (zaniklá)

Klokočov - Františkův DvůrEditovat

K Vítkovsku již téměř 50 let neodmyslitelně patří koně. Chov koní v hřebčíně v Klokočově se datuje od roku 1953. Slezský norik, jak již napovídá název, je produktem chovatelské práce v oblasti Slezska a první zmínky o něm se datují již koncem minulého století, tehdy ještě pod názvem Slezský brázdový kůň.

Slezský norik vznikl kombinací plemen koní teplokrevných a chladnokrevných, kdy byly vybrané teplokrevné klisny připouštěny norickými hřebci dovezenými z Rakouska.

Chovatelsky nejvyššího ocenění v rámci České republiky docílil hřebčín v Klokočově chovem chladnokrevný koní v roce 1990, kdy mu byl jako jedinému z podobných hřebčínů přiznán statut „Šlechtitelský chov koní“.

Slezští norici klokočovského chovu byli a jsou jádrem celé populace Slezského norika v českých zemích. Cílevědomá práce přinášela ocenění na regionálních i celostátních výstavách. V roce 1991 byla kolekce slezskonorických klisen předvedena na celosvětové prestižní výstavě EQUITANA 1991 v německém Essenu, kde klisny vzbudily všeobecný zájem a následovalo pozvání na neméně významnou výstavu HIPPOLOGICA v Berlíně na podzim téhož roku.

Z výstav by ovšem chov koní nemohl žít. Kromě produkce plemenných klisen a hřebců bylo každoročně prodáno 60 – 80 tažných koní pro práci v lese. Zde se tito koně velmi dobře osvědčili pro svou dobrou povahu a ochotu k práci.

Současná recese v lesním hospodářství s sebou přinesla i sníženou potřebu těchto tažných koní. Početní stavy koní v Klokočově se snižovaly a zdálo se, že stoletá chovatelská práce ztratí svůj význam a chov slezského norika zanikne.

Významným faktorem pro další chov v Klokočově bylo zařazení stáda koní Slezského norika do „Programu na záchranu genových rezerv domácích plemen hospodářských zvířat“. Slezský norik a Starokladrubský kůň jsou jediná dvě plemena koní, která v českých zemích vznikla a jsou v České republice chována.

V současné době je majitelem základního stáda koní Vítkovská zemědělská, s.r.o. se sídlem v Klokočově. Ve svém držení má dva plemenné hřebce a třicet pět klisen. Celkový početní stav včetně hříbat je sedmdesát pět koní.

Poptávka po chladnokrevných koních klokočovského původu se opět oživuje a podařilo se realizovat prodeje do zahraničí – do Slovinska a Švýcarska.[10]

PověstiEditovat

Znovu nalezené zvonyEditovat

    Vesnice Klokočov a Klokočůvek patřily v husitském období k panství Vikštejn. Tak stejně i město Vítkov. V těch dobách byly zdejší lidé opatrní a před procházejícími vojenskými družinami raději vše ukrývali. Po bitvě u Olomouce, kdy byly oddíly krále Jiřího poraženy, táhl jeho přemožitel Korvín do Slezska, aby si ho také přisvojil. Jeho kumánské oddíly drancovaly všechny vesnice a dvorce v okolí, protože k obléhání Vikštejna potřebovaly mnoho jídla a píce pro koně. Aby panství vikštejské bylo co nejméně vydrancováno, nařídil jeho majitel ukrýt vše hodnotné, co by se mohlo stát kořistí nepřítele. Proto byly z kostelů, kaplí a zvonic sundány všechny zvony. Jinak by hrozilo, že by je nepřítel odvezl a nechal přelít na děla. Zvony pak byly ukryty v řece Odře, kde byly zajištěny pevnými řetězy ke kořenům hustých vrb. Dlouho trvalo vojenské nebezpečí a kraj úpěl pod nadvládou nechtěného pána. Až za vlády krále Vladislava začala země opět vzkvétat. Začaly se opravovat honosné stavby panské i církevní. Také v Klokočově a Klokočůvku byly opraveny kostel, kaple a vztyčeny nové zvonice. Do nich však chyběly zvony. Na ty původní se však již dávno zapomnělo. Jednou však prošla krajem velká povodeň. Lidé s obavami chodívali pozorovat vzdouvající se hladinu Odry. Najednou jakoby slyšeli zvonění kostelních zvonů. Když voda opadla, našly děti v těch místech otlučené zvony od kamení, které řeka při povodni kutálí řečištěm. Znovu nalezené zvony pak byly s velkou slávou vyzdviženy a znovu vysvěceny. Od těch dob se zase mohlo ve vesnicích Klokočov a Klokočůvek zvonit tak jako dřív. Noví němečtí obyvatelé začali proto vesnicím říkat Velký Klokočov a Malý Klokočov (Klokočůvek). V němčině se výraz zvon řekne- die Glocke. Proto se německy jmenovaly tyto vesnice Gross Glockersdorf a Klein Glockersdorf.

Pověst sepsal Květoslav Wiltsch (Historicko-vlastivědný spolek v Odrách) na základě vyprávění paní Kristýnou Švarcovou z Klokočůvku v roce 1990.[11]

Klokočovští občané padlí ve 2. světové válceEditovat

Karl Czerwek, Grenadier, *31.3.1927 Groß Glockersdorf, +29.4.1945 Nähe (Německo)

Johann Seltenreich, Obergefreiter, *21.06.1901 Glockersdorf, +25.02.1942 Velizh (Rusko)

ReferenceEditovat

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 777. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 732, 733, záznam 77-2. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  5. Mapa evidence nemovitostí „OPAVA, OLOMOUC, NOVÝ JIČÍN V S XIII, 11, bh“. archivnimapy.cuzk.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  6. Mapa evidence nemovitostí „Opava, Olomouc, V. S. XIII, 11, bg“. archivnimapy.cuzk.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  7. VÍTKOV, Města. Klokočov - Oficiální stránky Města Vítkov. www.vitkov.info [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. Historie těžby na Nízkém Jeseníku [online]. Břidlicový důl Lhotka [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  9. Pivovary K - Pivovary.Info. www.pivovary.info [online]. [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. (česky) 
  10. VÍTKOV, Města. Klokočov - Oficiální stránky Města Vítkov. www.vitkov.info [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  11. GEOCACHING. Geocaching - The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2019-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat