Klisura
Klisura (bulharsky Клисура) je město ležící ve středním Bulharsku v horské oblasti mezi Starou planinou a Srednou gorou, na horním toku řeky Strjama. Nachází se 32 km od Karlova, správního střediska stejnojmenné obštiny, a má zhruba tisíc obyvatel.
| Klisura Клисура | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°41′29″ s. š., 24°26′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 660 m n. m. |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Plovdivská |
| Obština | Karlovo |
  Klisura Poloha města na mapě Bulharska | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 155,02 km² |
| Počet obyvatel | 1 155 (2018[1]) |
| Hustota zalidnění | 7,5 obyv./km² |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 03137 |
| PSČ | 4341 |
| Označení vozidel | PB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno editovat
Klisura znamená bulharsky průsmyk a pochází z řeckého κλεισούρα. Jméno odráží skutečnost, že se město nachází poblíž průsmyku v horském hřbetu Koznica, oddělujícího Zlaticko-pirdopskou a Karlovskou kotlinu a zároveň tvořícího hranici mezi Plovdivskou a Sofijskou oblastí. V Bulharsku se toto geografické označení vyskytuje vícekrát.
Historie editovat
Sídlo bylo založeno podél obchodní cesty. Jednalo se o dědinu, jejíž chalupy byly založeny na suťovisku, a proto ji v 16. století přesunuli o 4 km východněji. Kromě pastevců v ní žili příslušníci stráže hlídající průsmyk. Od roku 1780 se zde pěstuje růže a na počátku 19. století se ročně zpracovávalo na růžový olej okolo 600 t růžových květů. S hospodářským růstem přišel kulturní vzestup a byla zde zřízena škola. Nejdříve fungovala v primitivních podmínkách, ale od roku 1856 ve vlastní budově. V té době již dva roky stála budova místní knihovny.[2]
Po krymské válce nastala hospodářská krize a úpadek pěstování růží. V roce 1876 se obyvatelé přidali k Dubnovému povstání a po bitce v nedalekém Zlém dolu byla Klisura vypálena tureckou armádou, která při tom zabila 400 obyvatel. Ti, kteří se stačili zachránit v horách, nalezli útočiště v nedalekém městě Koprivštica. Po rusko-turecké válce se Klisura stala součástí Východní Rumélie, která byla sjednocena s Bulharskem v roce 1908.[2]
Obyvatelstvo editovat
Ve městě žije 1 155 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 926 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 byli všichni obyvatelé Bulhaři.[3][p 1]
Hospodářství editovat
Ve městě je továrna na nábytek a stáčírna zdejší minerální vody. Sídlí zde státní lesní statek. Městem prochází významná železniční trať č. 3 Sofie – Varna a silnice č. 6.[4]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Z těch, kdo národnost deklarovali.
Reference editovat
- ↑ a b Тримесечни таблици на населението по постоянен и настоящ адрес (по общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2018-12-15 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b Клисура [online]. Кметство град Клисура [cit. 2019-01-05]. Kapitola История. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2018-12-25]. (bulharsky)
- ↑ Клисура [online]. Кметство град Клисура [cit. 2019-01-05]. Kapitola Икономика. Dostupné online. (bulharsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klisura na Wikimedia Commons
