Východní Rumélie

Východní Rumélie (bulharsky Източна Румелия, turecky روم الى شرق, Rumeli-i Şarki) bylo autonomní území Osmanské říše v letech 18791885 (formálně až do roku 1908). Oblast se nacházela zhruba na jihovýchodě dnešního Bulharska; jejím centrem byl Plovdiv. Měla rozlohu 32 978 km² a žilo v ní (podle sčítání z roku 1884) 975 tisíc obyvatel.

Východní Rumélie
 Източна Румелия 
Rumeli-i Şarki

روم الى شرق
 Edirnský vilájet 18781885/1908
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Východní Rumélie (světle zelená) a Bulharské knížectví (tmavě zelená) v roce 1890
Rozloha
32 978 km²
Nejdelší řeka
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
975 030 (1884)
Národnostní složení
Státní útvar
monarchie a autonomní provincie Osmanské říše
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Vznik
1878Berlínská smlouva, vytvoření autonomního knížectví Východní Rumélie
Zánik
1885Plovdivský převrat
1886 – personální unie s Bulharskem
1908 – oficiálně
Státní útvary a území
Předcházející
Edirnský vilájet Edirnský vilájet
Následující
Bulharské knížectví Bulharské knížectví

Název byl odvozen z výrazu Rumélie (z tureckého Rúm, což znamená Řím), kterým Turci označovali své državy na Balkánském poloostrově, protože je získali od Východořímské říše.

Historie

editovat
 
Východní Rumélie (žlutě) v roce 1882 na historické mapě

Vytvoření tohoto území bylo výsledkem rozhodnutí Berlínského kongresu o vzniku Bulharska. Jeho iniciátorem byla obava Osmanské říše z porušování práv muslimských menšin v případě, že by se stalo součástí Bulharska. Vzhledem k tomu, že většina obyvatelstva byli však Bulhaři, velmi záhy se ukázalo, že Východní Rumélie funguje de facto jako druhý bulharský stát (již v prvních volbách získali Bulhaři 31 zástupců z celkem 36 křesel místního sněmu). Ten navíc nebyl pod kontrolou bulharského panovníka, nehrozila tam řada autoritativních výpadů, jaké Bulharsko ze Sofie během 80. let 19. století zažilo, takže se tam mohli uchýlit např. různí pronásledovaní spisovatelé. Prvním guvernérem byl Alexandr Bogoridi.

V roce 1885 svrhli místní Bulhaři správce Gavril-pašu Krestoviče a umožnili příchod bulharské armády. To znamenalo faktický konec Východní Rumélie. V zahraničí však řada zemí ostře protestovala proti rozšiřování bulharského území; zatímco Istanbul se zmohl pouze na formální protesty a následně za menší územní ústupky v Rodopech bulharskou anexi uznal z smlouvou z Tophane, Srbsko vyhlásilo Bulharsku válku a jeho vojska zahájila z jihu tažení na Sofii. Srbové očekávali, že využijí faktu, že Bulhaři mají armádu daleko od své metropole, nacházející se nedaleko od srbských hranic, byli však nakonec poraženi.

Správa

editovat

Stát se dělil na šest okresů, jejich sídelními městy byly Plovdiv, Pazardžik, Chaskovo, Stara Zagora, Sliven a Burgas. Vydával také poštovní známky, které patří ke sběratelským raritám.

Pomaci se odmítli k Východní Rumélii připojit a vytvořili vlastní stát pod tureckou ochranou, zvaný Tamrašská republika, který zanikl roku 1886.

Obyvatelstvo

editovat

Obyvatelstvo tvořili převážně Bulhaři, avšak se tu nacházel také i nemalý počet Turků, Řeků (hlavně při pobřeží) a příslušníků dalších národů. Za krátké období proběhla tři sčítání obyvatelstva – v letech 1878,[p 1] 1880 a 1884. Zatímco první bylo zaměřeno především na náboženskou příslušnost, další dvě zjišťovala národnost. Modrou barvou jsou v grafu níže znázorněni ostatní, což byli v především Řekové.[1]

Poznámky

editovat
  1. Census proběhl před oficiálním zřízením Východní Rumelie. Jako Turci jsou uvedeni všichni muslimové.

Reference

editovat
  1. The demographic characteristics of the main ethnic/national minorities in Bulgaria [online]. Rada Evropy, 1999-10-27 [cit. 2017-02-23]. Addndum 2/CM(99)138. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat